S Portheimkou jsme se rozloučili pro letošek dvěma premiérami. První bylo seznámení s novým radním pro kulturu Prahy 5 Štěpáem Rattajem, který se přišel na třináctý ročník výstavy Múzy dětem v Portheimce také podívat.
Na úvodní vernisáži se s námi symbolicky loučil předchozí místostarosta a občasný dražitel Lukáš Herold (i hudebním příspěvkem) a s novým radním Rattajem jsme se na dernisáži kromě seznámení domluvili i na pokračování spolupráce s radnicí. Seznámili jsme se navíc i s dalším členem kulturní komise Jiřím Krátkým, který zůstal téměř do konce a(u)kce.
Dalším a zejména pro všechny “fénixáky” pozitivním šokem byl fakt, že Lucinka, které pomohli zdolat bariéru schodiště maminka s múzákem Štěpánem, přinesla regulérní a naprosto jedinečnou knihu Fénix s texty a našimi fotografiemi, kterou s maminkou tato naše velká fanynka spoluvytvořila. Takže jsme hráli hlavně pro Lucinku...
K tomu, aby program PATRON mohl fungovat tak dobře, jak tomu je už deset let, je třeba celoroční práce celého sehraného týmu. Dvakrát ročně ale nastane činnost skoro horečná, spočívající v náboru a veledůkladné přípravě nových patronů a patronek na straně jedné a ve zjišťování aktuální potřeby dospívajících v zařízeních ústavní výchovy. Náboru dalších patronů pak slouží krom spousty jiného i komunitní setkání v krajích, kde je o projekt zájem v DD, ale nemáme zájemce o patronství. Letos jsme byli opět v Ústeckém kraji, který je toho typickým příkladem (viz fota). Na této první části se Múzy Podílejí jen dílčím způsobem, ale na té následující mají lví podíl. A bylo tomu tak i letos...
Po náramně vydařené vernisáži výstavy v Portheimce, jíž jsem mj. nečekaně pěkně slavil své jmeniny, jsme se těšili na program a setkání s hosty naší druhé a(u)kce, ale obavy se vznášely nad účastí návštěvnickou. Obavy v den konání akce ještě znásobily omluvy původně domluvených tří pomocnic zasažených nemocí. O to větší pak bylo radostné překvapení z účasti a průběhu čtvrtečního večera.
Všichni aktéři i návštěvníci přicházeli do Portheimky s úsměvy na tvářích a jakoby vnitřně prozářeni. A jejich radostná energie se přenesla i do atmosféry všeho následného dění...
Letos předcházela výstavě s aukcemi spolufinancujícími činnost Múz dětem příprava složitější než kdy jindy (hlavními pomocníky, neřkuli zachránci, byli Jiří Primas a Zuzka Velebová). V den akce navíc bylo od rána deštivo a nevlídno, což nevěstilo nic dobrého. Nečekali jsme tedy velkou návštěvu, a i když nás uspokojovalo vyřešení instalace v nezvyklých podmínkách, ne zcela šťastně inovovaného prostoru, optimismu v nás nebylo za mák.
O to větší bylo naše překvapení z množství lidí usměvavých a natěšených, kteří překvapivě včas přicházeli do Portheimky. Byla mezi nimi i řada autorů vystavených děl a nálada panovala družná a přes plačtivé počasí radostná. Atmosféře nakonec nevadilo, že Hazuka hrála jen v duu. Improvizovaný program duchu i spádu večera dokonce prospěl. Přítomní reportéři a fotografové měli pro svou práci celou škálu témat a navíc jsme vyslechli i dva nečekané hudební bonbonky. Prvním byl hudební vstup pana místostarosty Herolda s hobojem a skladbou „Pan“ Benjamina Brittena. Druhým neplánovaným, mnou vyžádaným hudebním číslem byl Jakub Noha, který svými písněmi a s mou kytarou celý večer uzavřel...
Protože se blíží další letošní seznamovací víkendy patronek a patronů s jejich dívčími a klukovskými parťáky, opět jsme se vydali za dospívajícími do zařízení náhradní výchovy, která jsou pro nové patronky a patrony v dojezdové vzdálenosti. Poprvé jsme vyjeli v triu. Náš tradiční tandem s Lukášem doplnila Karol …a náramně. V původním plánu jsme měli návštěvu 4 zařízení, ale nakonec jsme byli rádi, že nám jedna návštěva na poslední chvíli odpadla. Trochu se nám totiž zkomplikoval odjezd z Prahy, takže jsme do Olešnice dorazili s mírným zpožděním. Trochu to poznamenalo účast kluků na setkání, ale Patrona jsme představili i tak dostatečně, takže na prosincový „seznamovák“ odtud určitě kluci přijedou...
