Spojení grafiťácké estetiky, dudácké kapely, laterny ala divadelní portál s bezvládnou loutkou a pamfletu v podobě divadelního programu, to vše nám v letošním průvodu fungovalo skvěle. Obdobně se skvěly Alžbětina choreografie a energie, jistota a kumšt Sama a Vojty na chůdách, Paul odstřihávající z pomyslných loutkářových špagátů ku svobodě publikum, Lenka tančící i konfetami zásobující ostatní členy kliky a všude pomáhající Ela.
Co nás ovšem nemile překvapilo a málem pohřbilo mnohatýdenní snažení a energii vložené do příprav byl nevypočitatelný vychovatel z píseckého DD. Ten přes všechny domluvy s námi i nadřízenými prostě do Prahy neodjel. Ani se neomluvil a nebral telefon. Škoda zejména pro děti, které si nadšeně vyráběly kostýmy a nacvičovaly třeskutě nápaditou choreografii. Když připočtu další potíže, s časem účasti dětí z Letů i s Alžbětinou zdravotní indispozicí, byl jsem před prvním defilé na Kampě zralý na infarkt nejen já...
Tentokrát jsme vyjeli jak do Letů, tak do Písku, s posláním vymyslet a připravit s dětmi kostýmy a choreografii kliky Múz dětem na průvod Sametového posvícení Prahou, chystaný tradičně na 17. listopadu. Datum, které pro nás dospěláky znamená životní a dějinný předěl, je pro dětí jen jedním ze dnů volna. Čekal nás tedy úkol děti motivovat, trochu edukovat a nadchnout. Byla to šichta, ale nakonec se podařilo. Zásluhu na tom měla zejména trojice múzích grácií: divadelnice a pěnice Alžběty a dvou Terez výtvarnic. Zaujmout skupinu puberťáků pro “malování andělíčků” a tanečky zní skoro nemožně, ale děvčata našla klíč. Nešlo o malování okřídlených bytůstek, ale o skoro grafiťácké malování na bílé nemocniční hábity. Choreografie v Alžbětině pojetí zas vychází z autentických zkušeností děti v „ústavce“. Takže po prvotních rozpacích a trémě začalo děti všechno bavit, zvlášť, když jim tvorbu okořenil Paul kouzelnickými vsuvkami a nechyběla ani hudba...
V desetileté historii naší spolupráce s radnicí Prahy 5 ve formě výstav a aukcí v Portheimce byla letošní vernisáž asi nejveselejší. Možná i odtud pramení to, že čtvrteční vernisážní aukce patřila mezi nejúspěšnější, za což všem dražitelům v čele s panem místostarostou Heroldem jménem Múz děkuji a tleskám. Abych přidal ještě jedno NEJ, přiznám, že příprava celé výstavy a přidružené aukce pro mne osobně byla jednoznačně nejdramatičtější. Do jednoho krátkého časového úseku se mi totiž nahrnulo 6 (slovy šest) důležitých, náročných a neodkladných akcí. Ve Svatováclavské internetové charitativní aukci galerie Vltavín se navíc prodalo poměrně dost obrazů, jež bylo třeba nahradit díly a autory novými. Pověstný hadr na holi je zkrátka proti mně v posledních třech týdnech hodně zpomalený film...
Tak máme 11 nových patronských Dvojic.
Pro tým Patrona je to podobně radostné konstatování, jako to, že budeme mít novou poslaneckou sněmovnu a vládu. A podobná není jen naděje. Pro kluky a holky, ale i pro patronky a patrony byla kvůli Covidu a dalším komplikacím velmi složitá i cesta k úvodnímu konstatování. Odkládaná školení patronů a patronek, mnozí do projektu přihlášení během čekání už „děcák“ opustili, či na své někdejší přihlášení zapomněli a k tomu nebývalý řetězec dalších komplikací. Nakonec se ale vše podařilo a oba ( jak dívčí 1.-3. tak i chlapecký 8.-10.) seznamovací víkendy proběhly k obecné spokojenosti hraničící s nadšením.
Když k tomu připočteme dvě individuální seznámení patronek s dívkami, které se seznamováku účastnit nemohly (10. Písek a 11. Dolní Počernice ) máme zmíněných 11 patronských Dvojic...
U Čerta to bylo náramné! Nejde o zaklení, ale pochvalné hodnocení dalšího školení patronek a patronů, přesněji deseti nových dobrovolnických adeptů na nelehkou činnost, která je s rolí patrona spojena. Deset žen a mužů rozličného věku, profesí a životních zkušeností. Všichni už absolvovali jak vstupní pohovory a další nevyhnutelné kroky, tak i on-line školení s týmem Patrona komentovaným celovečerním dokumentem “Sbohem děcáku” a následnou diskuzí. I proto jsme se s ředitelkou DD Korkyně Terezou Jandovou (ta se mnou tentokrát přiblížila účastníkům realitu a limity života v “ústavce”) nesetkali s naivními představami „mimo mísu“, jako tomu bývalo v prvních letech fungování PATRONA...
