Ač jsme tu byli mnohokrát, DD jsme skoro nemohli poznat. Byla obložena lešením, protože prochází rekonstrukcí. Ovšem vychovatelé i děti byli jako obvykle nadšeni, vítání bylo vřelé a i vše ostatní šlapalo jak hodinky. Snad jen bubenická dílna byla trochu arytmická. Hlav lámání, korálkování i herci v Mezihorkách byli nadšení i ukáznění. Já musel obecné múzování na chvíli opustit, protože mne zajaly tři dívky, k nimž se přidala i jejich vychovatelka a zaujatě ode mne vyzvídaly co na ně čeká, pokud se přihlásí do programu Patronka...
Za adepty účasti v programu PATRON/KA jsme vyjeli s Lukášem Talpou a po důkladné přípravě v podobě čilé komunikace s pedagogy obou zařízení nás úspěch patronské mise skoro překvapil. Ve Staňkově jsme hovořili s dvěma vytipovanými a úspěch tam byl 50%.
V Nepomuku jsme hovořili zvlášť se třemi chlapci a třemi dívkami. Zájem byl zřetelný a silný u všech, ale vzhledem k počtu proškolených patronek a patronů jsme museli čtyři zájemce odkázat na pozdější „seznamováky“, pokud stihneme nabrat a proškolit patrony a patronky, tak snad už v příštím roce...
Celá akce trvala oficiálně od 5.10. do 8.11., ale předcházelo jí několik týdnů až měsíců trvající oslovování výtvarníků, vystupujících a pomocníků. Těm všem patří vřelé díky!!!
Samotná výstavní a(u)kce měla tři vrcholy, od patku instalace s Adrianou a ve středu 8.10. Vernisáž. Na začátku trochu nervy: přijdou všichni aktéři? Přijdou zvědavi a koupě chtiví? Nakonec vše dopadlo náramně, využili jsme všechny prostory galerie, Paul kouzlil i v roli licitátora, nazvučený Fénix hrál s chutí a velkým nasazením, Toníček trhal naše bránice a Lucinka, kterou opět tatínek přivezl až ze Šumperku se veselila a nakonec si vyžádala přídavek několika neplánovaných písniček. Start aukční výstavy včetně výtěžku aukce se zkrátka vydařil nad očekávání...
Se zdejším DD spolupracujeme dlouho a k oboustranné spokojenosti v programu Patron, ale s Múzami sem už jezdíme řidčeji než kdysi, protože tady pracují i jiné neziskovky a jinde jsme potřebnější. O to radši sem ale jezdíme, když naši návštěvu zařídí osud. Tentokrát zasáhl v podobě žloutenky, kterou se nakazily děti v DD Racek, kam jsme měli namířeno původně. Strašecí bylo náhradním cílem, ovšem sakra kvalitním a skoro jako za odměnu...
Dětský domov Pepa Lazec jsme tentokrát hledali déle, protože nás navigace dovedla jinam. Na mapě byly dva stejnojmenné objekty a my jeli nejdřív v tomu nepravému. Po chvilce bloudění jsme ale dorazili na správně místo a setkali se tu opět se vstřícností a nadšením jak u dětí tak u vychovatelů. Trocha pubertální přezíravosti u náctiletých slečen se ve chvilce rozpustila Paulovými kouzly a Bobovými štětci a děvčata do všeho, co jsme nabízeli šla stejně nadšeně a vděčně jako ti menší.
Podzimní sérii múzických návštěv v dětských domovech načal další návrat do DD Husita. Jezdíme sem rádi i proto, že zdejší domov má opravdu rodinné klima a atmosféru. Je to dáno i tím, že jde v podstatě o dvojdomek se zahrádkou a u vychovatelů sedí i pojmy “tety” a “strejdové”. Tomu odpovídá i charakter společného řádění a dovádění. Škála našich špumprnáklů je obdobná, protože i parta múzáků je celkem stabilní...
Poprvé jsme v DD Racek byli s Múzami v roce 2004. Dětský domov, kde končí silnice prošel jen minimálními proměnami, ale i tentokrát jsme se tu cítili moc dobře.
Jeden primát naše návštěva ovšem měla: Nikdy (a možná i nikde) jsme se nesetkali s takovou převahou prcků a mrňousků. Trochu jsme jim museli přizpůsobit program, ale odměnou nám bylo jejich bezbřehé nadšení a vstřícnost vůči všemu, k čemu jsme je pozvali a přizvali, nebo jim předváděli.
I tady měl úspěch Paulův hřbitovní morytát, rozličné písničky, při nichž děti vytvořily nejen hlasitý, ale i rytmicky celkem šlapající sbor...
Do Pyšel jsme se vydali po necelém roce. Nejen proto, že tam za dětmi pravidelné jezdí naše, tedy múzácká novicka Milli Janatková, ale také proto, že kvůli blížícímu se “rozpuštění” zdejšího DD do od sebe poměrně vzdálených bytů mohla být tato návštěva naší poslední, nebo jednou z posledních.
Při absenci Marwana se ujal představování Múz a všech návštěvníků dětem kouzelník Paul. Ten navíc disponuje nejmocnějším hlasem a ten byl v akusticky nepřátelské jídelně sakramentsky potřebný. Dětí tu bylo na třicet, takže přišli Bobovi náramně vhod pomocníci. Štětců se ujala Milli, která jimi vladne bravurně, a není divu, když je malování jednou z jejích profesí...
Už pošestnácté jsme vyjeli “Na dračích lodích k létu” s dětmi z děcáků z celé ČR a partou múz a múzáků, s nimiž děti v DD také navštěvujeme. Předchozí ročníky byly na nejrůznějších pražských místech, ale vždy v květnovou sobotu. Přesun na patek, který si vyžádaly někteří ze sponzorů Rotaryány pořádané akce, nám pořádně zamotal hlavy už při organizaci. Báli jsme se, že bude kvůli škole menší účast dětských posádek, ale byť jsme tentokrát obsadili jen čtyři lodě, podstatně dramatičtější to bylo s dobrovolníky na “pevnině”. Pátek odpoledne vyvolal lavinu lítostivých odmítnutí kvůli pracovním i školním a studijním povinnostem. Při přípravě a produkčních činnostech jsem prožil pár bezesných nocí, ale v pátek ráno už bylo vše připraveno tak, že ani nějaké drobné výpadky by nás nevyvedly z míry. A netýkalo se to jen nás, ale i jako vždy bezchybně fungujícího týmu Dragonboat.cz kolem Petra Klímy - Klimbery a jeho ženy Evy a nového rotaryánského velitele Oty Hlídka…a bezchybně nakonec šlapal i tým Múz dětem...
Do DD Pepa jsme vyjeli hned po odjezdu z dubeneckého HUSITY. Tentokrát jsme nebloudili a labyrintem nových křižovatek jsme se propletli díky pozornému Ivošovi bravurně.
V “děcáku” nás uvítaly zcela noví vychovatelé, ale děti, zejména ty starší nás znaly. Jejich věkové složení bylo ovšem pro nastartování spolupráce s nimi trochu nešťastnější než obvykle. Mrňata se do všeho vrhala s nadšením…(a halasem), mezi staršími byli minimálně 3 lehce přezíraví puberťáci, kteří nás měli zpočátku trochu na háku.
Počáteční rozpaky při hledání klíče k jejich startovní přezíravosti, ale nečekaně ukončily hlavolamy a Bob se svými štětci...