uskutečněné akce
Výjezd č.84 - DDŠ Praha, J.Masaryka I
18.12.2004
S trochou obav jsme vyrazili v sobotu za dětmi do Dětského Domova se školou. Tak se teď nazývají nedávné výchovné ústavy, dříve polepšovny, lidově pasťáky. A opět nás čekala mnohá překvapení. Místo činžáku podobného ostatním domům na Vinohradech nás čekala rozlehlá zahrada s třemi poměrně přívětivými budovami, ale hlavně – místo grázlíků, kterým kouká z očí pohnutá minulost a ještě pohnutější budoucnost jsme se setkali s dětmi, jež by mohly být klidně gymnasisty Mensy. Jediné, co připomínalo skutečnou povahu místa, kam jsme se za dětmi vydali byl první vychovatel s nímž jsme se setkali. Jeho chování odpovídalo vžitým představám bachaře, ale také jen zpočátku...
Výjezd č.83 - DD "Pepa" Lazec II (návrat)
12.12.2004
Unavení po večerním koncertu v Písku, který se protáhl do rána a po troše obligátního bloudění jsme dorazili do Lazce u Příbrami. DD PEPA je vždycky zážitek. Vzhledem k tomu, že tu jsou soustředěny děti se speciálními problémy, konkrétně děti týrané a zneužívané, nastávají speciální problémy i pro nás...
Výjezd č.82 - DD "Polárka" Písek III (2. návrat)
11.12.2004
Když jsme jeli potřetí do DD Polárka, trochu jsme se obávali toho, že se nám vymstí výjimka z pravidla, které nám káže vždy podstatně obměňovat sestavu návštěvníků. Jelikož nás večer opět čekal koncert v R&W café, jel za píseckými dětmi opět jen mírně obměněný Fénix. Naše obavy se rozptýlily hned po zaťukání na dveře penzionu v Pasekách, kam se děti přestěhovaly kvůli rekonstrukci své domovské budovy...
Výjezd č.81 - DD Dlažkovice II (návrat)
28.11.2004
A zase doháníme sliby na poslední chvíli. Tentokrát to sice netrvalo tak dlouho, ale i v Dlažkovicích jsme nabrali při návratu zpoždění oproti slibům. Naštěstí ani tady se na nás nikdo nemračil a přivítáni jsme byli královsky. I počáteční rozpaky z našich čtyřnožců se rozptýlily během pár minut. Tentokrát jsme se rozhodli utkat se s katastrofální akustikou tělocvičny. Šlo totiž o plnokrevnou muziku Bengas a nutno říct, že Bengas si s naprosto nevhodným prostorem poradili s pomocí Krakonoše a aparatury skvěle. Děti byli cikánskou muzikou okouzlené a spojení cikánských rytmů s možností vyzkoušet si žonglérské náčiní se ukázalo jako ideální...
Výjezd č.80 - DD Česká Kamenice II (návrat)
27.11.2004
Osm lidí a pět psů. Taková byla sestava, která se vydala splatit dluh dětem v České Kamenici. Pardon, psů bylo šest, pokud ovšem počítáme Toníčkova maňáskového minipitbula Alíčka. A ten dluh? V červnu 2003 jsme slíbili, že se vrátíme asi za půl roku. A ten půlrok nám trval 17 měsíců. Ani děti ani tety na nás naštěstí nezanevřely. Všichni se k nám od příjezdu chovali jako bychom odjeli před týdnem...
výjezd č.79 - DD Sazená III (2. návrat)
20.11.2004
V rámci možností jsme udělali co se dalo. To byl závěr, k němuž jsme se dobrali při dlouhé rekapitulaci naší třetí návštěvy DD v Sazené. Proč jsme zrovna tuto návštěvu tak dlouze rozebírali? Posuďte sami. Přijeli jsme po půl desáté, dřív než kdykoli jindy. Dětí bylo zatím asi osm, ale s tím už máme zkušenosti. Teta, která nás přivítala vítala vřele i naše čtyřnohé souputníky, ale varovala nás před tím, že dětí je tu málo a nejsou tu žádné malé. Nebyla to úplně pravda, pár dětí kolem deseti let se tu našlo, ale zejména z těch větších jsme cítili značnou rezervovanost. Sedmnáctiletá Simona ohlásila, že se musí učit a ani její kolegyně a kolegové nehýřili nadšením...
Výjezd č.78 - DD Sázava III (2. návrat)
6.11.2004
Za dětmi do Sázavy jsme pospíchali tak moc, že jsme si po cestě odřekli i obligátní cestovní kávu. Ale byli jsme za to dětmi bohatě odměněni. Kávu jsme navíc dostali hned po příjezdu od paní kuchařky. Hlavní odměnu jsme ovšem obdrželi v podobě dětského zájmu, nadšení a smíchu. Od počátku jsme sice měli trochu problém se zdejšími puberťáky, kteří se styděli, nechtěli se zapojit, ale nakonec s námi vydrželi až do pozdního odpoledne. Nejvíc energie nás ovšem stála zdejší hyperaktivní mrňata v čele s malým Pavlíkem. Ten nenechal na pokoji ani jednoho z nás a v bezpečí před ním nebyli ani naši psi. Kupodivu na něj ani jeden nezavrčel a dokonce i jindy kousací Vojta si od tohohle minirošťáka nechal líbit všechno. No my ostatní vlastně skoro taky...
Podzimní Múzy sobě
31.10.2004
A tak jsme se vydali do Štiřína. Jenže to jsme nečekali, že se nám do cesty připlete příhoda s polomrtvým psem, který pak přežil... Bylo ráno po změně času, kdo mohl vyspávat, vyspával, koho pes, děti nebo vlastní nenechavé nohy vytáhly z postele, vydal se o něco dřív na autobusové nádraží Roztyly. Už to tak bývá, že nenechavé nohy (nebo hlavu?) má "big father" Karel Navrátil, spolu s ním Martina Foltýnová a fenka Dixi, stejně tak Věra Slunéčková se psem Vojtou, tentokrát bez syna Filipa...
Výjezd č.77 - VÚ Obořiště
24.10.2004
Přijíždíme do Obořiště a odhadujeme, která budova je asi "pasťák". I když už se dnes říká "výchovný ústav se školou", těžko si představíme něco jako dětský domov, když vejdeme do někdejšího zámečku a procházíme prázdnými chodbami kolem zamčených místností do jídelny. Obrovský holobyt. Takový je náš první dojem. Ujal se nás vychovatel Mirek a ochotně zodpovídá naše dotazy. Vzápětí společně obědváme a dáváme dohromady příležitostnou divadelní skupinu pro dnešní odpoledne...
Výjezd č.76 - Dům tří přání (Azylový dům Přemysla Pitra)
23.10.2004
Byl to azylový dům…a nevypadalo to tam jako v azylu, byla to soukromá obdoba diagnostických ústavů …a odlišnost byla patrná na první pohled, byli jsme tu poprvé…a setkali se se spoustou starých známých. Takhle nějak by se dala popsat naše sobotní návštěva v azylovém domě. Ještě by bylo možné použít sousloví „všechno bylo jinak“. A to od začátku. Původně měla být jiná i sestava návštěvníků. Podzimní příval chřipek nás však úplně promíchal. Odpadli nám tři herci-kupodivu je naprosto skvěle nahradily samy děti. A zcela poprvé v existenci Múz jela sestava s výraznou ženskou převahou...
