Přes lock-down jsme přijali některá pozvání k návštěvě dětských domovů. Cílem návštěv bylo prohloubení, nebo navázání spolupráce s projektem PATRON. Dvě návštěvy jsme sice kvůli covidu skrečovali, ale v pondělí 29.3. jsme, vybaveni patřičnými potvrzeními a prohlášeními, vyrazili na Vysočinu na trojnásobnou návštěvu zdejších DD. První jsme navštívili Senožaty. Přestože dětský domov sídlí v jediném paneláku ve vesnici, což působí trochu bizarně, máme z několika múzáckých návštěv zkušenost, že tu s dětmi pracují velmi dobře. Svědčí o tom mj. několik tady vychovaných vysokoškoláků i to, že jsou s mnoha dětmi ve spojení i poté, kdy odtud odešly a postavily se, poměrně často úspěšně, na vlastní dospělé nohy...
Před osmnácti lety se občanské sdružení Múzy dětem narodilo, formálně v únoru. Počato, tedy vymyšleno, ovšem bylo v čase předvánočním r. 2002. Opravdové zrození ovšem počítáme ode dne prvního výjezdu do děcáku, tedy od návštěvy DD Kralupy 23.3.2003. Původně jsme chtěli ve stejný den opět navštívit některý, ještě lépe některé DD, ale člověk míní, lock down mění.
Reálná oslava naší plnoletosti ale možná byla nakonec symboličtější a v této době snad i užitečnější: Při obvolávání děcáků kvůli jejich zvládání lock downu jsme totiž zjistili, že některá zařízení ústavní výchovy jsou na tom bídně ohledně zásobení respirátory a testy...
Ohrožení zasaženi a zapomenutí. Jde o skoro 9 tisíc děti a cca 4000 pracovníků Dětských domovů a dalších zařízení ústavní výchovy. Ti všichni jako by do covidové krize nepatřili. Média se o ně nezajímají, když někdo k jejich extrémně těžké situaci pozvedne hlas, zpravidla je umlčen poukazem na jiné priority a akcenty ministerstva školství.
Jen díky mnohostranným vytrvalým intervencím zevnitř i ze strany NNO se dostali na poslední chvíli vychovatelé z DD mezi prioritně očkované skupiny. Skoro všechna zařízení se ale proměnila ve vězení a mnohá z nich byla a jsou provozně ohrožena a často nechána na pospas krizi bez pomoci zvenčí...
Múzy dětem, Patron i náš velký partner LOM /Liga otevřených mužů/ jedou i za covidu na plný plyn.
V lednu jsme s kolegou a manažerem PATRONa Lukášem Talpou navštívili dva výchovné ústavy pro děvčata /Velké Meziříčí a Vysoké Mýto/ a představili projekt velmi empatickým ředitelkám a jejich stejně vstřícným a velmi kompetentním kolegyním, ale samozřejmě i děvčatům, jimž by mohl projekt, a hlavně vlastní patronky, výrazně prospět. Obě návštěvy nás překvapily nadmíru příjemně a ve Velkém Meziříčí nám chtějí pomoci i s náborem patronek a patronů, který nám na Vysočině zatím moc nejde...
Tentokrát jsme vynechali obligátní mailovou smršť a rozhodl jsem se, že děcáky s nimiž dlouhodobě spolupracujeme, koncem roku obtelefonuju, zeptám se, jak zvládli a zvládají covidové vlnobití, jestli něco nepotřebují a do budoucna nabídnu jak návštěvu Múz, tak zapojení jejich dospívajících do projektu Patron.
Vánoční obtelefonovávání 54 děcáků (většinu těch moravských obdobně kontaktovala partnerská zlínská Atmosféra) se protáhlo z nejrůznějších důvodů až do ledna. Dětské domovy se ocitly během obou vln trochu mimo obecnou pozornost, ačkoli by intenzivní pomoc rozhodně potřebovaly. V mnoha případech se jim dostalo aspoň té technické, kterou potřebovaly akutně kvůli on-line výuce...
Čtvrteční dernisáž se uskutečnila po pondělní vyhlášení 4. stupně covidového PSA skoro jako zázrakem. Většinu zpřísňujících opatření totiž dosud vláda načasovala na čtvrtek, tentokrát však jako by nám covidoví regulčíci chtěli jít na ruku a my jsme proto ve čtvrtek přece jen mohli v Portheimce uskutečnit poslední letošní a(u)kci.
