Spolek Múzy dětem realizuje od jara 2003 víkendové celodenní výjezdy za dětmi do dětských domovů s umělci nejrůznějších zaměření. Formou hravých dílen zapojuje děti do různých akcí, které odhalují a podporují jejich talent a vlohy a rozšiřují jejich povědomí. Zároveň zvyšuje u sociálně hendikepovaných dětí sebevědomí a v důsledku snižuje riziko jejich sociálního vyloučení a konfliktů se zákonem.
V rámci ČR spolek Múzy dětem spolupracuje s více než 80 DD, DDŠ a DÚ ze všech14 krajů České republiky.
V posledních 9 letech je hlavní činností našeho spolku práce v rámci projektu PATRON, který partnersky realizujeme spolu s Ligou Otevřených Mužů i zlínskou ATMOSFÉRou.
Projekt běžící od roku 2013 dosud podpořil 146 mladých lidí (z toho 31 děvčat).
62 mladých lidí stále v projektu zůstává a schází se se svým patronem či patronkou (i některé z těchto vztahů trvají už více jak 2 roky.
Úspěšnost projektu činí 85 %, oproti běžné 30% úspěšnosti mladých při standardním odchodu z ústavní výchovy.
Na pomoc dospívajícím ze zařízení náhradní výchovy při přípravě na samostatný život je zaměřen i unikátní cyklus víkendových kurzů ŽIVOT NANEČISTO a projekt KORÁLKY DĚTEM.
Na medializaci problémů sociálně hendikepovaných dětí a jejich integraci jsou zaměřené tzv. doprovodné akce, kde se v rámci nejrůznějších her a soutěží děti seznamují s projektem ŽNN i spolu navzájem. Z nich jsou nejúspěšnější akce Na dračích lodích k létu a nejnověji i účast na Sametovém posvícení.
Nákupem navíc pomůžete zpestřit život dětem v ústavní péči!!!
Vyberte si v aktualizovaném katalogu a zavolejte na tel. 602 664 242. Na platbě (+10% k vyvolávací ceně) a předání se domluvíme. Do Vánoc zatím času dost!!!
Výtěžek aukce bude použit na spolufinancování projektů Múz dětem účinně pomáhajících dětem z dětských domovů.
Ke stažení:Jmenuji se Kristýna. V dětském domově jsem si hrála, učila se, smála se, zlobila, no prostě žila, celkem sedm let. Sedm let bez mámy, táty, bez rodiny. Rodinou mi byly tety vychovatelky, strejda a pan ředitel. Ti mi pomohli připravit se na profesní dráhu dospěláka, ale ostatní bylo stejně jenom na mě. Těšila jsem se na život mimo dětský domov, těšila jsem se, jaká svoboda mě čeká. Život se ale naučit nedá, život sám je učitel. I když jsem z dětského domova, žádné výhody mě na mé cestě nečekaly.
Po odchodu z dětského domova jsem okamžitě nastoupila do práce a šetřila, abych si mohla dopřát lepší život. Před čtyřmi lety jsem konečně dosáhla na hypotéku a splácím byt 1+1. Nebyl v dobrém stavu a bylo nutné udělat novou elektřinu, vyštukovat a vymalovat. Podařilo se mi dát dohromady jednu místnost, ostatní ještě na svou opravu čekají. Chodila jsem na přesčasy, abych měla na rekonstrukci. V práci jsem byla víc než doma. Pracovala jsem dva roky v České Lípě a pět v Liberci.
Pak se mi otočil život vzhůru nohama, byla jsem šťastná, konečně jsem měla vše, co jsem si vždycky přála. Vše bylo fajn do doby, než jsem otěhotněla. Celá situace byla pro mě naprostým šokem, měla jsem totiž na dítě najednou zůstat sama, což se také bohužel stalo. Najednou jsem pro něj byla jen socka z děcáku…
Sbírka na portálu DONIO - https://www.donio.cz/pribeh-maminky-vyrustajici-v-dd-a-jeji-dcerce-sofince
Dobrý den,
Jmenuji se Tomáš Adamec a byl jsem u Vás v roce 2012 z DDŠ Býchory na všech 3 akcích Žiávot nanečisto. Můžu Vám říct,
že to je věc na kterou opravdu stále myslím a nejde na to zapomenout. Velice pěkné to bylo... :) Ted je mi 24let mám rodinu a 4 letou holčičku ...
