Návštěvy v mladoboleslavském DD jsou tradičně svátkem pro nás a snad i pro děti. I tentokrát se na nás vrhly hned po příjezdu a v podstatě se nás do odpoledně nepustily. Podobně se chovaly i tety a pan Kmínek stran pohostinnosti, takže naše linie utrpěla tvrdé šrámy . Naštěstí si od nás vzaly děti tolik energie, že následky hodování snad nebudou tragické...
Po půlroční odmlce jsme se opět, již počtvrté, vypravili do dětského domova v Solenicích. Přestože jsme vyjeli časně ráno, na místo jsme dorazili až před jedenáctou. Důvodů bylo několik. Vyzvedávali jsme Dášu Voňkovou v Pyšelích, bloudili okreskami… až se z toho bloudění udělalo novicce Páje nevolno, které vynutilo neplánovanou zastávku v překrásné krajině Příbramska...
Při třetí návštěvě tancechtivých dětí v libereckém Jedličkově ústavě jsme zaznamenali další „poprvé“. Poprvé s námi totiž byla po celou návštěvu televize. Šlo o štáb pořadu ČT Klíč, který s námi byl opravdu od samotného výjezdu z Prahy až do tanečního finále. Další premiérou byla účast Vladimíra Javorského a premiéra to byla skvostná…, ale to bychom předbíhali...
Při jubilejním stém múzickém výjezdu jsme podruhé - tentokrát však bez principála Karla - navštívili ústav sociální péče v Kadani. Tentokrát ovšem ve složením velmi prostém: Renata Němečková s fenkou Žulinkou, trio z Marcipánu (Jirka, Martina a Tadeáš), Krakonoš se synem Štěpánem a má maličkost (Marie Zicháčková). Hned po příjezdu jsme byli provedeni nově postavenou budovou, kam už se všichni klienti a klientky moc těší...
Nevšedně ve všední den se vydaly Múzy do Speciálního domova mládeže (SDM) ve Hvozdech. Důvod, vedle obvyklých múzích „povinností“, byl trochu špionážní. Chtěli jsme si prohlédnout potenciální prostor pro realizaci našeho nadstavbového projektu „Život na nečisto“. Překrásné prostředí ve smíšených lesích nad vltavskými břehy skrývá azyl pro asi 15 mentálně postižených klientů ve věku 15-30 let, kteří se zde během pracovních dnů (víkendy tráví doma) při balení bylinných čajových směsí EPAM snaží proniknout do zásad běžného pracovního procesu.
Do Ledců jsme jeli v komornější sestavě než do Pyšel, ale rozhodně ne v méně hodnotné. I když jsme přijeli poměrně brzo, děti nás již očekávaly. Po výběru prostor k múzování se seběhli malí i větší pomocníci, postavila se aparatura v tělocvičně a v jídelně jsme bez dlouhých příprav začali animací písně Mezi horami. Místní sbor sice nebyl nic moc, ale malí herci podávali slušné výkony, byť trochu poznamenané časným nedělním ránem. Role lipky se zhostil spolehlivě Marek, Tomáš jako „zamordovaný“ Janíček padal jako podťatý, Angelika coby Anička plakala a na hrob klesala ochotně a věrohodně a stejně dobří byli i jelen Pepa a v kříž proměněná Renatka...
Před cestou do Pyšel musel principál Karel přemýšlet o tom, jak napravit potupnou fotbalovou porážku Múzického týmu 2:13 z minulé návštěvy. Volba padla na Bengas a i fotbalově zdatné herce z Dejvického divadla Davida Novotného a Ivana Trojana. Naše výprava byla velkolepá, na pumpě za Průhonicemi se setkali tři auta a čtvrté se sponzorem PetremVopelkou a jeho dcerou přijelo později...
Na výlet Karlem svolaný na nekřesťanskou hodinu dorazilo opravdu jen skalní jádro národa Múzického. Oním jádrem byli Věra Slunéčková (na kontě 43 akcí s Múzami) se synem Filipem (14) a chlupáčem Vojtou (22) , kouzelník Merild (54 Múzování) a principal Karel (98 Múzích akcí) s Dixinou (48). Ostatní měli ve stejný termín akce jinde (Marwan, Mouin, Jacques, Dana Syslová, Petr Vacek atd.), byli nemocní (František Kostlán a pár dalších neotužilých) nu a ostatní zřejmě spali, sportovali, nebo jinak o se dbali...
Pod tímto dlouhým názvem se odehrály v prostorách Žižkovského Vikadla i před samotnými účastníky do poslední chvíle utajené oslavy 2. výročí zahájení činnosti našeho občanského sdružení. V neděli 23. března 2003 jsme se poprvé vydali ve smíšené sestavě různých kumštýřů za dětmi. S rozechvělým očekáváním, kupou obav a bez reálných představ o tom, co na nás v těchto zařízeních čeká. Oslava dvouletého výročí se obešla bez bilancování a stala se malým festiválkem převážně muzikantů, které po dobu oněch dvou let a doufejme, že i pro léta další, spojily společné návštěvy dětí v nezáviděníhodné situaci...
V první jarní den jsme se vydali na premiérovou akci. Šlo o vernisáž první samostatné výstavy o.s. Múzy dětem v knihovně pro děti a mládež v Praze 4 Na Veselí. Prostor knihovny dovolil jen skromnou prezentaci fotografií z našich návštěv dětí v zařízeních náhradní výchovy, ale atmosféra, která v knihovně zavládla byla skvělá. Hosty vernisáže byli „páťáci“ z blízké výběrové školy a na vše, co jsem jim v rámci vernisáže připravili reagovali opravdu „výběrově“. Své, pro nás nečekané znalosti projevili už při krátkém seznámení s tím, co Múzy dělají v hale...