Sešlo se nás tam najednou maximálně 19, přesně podle ten den platných pravidel. Pravda, hodinu před startem jsme se na místě sešli s kolegy z kapely Fénix a chvilku jsme si osvěžovali skoro rok nehrané autorské koledy. Se začátkem samotné akce jsme chvíli otáleli a čekali na původně ohlášeného pana místostarostu, ale pak už jsem po přivítání všech přítomných pro nově příchozí stručně představil Múzy a předal slovo kouzelnému a kouzlícímu licitátorovi Paulovi...
Do Býchor jsme vyrazili, jakmile to covidová pravidla dovolila. Nebyli jsme tu dlouho. Kluci zapojení do projektu už zdejší zařízení opustili, a i když patroni je podporují nadále, bylo třeba povědomí o projektu v DDŠ osvěžit, nabídnout ho dalším dětem a osobně ho představit i novému řediteli. Cestou jsme s kolegou Lukášem vzpomínali na děti, s nimiž jsme se tu seznámili a dumali, jak asi pokračovala jejich cesta životem.
Přivítání v Býchorech bylo srdečné až vřelé, setkal jsem se tu se starými známými, a i nový pan ředitel byl už na první pohled a stisk ruky fajn. Když se u nás zkompletovala čtveřice adeptů, zjistili jsme, že jedna z nich patronku má a navíc jsme i o ní cestou mluvili. Mezi dětmi, kterým jsme projekt přijeli představit se sice ocitla nedopatřením, ale nic lepšího jsme si nemohli přát. Lucčin příběh je totiž čítankovou ilustrací účelu a cílů Patrona...
Na první říjen jsme měli v rámci projektu PATRON naplánovanou “náborovou” jízdu po třech dětských domovech, ale protože ve dvou DD se kvůli koronavirové situaci opět zavřely brány pro návštěvy, byli jsme rádi, že můžeme s projektem seznámit aspoň pana ředitele DD Mašťov a jeho dva náctileté svěřence.
Kamil, jemuž plnoletost doslova klepe na čelo, by patrona potřeboval jak sůl. Naslouchal nám se zájmem a o listopadovém seznamovacím víkendu pro kluky a patrony bude uvažovat, ale jestli to takhle narychlo klapne je ve hvězdách.
Jeho šestnáctiletá sestra Andy má na rozmýšlení i seznámení s případnou patronkou času podstatně víc a semínko zájmu jsme i u ní zaseli. Tak uvidíme...
Díky úspěchu Tříkrálové aukce, kterou pro nás na přelomu roku uspořádala Galerie Vltavín, se nám zásoba neprodaných výtvarných děl od spřátelených výtvarníků povážlivě ztenčila /zaplaťpámbu!/ a tak jsme se museli spolehnout nejen na tradiční dárce, ale oslovit ve větší míře než jindy i výtvarníky, kteří Múzy doposud darováním díla nepodpořili. Protože jsme k tomu využili i řadu přátel a přes ně i některé galeristy, sešlo se děl tolik, že se nám nakonec do malé D galerie Portheimky ani nevešly. Za souslovím „sešlo se“ se ale samozřejmě skrývají stovky telefonátů, schůzek a návštěv ateliérů zdaleka nejen v Praze. K tomu administrace, transport, focení a adjustace děl, příprava katalogu a tak dále a tak podobně. Zkrátka od července bylo co dělat a v klidném tempu by to šlo snad jen kdybychom začali už v březnu. To nás ovšem navštívil nevítaný host covid.
Ale stesky nejsou na místě, protože nakonec zahájení výstavy dopadlo nad očekávání dobře!!! Na 180 děl se nám podařilo sladit tak, že celek působí nečekaně harmonicky a vytváří prostředí, v němž se náramně daří i ostatním druhům umění...
Múzí výprava, kde s vyrovnaným počtem obou pohlaví, to nikdo z nás nepamatuje! Pokud připočteme Čikitu, bylo tu dokonce 5:4 pro děvčata.
První štace nás vedla do tábora pořádaného s námi spřízněnými dámami pod patronací Múz dětem ve Vlastějovicích v tábořišti Radost. A název tábora Letní múzování nasvědčuje tomu, že jsme tam nemohli chybět. Letošní radostná návštěva ještě předčila loňskou. Moderátorem večerního bloku byl Marwan. Zmátl děti do té míry, že se mě ještě v sobotu při odjezdu ptala devítiletá dívenka, jestli je mi opravdu 17 let. Podstatné ale bylo společné múzické řádění. Písničky, tanec, výrazné ozvláštněný na chůdách excelující novickou party Erikou, přivolávání hadů, k němuž děti inspirovala v sólo výstupu Lenka. Úspěch a nadšené dětské i dospělé spoluhráče mělo vše, co jsme nabídli.