uskutečněné akce
výjezd č.79 - DD Sazená III (2. návrat)
20.11.2004
V rámci možností jsme udělali co se dalo. To byl závěr, k němuž jsme se dobrali při dlouhé rekapitulaci naší třetí návštěvy DD v Sazené. Proč jsme zrovna tuto návštěvu tak dlouze rozebírali? Posuďte sami. Přijeli jsme po půl desáté, dřív než kdykoli jindy. Dětí bylo zatím asi osm, ale s tím už máme zkušenosti. Teta, která nás přivítala vítala vřele i naše čtyřnohé souputníky, ale varovala nás před tím, že dětí je tu málo a nejsou tu žádné malé. Nebyla to úplně pravda, pár dětí kolem deseti let se tu našlo, ale zejména z těch větších jsme cítili značnou rezervovanost. Sedmnáctiletá Simona ohlásila, že se musí učit a ani její kolegyně a kolegové nehýřili nadšením...
Výjezd č.78 - DD Sázava III (2. návrat)
6.11.2004
Za dětmi do Sázavy jsme pospíchali tak moc, že jsme si po cestě odřekli i obligátní cestovní kávu. Ale byli jsme za to dětmi bohatě odměněni. Kávu jsme navíc dostali hned po příjezdu od paní kuchařky. Hlavní odměnu jsme ovšem obdrželi v podobě dětského zájmu, nadšení a smíchu. Od počátku jsme sice měli trochu problém se zdejšími puberťáky, kteří se styděli, nechtěli se zapojit, ale nakonec s námi vydrželi až do pozdního odpoledne. Nejvíc energie nás ovšem stála zdejší hyperaktivní mrňata v čele s malým Pavlíkem. Ten nenechal na pokoji ani jednoho z nás a v bezpečí před ním nebyli ani naši psi. Kupodivu na něj ani jeden nezavrčel a dokonce i jindy kousací Vojta si od tohohle minirošťáka nechal líbit všechno. No my ostatní vlastně skoro taky...
Podzimní Múzy sobě
31.10.2004
A tak jsme se vydali do Štiřína. Jenže to jsme nečekali, že se nám do cesty připlete příhoda s polomrtvým psem, který pak přežil... Bylo ráno po změně času, kdo mohl vyspávat, vyspával, koho pes, děti nebo vlastní nenechavé nohy vytáhly z postele, vydal se o něco dřív na autobusové nádraží Roztyly. Už to tak bývá, že nenechavé nohy (nebo hlavu?) má "big father" Karel Navrátil, spolu s ním Martina Foltýnová a fenka Dixi, stejně tak Věra Slunéčková se psem Vojtou, tentokrát bez syna Filipa...
Výjezd č.77 - VÚ Obořiště
24.10.2004
Přijíždíme do Obořiště a odhadujeme, která budova je asi "pasťák". I když už se dnes říká "výchovný ústav se školou", těžko si představíme něco jako dětský domov, když vejdeme do někdejšího zámečku a procházíme prázdnými chodbami kolem zamčených místností do jídelny. Obrovský holobyt. Takový je náš první dojem. Ujal se nás vychovatel Mirek a ochotně zodpovídá naše dotazy. Vzápětí společně obědváme a dáváme dohromady příležitostnou divadelní skupinu pro dnešní odpoledne...
Výjezd č.76 - Dům tří přání (Azylový dům Přemysla Pitra)
23.10.2004
Byl to azylový dům…a nevypadalo to tam jako v azylu, byla to soukromá obdoba diagnostických ústavů …a odlišnost byla patrná na první pohled, byli jsme tu poprvé…a setkali se se spoustou starých známých. Takhle nějak by se dala popsat naše sobotní návštěva v azylovém domě. Ještě by bylo možné použít sousloví „všechno bylo jinak“. A to od začátku. Původně měla být jiná i sestava návštěvníků. Podzimní příval chřipek nás však úplně promíchal. Odpadli nám tři herci-kupodivu je naprosto skvěle nahradily samy děti. A zcela poprvé v existenci Múz jela sestava s výraznou ženskou převahou...
