Oslava 20 let činnosti MD se konala na den přesně do dvaceti letech a šesti měsících od první múzické návštěvy dětského domova. Symbolicky v prostorách někdejšího Malého Vinohradského divadla /nyní Divadlo D21/, s jehož členy jsme dlouhodobě spolupracovali a spolupracujeme. Oslavu jsme koncipovali jako hravé a radostné setkání pro děti malé i ty, které dřímou v nás dospělých. Tedy jako přehlídku a ochutnávku toho, co umíme a děláme nejdéle.
Začátek akce odpráskal na dvoře symbolickou dvacítkou ran bičem kouzelník Paul Merild. Se spoluzakladatelem Múz a naším dlouholetým mecenášem Petrem Vopelkou jsme přidali pár slov o zrodu Múz a pak už začaly hry a hrátky ve všech prostorách divadla i před ním...
Superlativy by se mělo šetřit, ale mně to nedá. Podle hlasů z týmu Múz i z týmů účastníků z dětských domovů šlo v sobotu asi o nejvydařenější ročník této akce. Nahrávalo tomu mnohé: ideální místo pro naše aktivity uprostřed Žlutých lázní hned vedle posilovny, počasí (mraky jen hrozily a honily se po obloze), Skvělí hlavní pořadatelé v čele s Evou a Petrem Klímovými na straně Drogonboat a Pepou Simpartlem v čele Rotary clubu, nad odvyklou míru dochvilné a disciplinované týmy dětských domovů a k tomu perfektně fungující soukolí múzáckého týmu! Prostě radost na všech frontách.
Aktivity Múz jsme sice o žádné nové disciplíny neobohatili, ale jejich výčet, atraktivita i kvalita uspokojily i ty nejnáročnější zájemce. Bobův body a face paniting, Marwan jako lektor bubenické dílny, Sam a Vojta s chůdami i balonkovými zvířátky, korálková dílna Darí a jejích kolegyň, Lenčiny hlavolamy, Filipova poznávačková štafeta i Ondrova škola žonglování byly dostatečně vydatným doplňkem toho nejpodstatnějšího: třídílného závodu šesti dračích lodí a posádek složených z dětí 11 dětských domovů z celé ČR.
I do českolipského DD jsme se vrátili po tak dlouhé době, že si nás tu nepamatovaly nejen děti, ale ani přítomné vychovatelky. Není ani divu, když jsme tu byli naposled v r. 2012. Ale pokud nás 4 pamětníky (Bob, Ivoš, Marwan a já) něco ve zdejším děcáku překvapilo, byla to atmosféra!!! Vlídnost, vstřícnost a radost nás od začátku zalévaly živou vodou a užívali jsme si jich dosyta od příjezdu až po rozloučení. A týkalo se to i tří dospívajících, v nichž nebyla ani špetka puberťácké běžné a pochopitelné přezíravosti. Jak kluci, tak Karolinka se s nadšením zapojovali do všeho múzáckého dění.
Vše nastartoval Marwan, který nás představil coby nedávno převtělená zvířata. Anežka byla liška, Lenka anakonda, Bob drak, Michal žirafa, Ivoš krtonožka, já pes a samotný Marwan se odhalil jako někdejší opičák. A při představování jsme taky spustili smršť ukázek našich múzáckých dovedností, do nichž jsme nad očekávání úspěšně vtahovali děti...
Dvakrát ročně vyrážíme s Lukášem Talpou, manažerem Patrona na tzv. Spanilé jízdy do zařízení náhradní výchovy, kde jsou možní adepti účasti v programu Patron/Patronka. Tentokrát nás posílila Karol, která sama prošla zkušenostmi dítěte z děcáku a drsnými komplikacemi po jeho opuštěni.
První cesta nás 1. března zavedla do Žatce, kde jsme se rozdělili: Karol si se čtyřmi děvčaty povídala v jedné z rodinek a minimálně u dvou z dívek vzbudila o projekt živý zájem. My s Lukášem jsme takový úspěch neměli. Možná kvůli výběru chlapců, který nebyl ze strany domova ideální. V Novém Strašecí jsme si role obrátili...
I do Dubence jsme přijeli do dlouhé době. Ne že bychom návštěvu několikrát nenabízeli, ale dětský domov Husita bývá často o víkendech, kdy Múzy vyrážejí za dětmi, skoro prázdný. Děti totiž často navštěvují své biologické rodiny. Je to víc než dobrá vizitka práce zdejších pedagogů. Tentokrát tu ale bylo dětí 11, tedy dokonce o 3 víc než mi hlásil ředitel Igor Grommoch při domluvě návštěvy. Naše sestava byla s ohledem na počet dětí skromnější, ale byť jen v pěti, nijak jsme děti neošidili!
Při příjezdu kolegové žasli. Domov je totiž ve dvou propojených rodinných domcích a na první pohled ničím dětské domovy, do nichž běžně jezdíme, nepřipomíná...
