Vzhledem k dlouhodobému řádění coronaviru a ochranných nařízení s ním spojeným, jsme se my, múzáci dlouho neviděli s dětmi z dětských domovů. Proto jsme nadšeně uvítali možnost připojit se k akci ARZ – pilotním regionálním trhům na Smíchovské náplavce a pozvali na břeh řeky Vltavy i děti z děcáků. Přijelo jich přes čtyřicet, a to z Mladé Boleslavi, Benešova, Letů a Nymburka. Na kamenné náplavce jsme pro ně připravili celou řadu workshopů přístupných samozřejmě i široké veřejnosti.
Práskalo se tu bičem, přemýšlelo se nad hlavolamy s Múzačkou Lenkou, pod vedením naší specialistky Darí a jejích dvou pomocnic se tu tvořily krásné šperky z korálků. Bob maloval na tváře i ruce barevné ornamenty, Hároš učil umění žonglérskému, Sam chodil na chůdách, ovšem děti kromě jeho dovedností jásaly nad jeho čtyřnohým společníkem Kubou, zachráněným z rumunského psího útulku. Odvážnější děti si chůzi na chůdách vyzkoušely. A nejen děti! Na fotce je i vychovatel, který zvládl chůzi na chůdách, a ještě si u toho točil talířem na tyčce...
Start byl v pátek na Zlíchově s manažerem projektu Lukášem v roli autobusáka, který nabírá tým a veze jeho podstatnou část na místo dlouho očekávaného a kvůli covidu odkládaného činu. Já se musel cestou průběžně věnovat telefonické produkcí velké sobotní akce Múz na náplavce, ale sdílet radostné očekávání a zdravou předstartovní horečku jsem se spolucestujícími Janou, Karol, Michalem a Lukášem stíhal i při tom.
Dějištěm patronského organizovaného hemžení byl překvapivě velkolepý Sport hotel Kácov s venkovním i krytým bazénem a spoustou sportovišť, jež si ovšem nikdo z týmu užít nestačil. Velkolepý nebyl jen hotel, ale i náš počet. Sešlo se nás i s týmem na čtyřicet, což je v historii projektu rekord. K tomu lze připočítat několik dalších „poprvé“: spojení školení elévů a elévek do koedukované dvoudenní akce, poprvé probíhalo také paralelně školení noviců a vzdělávání těch zkušenějších...
Připravovali a odkládali jsme návštěvy dětí a děcáků, připravovali a odkládali jsme školení patronek a patronů, plánovali a odkládali jsme velkou akci na smíchovské náplavce, odkládali jsme akci s dračími loděmi, ale pořád jsme se připravovali a připravujeme na to, až se doba vrátí do normálnějších kolejí a budeme moci vyjít potřebám dětí vstříc.
Během příprav jsme nepřestajně ve styku jak s děcáky, tak s některými dětmi, školení patronů probíhalo aspoň v on-line podobě a protože se snad už začíná blýskat na lepší časy, finišují radostné přípravy jak na Múzování na Smíchovské náplavce, tak na školení a vzdělávání patronů a patronek v Kácově. Obé v jednom termínu /5.6. /, což je organizačně oříšek, ale pořád o moc lepší než další odklady...
Dernisáž v Portheimce (snad) opět odstartovala období otevřenosti a svobody i pro kulturu na Praze 5. Akcí, kterou jsme rychle ukuli na popud pana místostarosty MČ Praha 5 Herolda, jsme přiměřeně slavnostně nejen ukončili desátou a předlouho hibernovanou výstavu Múzy dětem v Portheimce, ale také oslavili 18. narozeniny Múz spolu s 338. narozeninami našeho dvorního kouzelníka Paula Merilda. Ten, čerstvě covidově oočkován, akci moderoval, kouzlil a byl opět i licitátorem.
MČ Praha 5 byla zastoupena nejreprezentativněji, jak si lze představit: kromě už zmíněného pana místostarosty Herolda totiž dorazila i paní starostka. Ač se původně smíchovská generalita měla na akci podívat jen na pár minut, spontánní atmosféra s živou hudbou a kouzly oba strhla a nejenže zůstali skoro do konce, ale také se stali hlavními dražiteli večera, za což ji patří dík...