Vím, že jste tam pro nás dělali pro každého cédéčko na památku ze všech akcí jak z Domácnosti, práce a taky A co dál... byl jsem na všech třech. Máte nějak zálohované tyto snímky či ne? Byl bych moc rád kdybych to mohl zase vidět a ukázat i mojí malé a manželce...
Děkuji za Vaší odpověď
S pozdravem
Tomáš Adamec
Dobrý den pane Navrátil,
děkujeme za sobotní program v našem zařízení DD Ledce.
Zasílám Vám zpětnou odezvu od našich dětí v podobě obrázků.
S pozdravem a přáním pěkného dne
PhDr., Mgr. Romana Imramovská
vedoucí vychovatel DD Ledce...
Do Ledců jsem se vracel po několika dnech. Předchozí návštěva ve dvou byla kvůli seznámení a pozváni dvou dospívajících kluků do Programu Patron. Zdařilo se – kluci na seznamovák pojedou. V neděli jsme jeli za těmi ostatními.
Předvoj dělali korálkáři Darí s Milanem, takže jsme po příjezdu viděli většinu dětí v pilné tvůrčí práci. Přivítali jsme se s milou vedoucí vychovatelkou, ta nám ukázala, kde je občerstvení a oznámila, že musí odjet pro dvě děti do nemocnice. Další vychovatelky byly zaneprázdněny v kuchyňkách vařením obědů pro děti i pro nás, takže jsme se ocitli v trojdomí, tvořícím zdejší “domov”, sami s dětmi. Přesnější by ale bylo „sami bez dětí“. Ty se totiž místo do tělocvičny, jak domluveno, přemístili do svých pokojů. V rozlehlém bludišti chodeb jsme neměli šanci je najít, nebo svolat, takže až když jsem objevil “tetu” Lenku v přízemní skupině na druhém konci soudomí, dokázala nám pomoci, tudíž později, ale přece proběhlo tradiční představování, tentokrát moderované Paulem...
V pátek jsme byli trochu nervózní, trefí-li zájemci potmě do galerie skryté pod lešením. Zpočátku v nás obavy utvrzovalo to, že na místě byli už všichni aktéři… a návštěvník ni jeden. I tak nás ovšem opanovala radost ze setkání. A protože se tu setkala skupina lidí sobě milých, navíc v prostoru uprostřed krásných děl, jinak to ani nešlo.
A pak začali chodit lidé, většinou se také znali, a rozeběhla se i aukce. Alžběta s looperem pěla, Paul kouzlil a dražilo se o 106, takže mé srdce principála se tetelilo radostí.
Petr Nikl si připravil své hudební a performativní náčiní v zadní místnosti, takže jsme se s publikem přesouvali a přirozeně si tak všichni prohlédli všechna vystavená díla. Adriana dojemně ponoukla příchozí k dražení vlastních krásných obrazů...
Po překvapivém úspěchu vernisáže jsme se trochu obávali další aukce v Portheimce skryté lešením, za nímž bylo a je nalezení vchodu do galerie D značným rébusem. Propagace něčeho, co je tak důkladně ukryté, je takřka nemožná. A ukázalo se, že i ti, kdo věděli o akci se museli telefonicky dotazovat na to kudy se dostat dovnitř. Naštěstí tu byli Saša a Koťátko Niklíčkovi, záruka dobré muziky a stejně dobré nálady. I jejich přátelé a dalších pár hostů se postarali o vřelý průběh večera. Navíc se k dražitelům na místě přidali i ti „na telefonu“, v tomto případě ti, kteří si objednali dražení se stanoveným cenovým stropem prostřednictvím SMS.