Po předlouhé době jsme se vypravili do DDŠ v Býchorech. Se zdejším zařízením spolupracujeme dlouhodobě v programu Patron, býchorské děti se účastnily opakovaně projektu Život nanečisto a dosud od nich dostáváme pozitivní reakce, já jsem v roce 2018 předsedal porotě umělecké soutěže DDŠ a VÚ z celé republiky pořádané zdejším domovem v Kolíně, ale s partou múzi jsme tu nebyli od roku 2012!! A málem jsme kvůli nedorozumění v přípravné komunikaci nebyli ani tentokrát. Když jsem se v pátek telefonicky ujišťoval, že nás čekají, zjistil jsem, že ne! Nakonec jsme se ale domluvili a druhý den jsme mohli vyrazit. Řetěz potíží sice ráno chvilku pokračoval, ale nakonec jsme dorazili na místo včas a od příjezdu už vše šlapalo jak hodinky a hladina dobré nálady a všestranného nadšení stále stoupala...
Do žateckého DD, který je s kapacitou 86 dětí asi největší v ČR, sice jezdíme s projektem Patron relativně často, ale s múzáckou partou jsme sem dorazili v neděli skoro po deseti letech. Buď ta pauza, nebo nedostatek v přípravné komunikaci s hodnou a vstřícnou paní ředitelkou způsobily, že na nás proti všem našim předpokladům a zásadám čekalo 22 dětí podobného věku shromážděných z několika “rodinek” s nimiž jsme dle představ paní ředitelky měli zůstat sami v dost neútulné jídelně. Ne že bychom to nezvládli, ale děti by pak, při neúčasti “tet”, neměly s kým zážitky sdílet a vychovatelky by nemohly reagovat na jejich zážitky. Naštěstí jsme si vše hned vysvětlili, naplánovali odpolední dílny v bytech dvou skupin a paní ředitelka se navíc do dopoledního představovacího programu i sama velmi aktivně zapojila jak zpěvem, tak úspěšným ztvárněním role olupovače mrtvol v Paulově morytátu o hyenách. To ale předbíhám...
S plzeňským Dominem udržujeme živé styky v mnoha směrech. Děti odtud jezdí na Dračí lodě, spolupracujeme i v programu Patron, ale s múzí partou jsme tu nebyli už 12 let. Návrat po tak dlouhé době jsme plánovali v mimořádném lesku, ale postupné odpadávání návštěvníků (kouzelník Paul, cellistka Alice a písničkový bard František), k tomu po cestě v lijáku problém se stěrači i s celníky (omylem nezaplacená dálniční známka) naše nadšení pomalu ochlazovaly. Naštěstí jen po cestě tam. Nakonec jsme totiž všechno stihli a vřelé uvítání tetami i dětmi nám sváteční náladu i energii vrátily.
Našeho trochu parodického představování se ujal Marwan. Ukázky toho, co jsme přijeli s dětmi sdílet se setkávaly s bezprostředně reagujícím publikem. Děti byly i skvělý sbor, a od první chvíle vycházely všemu, co jsme jin nabídli naplno vstříc. A to jsme jim to nijak neusnadnili. Kromě arabských písniček jsme jim naservírovali i řadu jazykolamných písní i ulítlých pohádek...
S Portheimkou jsme se rozloučili pro letošek dvěma premiérami. První bylo seznámení s novým radním pro kulturu Prahy 5 Štěpáem Rattajem, který se přišel na třináctý ročník výstavy Múzy dětem v Portheimce také podívat.
Na úvodní vernisáži se s námi symbolicky loučil předchozí místostarosta a občasný dražitel Lukáš Herold (i hudebním příspěvkem) a s novým radním Rattajem jsme se na dernisáži kromě seznámení domluvili i na pokračování spolupráce s radnicí. Seznámili jsme se navíc i s dalším členem kulturní komise Jiřím Krátkým, který zůstal téměř do konce a(u)kce.
Dalším a zejména pro všechny “fénixáky” pozitivním šokem byl fakt, že Lucinka, které pomohli zdolat bariéru schodiště maminka s múzákem Štěpánem, přinesla regulérní a naprosto jedinečnou knihu Fénix s texty a našimi fotografiemi, kterou s maminkou tato naše velká fanynka spoluvytvořila. Takže jsme hráli hlavně pro Lucinku...
K tomu, aby program PATRON mohl fungovat tak dobře, jak tomu je už deset let, je třeba celoroční práce celého sehraného týmu. Dvakrát ročně ale nastane činnost skoro horečná, spočívající v náboru a veledůkladné přípravě nových patronů a patronek na straně jedné a ve zjišťování aktuální potřeby dospívajících v zařízeních ústavní výchovy. Náboru dalších patronů pak slouží krom spousty jiného i komunitní setkání v krajích, kde je o projekt zájem v DD, ale nemáme zájemce o patronství. Letos jsme byli opět v Ústeckém kraji, který je toho typickým příkladem (viz fota). Na této první části se Múzy Podílejí jen dílčím způsobem, ale na té následující mají lví podíl. A bylo tomu tak i letos...