Poprvé jsme se do Broumova vypravili ve všední den a snad tuto zkušenost nebudeme opakovat. Z Prahy jsme vyráželi kolem sedmé ráno a za dětmi dorazili až před polednem. Objížďky, hlemýždění dopravními zácpami ani courání za náklaďáky nám ovšem nevzalo chuť bavit se s dětmi a zatáhnout je do „múzování“. Paní ředitelka nám při příchodu řekla: dnes to budete mít těžké. Máme tu jen pár dětí a ty nejsou moc aktivní – všechny „hvězdy“ jsou pryč. Na to jsme ovšem zvyklí a ani kombinace puberťáků s dětmi ze školky nás nezarazila. Přesněji nezarazila hradecké DNO. Divadelníci nasadili zběsilé tempo, které strhlo zpočátku trochu zaražené malé i velké...
První výjezd za dětmi do Zruče nad Sázavou nás oproti obvyklým návratům ke „starým známým“ vyvedl ze zaběhnutého rytmu. Ten narušily i další okolnosti, jako nebývalý počet múzáků, kterým znemožnily účast festivaly, prázdniny, nemoci, neplánované koncerty apod. Za novými dětmi jsme se tedy vydali v sestavě improvizované, ale i tak patřičně nadšené. I na tvářích dětí bylo po přivítání znát natěšené očekávání, ale u třech také ďubky planých neštovic, přesněji stopy tekutého pudru, kterým se léčí. Po úvodních písničkách Múz přispěly k múzickému činění pudrem ozdobené sestry Anetka s Milenou s pásmem básniček. Pomyslnou štafetu předaly múzáckému novicovi Pepíčkovi Čečilovi, který nám i dětem představil svou harmoniku Fňuknu s jejímž razantním doprovodem zazpíval sérii lidovek...
V pasáži Kotvy u pražského náměstí Republiky se konala první benefiční akce ve prospěch o.s. Múzy dětem. Impuls přišel o mladíků sdružených do filmařského ateliéru PetHon, mezi nimž je mj. Vojta Kotek. Moderátorskou premiéru si tu odbyl, dlužno říci úspěšně, David Novotný a hlavně, veřejnou premiéru tu měl první hraný film Vojty Kotka Pes Baskervillský. Svěží studentské dílko natáčené před dvěma lety sice trpí řadou začátečnických chyb, aktérům není vždy rozumět, ani všechny akce nejsou logické, ale veselá podívaná to rozhodně je a diváci se určitě nenudili...
Návštěvy v mladoboleslavském DD jsou tradičně svátkem pro nás a snad i pro děti. I tentokrát se na nás vrhly hned po příjezdu a v podstatě se nás do odpoledně nepustily. Podobně se chovaly i tety a pan Kmínek stran pohostinnosti, takže naše linie utrpěla tvrdé šrámy . Naštěstí si od nás vzaly děti tolik energie, že následky hodování snad nebudou tragické...
Po půlroční odmlce jsme se opět, již počtvrté, vypravili do dětského domova v Solenicích. Přestože jsme vyjeli časně ráno, na místo jsme dorazili až před jedenáctou. Důvodů bylo několik. Vyzvedávali jsme Dášu Voňkovou v Pyšelích, bloudili okreskami… až se z toho bloudění udělalo novicce Páje nevolno, které vynutilo neplánovanou zastávku v překrásné krajině Příbramska...
Při třetí návštěvě tancechtivých dětí v libereckém Jedličkově ústavě jsme zaznamenali další „poprvé“. Poprvé s námi totiž byla po celou návštěvu televize. Šlo o štáb pořadu ČT Klíč, který s námi byl opravdu od samotného výjezdu z Prahy až do tanečního finále. Další premiérou byla účast Vladimíra Javorského a premiéra to byla skvostná…, ale to bychom předbíhali...
Při jubilejním stém múzickém výjezdu jsme podruhé - tentokrát však bez principála Karla - navštívili ústav sociální péče v Kadani. Tentokrát ovšem ve složením velmi prostém: Renata Němečková s fenkou Žulinkou, trio z Marcipánu (Jirka, Martina a Tadeáš), Krakonoš se synem Štěpánem a má maličkost (Marie Zicháčková). Hned po příjezdu jsme byli provedeni nově postavenou budovou, kam už se všichni klienti a klientky moc těší...
Nevšedně ve všední den se vydaly Múzy do Speciálního domova mládeže (SDM) ve Hvozdech. Důvod, vedle obvyklých múzích „povinností“, byl trochu špionážní. Chtěli jsme si prohlédnout potenciální prostor pro realizaci našeho nadstavbového projektu „Život na nečisto“. Překrásné prostředí ve smíšených lesích nad vltavskými břehy skrývá azyl pro asi 15 mentálně postižených klientů ve věku 15-30 let, kteří se zde během pracovních dnů (víkendy tráví doma) při balení bylinných čajových směsí EPAM snaží proniknout do zásad běžného pracovního procesu.
Do Ledců jsme jeli v komornější sestavě než do Pyšel, ale rozhodně ne v méně hodnotné. I když jsme přijeli poměrně brzo, děti nás již očekávaly. Po výběru prostor k múzování se seběhli malí i větší pomocníci, postavila se aparatura v tělocvičně a v jídelně jsme bez dlouhých příprav začali animací písně Mezi horami. Místní sbor sice nebyl nic moc, ale malí herci podávali slušné výkony, byť trochu poznamenané časným nedělním ránem. Role lipky se zhostil spolehlivě Marek, Tomáš jako „zamordovaný“ Janíček padal jako podťatý, Angelika coby Anička plakala a na hrob klesala ochotně a věrohodně a stejně dobří byli i jelen Pepa a v kříž proměněná Renatka...
Před cestou do Pyšel musel principál Karel přemýšlet o tom, jak napravit potupnou fotbalovou porážku Múzického týmu 2:13 z minulé návštěvy. Volba padla na Bengas a i fotbalově zdatné herce z Dejvického divadla Davida Novotného a Ivana Trojana. Naše výprava byla velkolepá, na pumpě za Průhonicemi se setkali tři auta a čtvrté se sponzorem PetremVopelkou a jeho dcerou přijelo později...