K příjemnému večeru je tak možno přičíst i příjemný výsledem aukce. Za aukci při vernisáži můžeme vyjet do DD 6x, druhá aukce přinesla prostředky na tři výjezdy múzáků za dětmi...
V krnském dětském domově jsme tentokrát byli už po jedenácté. Nejdříve jsme se nemohli do DD dostat, brána byla zavřená, zvonek žádný, takže jsem musel volat panu řediteli. Ten nás uklidnil, že opravdu jsme očekáváni, a po chvilce přišel otevřít sympatický vychovatel a když se pak našel ovladač brány, vše už šlo jak po drátkách. Tentokrát nás nikdo nechtěl hnát do akusticky katastrofální jídelny a usadili jsme se ve velmi přívětivém obýváku jedné z rodinných skupin. Domov sídlí v několika luxusních patrových domcích a děti tu jsou materiálně zajištěny nadstandardně. Problém je odlehlost areálu, výhodou naopak relativní blízkost Škodovky, kde nachází většina zde dorůstajících chlapců zaměstnání a je jim často zajištěno i bydlení.
Ale zpět k naší návštěvě. I tady byly děti, které si nás pamatovaly, ale většina z nich se s námi setkala poprvé. A okouzlené překvapení na jejich tvářích bylo znát od začátku až do loučení...
Do boleslavského dětského domova jezdíme rádi a často. Pamatujeme nejen obměnu dětí, ale i vedení a „tet“. I s těmi současnými ovšem už jsme staří známí. Uvědomil jsem si to zejména při povídání s vytáhlou Klárou, kterou si pamatuju už od velikosti špunta. Byly tu samozřejmě i děti, které nás zažily poprvé. Všem ale po celou naši návštěvu svítily oči radostí a vděčně se vrhaly do všeho, co jsme nabízeli.
Rejstřík múzování vycházel z osvědčených čísel, takže Marwanovo ulítlé představování múzáků jsme prokládali písničkami, ty střídala kouzla, tanec i dramatizace dalších písniček. Bobovy štětce proměňovaly holčičky ve víly a výrostky v orientální prince, Michalovy loutky byly v obležení, bubnovalo se, hlavy se lámaly u hlavolamů a ke slovu přišly i statečné pokusy o chůzi na chůdách. V obležení dětí byla i hravá a veselá Píďa...
Poděkování a zpětná vazba pro projekt Múzy dětem a Karla Navrátila
Chtěli bychom srdečně poděkovat týmu Múzy dětem a Karlu Navrátilovi za nezapomenutelnou návštěvu u nás v Dětském domově v Přestavlkách. Od první chvíle se celá akce nesla ve skvělé atmosféře plné energie a radosti, která všechny doslova strhla. Bylo úžasné sledovat, jak se děti s nadšením zapojují do různých aktivit, a jak pro ně znamená mít příležitost zažit něco nového. Zejména se děti nadchly pro žonglování a bubnování. Ti menší zase se zaujetím sledovali divadélko. Vše bylo perfektně připravené...
Pár hodin před zahájením výstavy na mne začala pršet smršť omluv za neúčast. Omluvily se hostesky, někteří autoři, zástupci radnice a několik původně oznámených zájemců o obrazy. To ovšem byl první a jediný mráček. Následovala už jen příjemná překvapení a atmosféra v duchu vzájemnosti.
Vernisáž navštívila čtveřice autorů vystavených děl a trojice z nich se stala i dražiteli. Ivan Bukovský musel odejít dřív, než jsem ho mohl požádat o pár slov k vystaveným dílům, ale Linda Glanc, Vladimír Kiseljov a Jiří Primas ochotně o svých dílech hovořili.
I naše – (Fénixu) písničky byly přijaty se, snad, nelíčeným nadšením, stejně jako Paulova kouzla. Těch bylo tentokrát méně, protože zájem o dražení vystavených děl byl výrazně vyšší než loni...