Po dvakrát odkládané klání dračích lodí s dětmi z DD a pestré dováděná s Múzami se opět vydařilo náramně. Vrchní rotariánský manažer Pepa Simpartl objednal u nebeské agentury ideální počasí, tentokrát nespadl žádný strom, jen posádce dětí z Jablonného zemřelo na poslední chvíli auto a náhradního dopravce už nesehnali, takže se na ně můžeme těšit až napřesrok, nebo se za nimi budeme muset vydat do Jablonného. Tím ale výčet nezdarů končí a už jsou na místě jen samé superlativy. Tedy pokud nepočítám kvůli pozdnímu parkování zmeškanou první jízdu modré posádky. Podle nadšených reakcí na závěr jim to zpoždění na radosti neubralo.
Letos mělo vše větší spád než jindy, protože rotariánské dračí klání tentokrát nebylo součástí pražského poháru dračích lodí, navážení materiálu a příprava stanovišť se musely odehrát brzo ráno, ještě před oficiálním zahájením, které provedli Petr Klima za Dragonboat Praha a Josef Simpartl za Rotary club - hlavního pořadatele akce. Poté, co jsem pozval přítomné i k atrakcím, které všem nabízely Múzy už nastaly horečné přípravy a hecování závodních posádek...
Rok před jeho 70. výročím založení jsme si v potštejnském DD dali generálku na velké oslavy. Byl to náš jubilejní desátý výjezd do Potštejna a opět se vydařil… no náramně!
Všechny nervy beroucí problémy jsme si odbyli při přípravách (dlouho nejistá doprava + odpadající účastnice) a cestou (nekonečné kolony a čekání na nečekaných semaforech).
Od pátečního příjezdu až do nedělního návratu už bylo vše lepší, než jsme čekali: Po vřelém přivítání “tetou”, (rozuměj ředitelkou) Kateřinou a obhlídkou ubytování následovalo obligátní vzájemné představování. Bylo třeba, protože naši poslední návštěvu pamatovaly jen 2 ze stávajících 13 současných obyvatel domova. Po dlouhé době s námi opět jel František, který svou neřízenou spontaneitou sice trochu rozbil Marwanovu mystifikační předehru, ale zároveň jí děti rychle zbavil ostychu...
Týž den, co jsme řádili v na táboře múzím v Dobčicích, nás večer čekaly děti na táboře Dobrých víl v Jizbici. Dorazili jsme večer a naše obvyklé krátké vzájemné představování s ukázkami dovedností všech múzáků jsme tak tak stihli u připravovaného táboráku před stmíváním. Pak jsme vytáhli nástroje, kytary a banjo, ale především zpěvy zněly u ohně až do půlnoci. Menší děti šly samozřejmě brzo spát, větší o něco později, ale někteří vychovatelé to s námi táhli až do té půlnoci.
Na spaní nám Víly připravily sedmilůžkový pokoj, jen Lenka jako múza sólistka, měla zaslouženě pokoj vlastní. Kdo z múzáků nejvíc chrápe vám prozrazovat nebudu...
V pondělí jsme vyjeli už počtvrté na dvojitý prázdninový výjezd do letních dětských táborů. První zastávkou bylo tábořiště Dobčické, kde letos zakotvil tábor pod vlajkou Múz. Trasa byla místy jen pomalu průjezdná, takže jsme dorazili později, než jsme předpokládali. V Dobčicích ale děti obědvají až v jednu a tak jsme stihli před obědem jak vzájemné seznámení s dětmi, tak pár písniček. V našem týmu, ochuzeném tentokrát o múzáckého principála Karla, jsme měli dva nováčky. Kouzelníka a muzikanta Frantu Starého a chůdaře, herce a výborného loutkovodiče Michala Šturmana. Oba sebou vzali i vlastní loutku, takže nás do tábora přijelo vlastně devět...
Předprázdninová smršť individuálních seznamování byla východiskem z nouze, do níž nás vehnal covid. Kvůli němu jsme totiž nemohli uskutečnit před prázdninami seznamovací víkendové akce. Touto, jindy výjimečnou formou seznámení, jsme vyhověli přání dětí a vychovatelů.
První cesta nás 15.6. zavedla do Býchor. Zasvěcovací popovídání s budoucím patronem Ondřejem proběhlo cestou z Černého mostu a hned po zaparkování v Býchorech nás jako magnet táhly vykukující koňské hlavy a jemné ržání ke stájím s pěti koni, kteří jsou zdejším unikátem. Po následném obligátním seznámení s milou soc. pracovnicí už jsem seznámil Filipa s jeho budoucím patronem… a dál běželo vše jak na drátkách a jako by kluci byli z jedné party. ..