V České Lípě bylo sněhu až po kolena. Když jsme zastavili v modré múzické dodávce před českolipským dětským domovem, zdálo se, že všichni obyvatelé jsou někde na dopolední procházce. Všude byl klid a ticho. Až když principál Karel zazvonil a za dveřmi zachrastily klíče, múzácká výprava si byla jista, že nezůstane bez přístřeší...
Třetí návštěva Deštné byla téměř totožná s tou poslední. Přesněji řečeno, zdejší děti minule tak škemraly aby k nim ještě přijeli BENGAS, že jsme pro jednou ustoupili od zásady múzickou pokaždé obměňovat a tak se novickou v Deštné stala jen žonglérka Renata...
„To nám ten rok pěkně začíná“ řekl principál Karel v sobotu ráno ostatním múzákům. A netušil, že bude mít pravdu. První návštěvu dětského domova v roce 2006 totiž provázala jedna omluva za druhou. Kouzelník nastydl, výtvarnice se vylekala, herec David Novotný s námi nemohl jet potěšit děti do Litoměřic, protože těšil celou noc vlastní nemocnou dceru, paní ředitelka tentokrát zakázala návštěvu psům, takže nás jelo i s řidičem šest. Houslistka a bubenice Péťa ovšem jela se zaníceným prstem, takže nemohla ani hrát na housle, ani pořádně bubnovat...
Přeci jen jsme neodolali a se zbylými cukrovinkami od přátel z DNS zamířili ve čtvrtek k dalším dětem. Bylo nás míň a protože jsme si ještě neplácli s Českou televizí o místě, kde chceme rozjet projekt Život nanečisto, zastavili jsme se nejdřív na Farmě GEX, která pro Život nanečisto také přichází v úvahu. Pozdravili jsme nejen majitelku, 5 psů, 8 koní křečka a 7 koček, ale Štěpánku, která má spolu s paní Marií Gex na svědomí zdejší skvělou atmosféru jsme naložili a vzali sebou za dětmi do DD Solenice...
Benefiční koncert se konal díky spolupráci o.s. Múzy dětem a Free Time Production. Na přípravě této jedinečné akce se podílelo přes 120 členů hudebních a vokálních těles: Okamžitý Filmový Orchestr, Salvátorský sbor, Sbor sv. Ducha a Angelus Novum. Jak datum konání napovídá byly náplní této akce koledy. Ovšem byly to koledy ve velmi netradičním pojetí. Moderátorka této večerní akce Lejla Abbas provázela na 250 návštěvníků hudební krajinou známých koled, které však oblékli skladatelé Varhan Orchestrovič Bauer, Eva Kálavská - Faltusová, Jan Kučera, Petr Vajsar, Igor Angelov a Swetja do neobvyklých a někdy velmi překvapivých hudebních šatů...
Že nezvládneme osobně popřát hezké Vánoce všem, kterým bychom chtěli jsme věděli už když jsme o téhle cestě začali uvažovat. Chtěli jsme tedy navštívit aspoň pět nejbližších dětských domovů z onech víc než třiceti, do kterých už skoro po tři roky jezdíme...
Do dětského DD v zámečku uprostřed Dolních Počernic jsme dorazili asi ve čtvrt na jedenáct a parkování našich tří aut řídil sám pan ředitel Martin Lněnička. Děti byly ještě většinou na pokojích a zpočátku byly dost rezervované. Zejména větší puberťáci nad kouzly trochu ohrnovali nos a ostentativně odcházeli ven. Mrňata ovšem náš příjezd kvitovala halasným jásotem a u nich kouzelník víc než uspěl. Po kouzlech už měli aparaturu v pohotovosti...
Ani letní gumy a lehký mráz nám cestu do Klánovic nezkomplikovaly. Obvyklou dávku bloudění jsme si vybrali až v samotných Klánovicích, ale trocha zmatků už patří k cestování a nemůže nás rozházet.Po přivítání s vychovatelkami a dětmi jsme se rozhodli, že Bengas zůstanou v jídelně první ze tří vil, do nichž se Klánovický DD rozkročil, divadlo, kouzlení a žonglování pak necháme vystoupat do prvního patra, kde jsou vyšší stropy, koberce a pohodlnější sezení.Protože i tady se principál Karel chystal k povídáni s panem ředitelem o Životě nanečisto a dalších oblastech možné spolupráce, stala se malou principálkou Maruška...
Na cestě do Žatce nás provázela hustá mlha a Michal Vopelka, již potřetí nahradivší našeho obvyklého řidiče Krakonoše jí rozháněl slušnými i méně slušnými zaklínadly. Po troše bloudění jsme dorazili do Žatce a tamního dětského domova. Naše cestovní obavy z velkého počtu dětí (85) a inzerovaných nevyhovujících prostor byly rozptýleny stejně rychle, jako slunce rozhání mlhu. Paní ředitelka už nás očekávala a hlavně se na nás okamžitě vrhly děti, Dixina sice zpočátku vyvolala trochu obav, ale pak už působila jako spolehlivý likvidátor bariér.
Do DD v Nymburce jsme se vraceli po roce a čtrnácti dnech. Po cestě jsme uvažovali o přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“, ale hned po prvních pozdravech s dětmi jsme na ně rychle zapomněli. Děti si pamatovaly nejen kdo u nich byl posledně, při vzpomínce na Jacquese spontánně zazpívaly „tambolaka namokili“, vzpomínaly dokonce i na „smyčcaře“ z naší první návštěvy, herce ze druhé, prostě to vypadalo, jako bychom se viděli naposled někdy před týdnem. Oproti minule tu bylo dětí víc, ale ti větší byli dost zaměstnaní pečením vánoček a přípravou pudinku ke svačině. Jejich práce byla voňavě přítomná v celém domově...