Výjezd č.75 - DD Nymburk III (2. návrat)
17.10.2004
Potřetí v Nymburce a zase jiné dojmy. S dětmi už se známe dobře a vše podle toho probíhá, ale zdá se, že po naší poslední návštěvě vyslovená obava o vývoj zdejšího DD měla své opodstatnění. Zdá se, že jak se tu mění ředitelky ztrácejí tety vychovatelky dobrou náladu a snad i trpělivost. Nebo možná jen neměly v neděli dobrý den. Ne že by se to odrazilo v komunikaci s dětmi, Ty byly skvělé a bylo znát, že jsou pro ně Múzy vítanými hosty, nebo spíš přáteli. Ochotně se učily africké písničky s Jacquesem Molibou, který je nejdřív nadchl virtuózní ukázkou bubnování na djembe...
Výjezd č.74 - DD "Domino" Plzeň
16.10.2004
První cesta do dětského domova v Plzni byla nezvykle bezproblémová. Jelo po dlouhé době velké procento nováčků, zejména proto, že s námi jela romská skupina Bengas. Na místo jsme dorazili včas a jediným překvapením pro nás byla krychlovitá stavba dětského domova. Trochu rozpačitě přijala paní ředitelka naše čtyřnohé průvodce, ale právě ti nám během pár minut pomohli překonat počáteční dětské rozpaky. A pomohlo možná také naše složení, v němž převládali – stejně jako mezi zdejšími dětmi – lidé tmavší pleti...
Návštěva přepadová – DD Mladá Boleslav IV
2.10.2004
Mimořádná sestava s mimořádným posláním nám připravila mimořádný zážitek. Do Mladé Boleslavi jsme se vydali jen proto, že jsme ji měli skoro po cestě a proto, že jsme pro zdejší nadšené vyznavače múz zakoupili kýženou kytaru s příslušenstvím. Telefon v DD nebrali, takže šlo skutečně o přepadovku. Po zazvonění se ovšem konala přepadovka v opačném gardu. Děti se na nás vrhly s radostným výskáním a v takovém fofru, že kameraman Krakonoš nestíhal...
Výjezd č.73 - DD Solenice III (2. návrat)
19.9.2004
Krásné údolí Vltavy, příjemné vychovatelky a nadšené děti. Tak by se daly shrnout nejvýraznější rysy našich návštěv dětského domova v Solenicích. A ani ta třetí nebyla výjimkou. Při příjezdu byly sice všechny branky i vrata na zámek, ale pak se dveře otevřely, vyhrnuly se z nich usměvavé vychovatelky a hlavně děti, které nás vítaly jako staré známé a do pokročilého odpoledne nás nepustily. A kdybychom přece jenom neměli fyzickou převahu, nepustily by nás snad dodnes. I když…fyzických sil nás tahle návštěva stála hodně. A to nejen proto, že s námi tentokrát přijeli i tři novináři...
Výjezd č.72 - DD Krnsko III (2. návrat)
18.9.2004
V Krnsku jsme při poslední návštěvě hráli fotbal a Pavel Nový byl už při zpáteční cestě bombardován telefonáty větších děvčat. Tentokrát tu ovšem bylo při našem sobotním příjezdu pusto prázdno. Vzápětí jsme se dozvěděli, že nás čekali až v neděli. K pražským problémům s odjezdem se tedy přidaly další, ale i zde se uplatnilo přísloví o dobrém konci, který vše napraví. Počáteční rozpaky ovšem tentokrát trvaly dost dlouho. Děti se z domků podobných milionářským sídlům trousily pomalu a zejména někteří pubertou postižení se tvářili svému stavu přiměřeně znuděně. Možná to bylo i tím, že podstatná část těch aktivnějších byla za sportem na Slovensku a další část v Černé hoře...