Přestavlky opět nedělní: Včera do Kralup jsme jeli po 14 letech, do DD Přestavlky přesně po týdnu. Tentokrát ovšem ne kvůli plyšákům pro indické děti a programu Patron, ale splnit múzácký slib návštěvy s plnou parádou. Sobotní sestavu jsme obměnili i rozšířili: Dětmi milovaného rušiče Františka vystřídal krotitel hadů a tónů Marwan a přibyla žonglérka Anežka. Scénář byl podobný jako včera, jen dětí bylo skoro 3x tolik a počasí nám tentokrát přálo.
Přivítání bylo víc než vřelé jak ze strany “tet”, tak od dětí, které se tu na nás už týden těšily. V akusticky nic moc sále (po vítacím kafi s bábovkou od tety Jany) uváděl a všechny múzáky ulítle představoval Marwan. Ta ulítlost se už netýkala kolotoče ukázek toho, s čím jsme za dětmi přijeli. Děti sice trochu připomínaly dračí potěr, ale šly nám ve všem naproti. Jen pár zdejších puberťáků se nám tentokrát zapojit moc nedařilo. Snad proto, že mrňata vervně vyžadovala většinu naší pozornosti...
V Kralupech jsme činnost Múz v roce 2003 začínali, výjezd č. 1 směřoval právě sem a byli jsme tu s múzáky čtyřikrát. Pak nastala dlouhá pauza, spousta se toho změnilo jak ve zdejším dětském domově, tak v Múzách dětem a po nedávné návštěvě kvůli programu Patron jsme se domluvili, že obnovíme i tradici múzáckých múzických návštěv. Navíc jsme spojili návrat po letech i s projektem Děti pomáhají dětem.
Přijelo nás v dešti 6, dětí bylo 12, ty větší chyběly. Zřejmě si tu mysleli, že máme program jen pro děti malé. Není ostatně divu, předem domluvené darování plyšáků indickým dětem takovou představu trochu evokuje. Déšť nám sice znemožnil vytáhnout woodkopfová prkna, žonglovátka i bič Indiana Jonese, ale děti tím nijak netrpěly. Ostatně jak známo co oči nevidí, srdce nebolí...
Celodenní nedělní okružní jízdě v babím létu předcházela pečlivá produkční práce, příprava “výjezdové party” a samozřejmě i náležitě důkladná komunikace se zařízeními, kde jsme chtěli z často obdarovávaných dětí pro jednou udělat dárce. A vyplatilo se! Svou roli samozřejmě sehrálo i to, že se všemi čtyřmi “děcáky” už spolupracujeme po léta, takže jsme přijeli jako dávní přátelé a také jsme tak byli vítáni.
V zámečku v Přestavlkách nás čekalo přivítání vřelé, tety i děti natěšené, plyšáků spousta, a navíc čtyři dospívající adepti účasti v programu PATRON. Začali jsme společným povídáním o situaci dětí v indických sirotčincích...
Zas něco nebývalého: za víc než devatenáct let, co Múzy navštěvují dětské domovy po celé ČR nebyly při přípravě takové problémy s dopravou na místo, jako tentokrát. Ale přes všechny neuvěřitelné organizační zádrhele a kotrmelce nakonec všechno dobře dopadlo a múzácká návštěva odjela už po jedenácté do Pyšel a zase všechny (včetně sebe sama) potěšila, ne-li nadchla.
Hned zpočátku jsme se zas poprali úspěšně s nepřátelskou akustikou jídelny, kde jsme se 36 dětem, převážně mrňatům, představili. K představení jsme jako obvykle přidali ukázky toho, s čím jsme za nimi přijeli a co jim můžeme nabídnout. František po dvou písničkách půjčil kytaru triu mladíků, kteří ukázali, že taky umějí zpívat.,,
Plyšáci z děcáků do indických sirotčinců Tenhle projekt jsme nastartovali už před covidem. Připravené krabice plyšáků s dopisy českých dětí dětem indickým však nešlo poslat kvůli uzavřeným hranicím a nefunkčním poštám. Teď, kdy do Potštejna dorazily díky a fotky z Indie a z Pyšel dávno připravená krabice do Indie putuje, jsme se však k němu nadšeně vrátili, protože přináší několikanásobnou radost a užitek.
Se zakladatelkou projektu Hankou Hendrychovou a jejími dětmi Nikolkou a Tadeášem a také s fenkou Čikitou jsme se vydali na první letošní cestu po dětských domovech. Nejdříve jsme dorazili do Krnska. Hanka dětem přiblížila zoufalou situaci dětí v indických sirotčincích a pak jsme jim pomohli s napsáním krátkých, ale vřelých vzkazů v angličtině. Z dětí, které jsou zvyklé dary a nejrůznější pomoc přijímat se tak na chvíli stali dárci, kteří mohou nejen potěšit někoho tisíce kilometrů vzdáleného, ale třeba i nastartovat zásadní životní změnu. Například motivací k učení angličtiny, docházce do školy apod...