Večer s názvem Podzimní posezení s Múzami se konal ve všech prostorách divadla Minor. I při této benefici byli hlavními aktéry kluci ze studentského filmového sdružení PETHON, kteří si nás našli na webu a jejich film Pes baskervilský. Dramaturgie celého večera ovšem byla mnohem bohatší. Ještě před začátkem programu v hlavním sále přivítal návštěvníky kouzelník a živé obrazy z připravovaného Života nanečisto vytvářeli na malém pódiu ve velkém foyer herci Malého Vinohradského divadla.
Doslova pár dní před vypuknutím, v pořadí již druhého setkání s vychovateli z DD, se nám začali ozývat ředitelé či vychovatelé, kteří se z různých důvodů nemohli zúčastnit našeho workshopu. Proto přišel na řadu krizový plán a z víkendu se stal jednodenní „nálev“. K tomuto účelu nám poskytlo azyl Malé Vinohradské divadlo, pyšnící se krásnými prostory. Ty posloužily ve všech směrech věru báječně. Než se Zuzana, Broňa, Kristýna a Dana stačily vzpamatovat, přiběhlo na dvůr trio z MVD a bariéry se začaly pomalu ale jistě bourat...
Uvítání Múz v České Kamenici připomínalo velkou oslavu. Stoly se prohýbaly pod tácy s chlebíčky a dalšími dobrotami, které pro nás připravila nejstarší děvčata. Moc děkujeme! Pro začátek jsme se usídlili v místnosti výtvarných dílen. Tety přinesly plný pytel chrastítek a dřívek, kde se vzaly, tu se vzaly.. objevily se i dvě kytary. Zábava začala! Trio Standa, Marcel a Matěj spustili veselou a svižnou notu. Na parketě si zaskotačili velcí i malí. A nechyběla ani píseň „ Mezi horami“, která se ovšem bez Karlova vůdčího předzpěvného a opakujícího hlasu trochu rozpadala...
Sotva stačily paprsky slunce pohlédnout na svět, modré múzácké auto začalo pojídat múzáky a múzačky, aby je dovezlo pod opratěmi Krakonoše do dětského domova se školou, kde jsme již potřetí byli očekáváni od vychovatelů i dětí. Prvním handicapem byla neúčast principála Karla, jehož mohutný hlas nám na naší „tour“ chyběl...
16.září ještě před kuropěním se vydal Krakonoš s múzím autem pro děti do UT Seč u Chrudimi. Počkal až se děti nasnídají a odvezl je na pražský Ovocný trh, kde se konal po dva dny první ročník festivalu, který má Pražany i pražské turisty seznamovat s kulturou lidí, kteří k nám přišli, chtějí s námi žít a jsou v pravém slova smyslu naši společnost obohacujícími příchozími.
Poprvé naostro. Naštěstí ve společnosti ředitelů a vychovatelů, kteří s námi do značné míry přípravu Života nanečisto sdíleli. Ani tak, nebo možná právě proto nám nic nedarovali zadarmo. Páteční ranní příprava nám trochu drhla, protože jsme se museli přizpůsobit pravidelnému provozu Speciálního domova ve Hvozdech a na vzorně a včas přijíždějící vychovatele jsme nebyli připraveni tak, jak by si program i oni zasloužili. I přesto si při rekapitulacích jednotlivých pochvalovali, jak náročné chvilky jsme jim připravili.
Tak je to za námi! Oním „to“ myslím první třídenní reálné hnětení, tříbení, cizelování a broušení nového projektu pro dospívající z DD, který jsme skoro rok připravovali na papíře a v bouřlivých diskusích. Do areálu ve Hvozdech, kde se budou odehrávat i další víkendová dobrodružství na téma Život nanečisto, nás dorazilo dvacet. Devět „múzáků“, šest mladých lidí z Prázninové školy Lipnice a čtyři zástupci Letního Domu. Areál Speciálního Domova, který normálně obývají mentálně postižení mladí lidé se stal němým svědkem dobrodružného, někdy skřípajícího, jindy huronským smíchem doprovázeného hemžení. Vše co se tu dělo bylo vedeno snahou připravit pro „puberťáky“ z dětských domovů co nejzajímavější a nejúčinnější imitaci reálného života, který na ně čeká po opuštění ústavních zdí. Smích provázel zejména situace, při nichž byli hlavními aktéry herci Malého Vinohradského divadla...
Hned po příjezdu do areálu v Oseku se děti v tělech dospěláků pod vedením Horsta a Standy chopily všech našich nástrojů, kufrů, kufříků a tašek a odnesly nám je do atria v jedné z moderních budov rozlehlého ústavu postaveného kolem krásného zámku. Zazpívali jsme si na seznámení pár lidovek a se zpěvem se pak vydali na obchůzku po jednotlivých odděleních, abychom všem nechali čichnout k hrncům múzování ještě před obědem. Obdivovali jsme králíka Ferdu a andulky o něž pečuje Zdeněk, elektrické piánko, které dostal Milan a hlavně dobře řešený objekt ústavu, v němž je ubytováno 150 mentálně postižených a který přesto nepůsobí nijak monstrózním dojmem. V roli hlavního průvodce nás rozlehlými prostorami areálu prováděl stále usměvavý a vlídný vedoucí vychovatel Petr Šulista...
Zatímco někteří účinkující v pátek ještě zkoušeli a šli brzy „na kutě“ natěšeni na ranní odjezd do Řepice, „písecká“ část výpravy se rozhodla pro malou generálku na nejstarším středoevropském mostě. Trio Blues Mothers se chopilo svých nástrojů a spustilo melodie k tanci i poslechu, podpořeno podupávajícím a potleskávajícím „zbytkem“ výpravy. Po přesunu do Řepice v této aktivitě pokračovalo až za půlnoc, notně posíleno všemi členy výpravy, kteří také vyndali hudební nástroje a oprášili své znalosti lidových písní. I přes nepřízeň osudu, která nemocemi a dalšími přírodními ranami způsobila neúčast Bengas, Dáši Voňkové, manželů Havlových, Honzy Potměšila a Toníčka Novotného, nás Múzáků bylo v Řepici plno. Moderování se místo Honzy Potměšila ujal Karel Navrátil, který kromě lítosti nad neúčastí části vystupujících...
Na třídenní putování do jižních Čech jsme se vydali se zpožděním, které způsobil kouzelník nasednuvší do jiné tramvaje. Přesto jsme do Písku k právě zkolaudované budově zrekonstruovaného DD dorazili podle plánu a dřevem vonící komplex nás uchvátil. Čtyři krásně vybavené byty, malý byt na půl cesty, místo půdy společenské prostory, prostor pro výtvarnou a keramickou dílnu bytelný, ale krásný dřevěný nábytek - prostě prostor vhodný pro život. Děti se sem nastěhují poslední den prázdnin. Ke konci prohlídky nám doslova do náruče skočila Františkova favoritka Adélka, kterou jsme pak vzali sebou do prozatímního domova dětí v penzionu v Pasekách...