Přes lock-down jsme přijali některá pozvání k návštěvě dětských domovů. Cílem návštěv bylo prohloubení, nebo navázání spolupráce s projektem PATRON. Dvě návštěvy jsme sice kvůli covidu skrečovali, ale v pondělí 29.3. jsme, vybaveni patřičnými potvrzeními a prohlášeními, vyrazili na Vysočinu na trojnásobnou návštěvu zdejších DD. První jsme navštívili Senožaty. Přestože dětský domov sídlí v jediném paneláku ve vesnici, což působí trochu bizarně, máme z několika múzáckých návštěv zkušenost, že tu s dětmi pracují velmi dobře. Svědčí o tom mj. několik tady vychovaných vysokoškoláků i to, že jsou s mnoha dětmi ve spojení i poté, kdy odtud odešly a postavily se, poměrně často úspěšně, na vlastní dospělé nohy...
Před osmnácti lety se občanské sdružení Múzy dětem narodilo, formálně v únoru. Počato, tedy vymyšleno, ovšem bylo v čase předvánočním r. 2002. Opravdové zrození ovšem počítáme ode dne prvního výjezdu do děcáku, tedy od návštěvy DD Kralupy 23.3.2003. Původně jsme chtěli ve stejný den opět navštívit některý, ještě lépe některé DD, ale člověk míní, lock down mění.
Reálná oslava naší plnoletosti ale možná byla nakonec symboličtější a v této době snad i užitečnější: Při obvolávání děcáků kvůli jejich zvládání lock downu jsme totiž zjistili, že některá zařízení ústavní výchovy jsou na tom bídně ohledně zásobení respirátory a testy...
Ohrožení zasaženi a zapomenutí. Jde o skoro 9 tisíc děti a cca 4000 pracovníků Dětských domovů a dalších zařízení ústavní výchovy. Ti všichni jako by do covidové krize nepatřili. Média se o ně nezajímají, když někdo k jejich extrémně těžké situaci pozvedne hlas, zpravidla je umlčen poukazem na jiné priority a akcenty ministerstva školství.
Jen díky mnohostranným vytrvalým intervencím zevnitř i ze strany NNO se dostali na poslední chvíli vychovatelé z DD mezi prioritně očkované skupiny. Skoro všechna zařízení se ale proměnila ve vězení a mnohá z nich byla a jsou provozně ohrožena a často nechána na pospas krizi bez pomoci zvenčí...
Múzy dětem, Patron i náš velký partner LOM /Liga otevřených mužů/ jedou i za covidu na plný plyn.
V lednu jsme s kolegou a manažerem PATRONa Lukášem Talpou navštívili dva výchovné ústavy pro děvčata /Velké Meziříčí a Vysoké Mýto/ a představili projekt velmi empatickým ředitelkám a jejich stejně vstřícným a velmi kompetentním kolegyním, ale samozřejmě i děvčatům, jimž by mohl projekt, a hlavně vlastní patronky, výrazně prospět. Obě návštěvy nás překvapily nadmíru příjemně a ve Velkém Meziříčí nám chtějí pomoci i s náborem patronek a patronů, který nám na Vysočině zatím moc nejde...
Tentokrát jsme vynechali obligátní mailovou smršť a rozhodl jsem se, že děcáky s nimiž dlouhodobě spolupracujeme, koncem roku obtelefonuju, zeptám se, jak zvládli a zvládají covidové vlnobití, jestli něco nepotřebují a do budoucna nabídnu jak návštěvu Múz, tak zapojení jejich dospívajících do projektu Patron.
Vánoční obtelefonovávání 54 děcáků (většinu těch moravských obdobně kontaktovala partnerská zlínská Atmosféra) se protáhlo z nejrůznějších důvodů až do ledna. Dětské domovy se ocitly během obou vln trochu mimo obecnou pozornost, ačkoli by intenzivní pomoc rozhodně potřebovaly. V mnoha případech se jim dostalo aspoň té technické, kterou potřebovaly akutně kvůli on-line výuce...
Čtvrteční dernisáž se uskutečnila po pondělní vyhlášení 4. stupně covidového PSA skoro jako zázrakem. Většinu zpřísňujících opatření totiž dosud vláda načasovala na čtvrtek, tentokrát však jako by nám covidoví regulčíci chtěli jít na ruku a my jsme proto ve čtvrtek přece jen mohli v Portheimce uskutečnit poslední letošní a(u)kci.
Sešlo se nás tam najednou maximálně 19, přesně podle ten den platných pravidel. Pravda, hodinu před startem jsme se na místě sešli s kolegy z kapely Fénix a chvilku jsme si osvěžovali skoro rok nehrané autorské koledy. Se začátkem samotné akce jsme chvíli otáleli a čekali na původně ohlášeného pana místostarostu, ale pak už jsem po přivítání všech přítomných pro nově příchozí stručně představil Múzy a předal slovo kouzelnému a kouzlícímu licitátorovi Paulovi...