Rok před jeho 70. výročím založení jsme si v potštejnském DD dali generálku na velké oslavy. Byl to náš jubilejní desátý výjezd do Potštejna a opět se vydařil… no náramně!
Všechny nervy beroucí problémy jsme si odbyli při přípravách (dlouho nejistá doprava + odpadající účastnice) a cestou (nekonečné kolony a čekání na nečekaných semaforech).
Od pátečního příjezdu až do nedělního návratu už bylo vše lepší, než jsme čekali: Po vřelém přivítání “tetou”, (rozuměj ředitelkou) Kateřinou a obhlídkou ubytování následovalo obligátní vzájemné představování. Bylo třeba, protože naši poslední návštěvu pamatovaly jen 2 ze stávajících 13 současných obyvatel domova. Po dlouhé době s námi opět jel František, který svou neřízenou spontaneitou sice trochu rozbil Marwanovu mystifikační předehru, ale zároveň jí děti rychle zbavil ostychu...
Týž den, co jsme řádili v na táboře múzím v Dobčicích, nás večer čekaly děti na táboře Dobrých víl v Jizbici. Dorazili jsme večer a naše obvyklé krátké vzájemné představování s ukázkami dovedností všech múzáků jsme tak tak stihli u připravovaného táboráku před stmíváním. Pak jsme vytáhli nástroje, kytary a banjo, ale především zpěvy zněly u ohně až do půlnoci. Menší děti šly samozřejmě brzo spát, větší o něco později, ale někteří vychovatelé to s námi táhli až do té půlnoci.
Na spaní nám Víly připravily sedmilůžkový pokoj, jen Lenka jako múza sólistka, měla zaslouženě pokoj vlastní. Kdo z múzáků nejvíc chrápe vám prozrazovat nebudu...
V pondělí jsme vyjeli už počtvrté na dvojitý prázdninový výjezd do letních dětských táborů. První zastávkou bylo tábořiště Dobčické, kde letos zakotvil tábor pod vlajkou Múz. Trasa byla místy jen pomalu průjezdná, takže jsme dorazili později, než jsme předpokládali. V Dobčicích ale děti obědvají až v jednu a tak jsme stihli před obědem jak vzájemné seznámení s dětmi, tak pár písniček. V našem týmu, ochuzeném tentokrát o múzáckého principála Karla, jsme měli dva nováčky. Kouzelníka a muzikanta Frantu Starého a chůdaře, herce a výborného loutkovodiče Michala Šturmana. Oba sebou vzali i vlastní loutku, takže nás do tábora přijelo vlastně devět...
Předprázdninová smršť individuálních seznamování byla východiskem z nouze, do níž nás vehnal covid. Kvůli němu jsme totiž nemohli uskutečnit před prázdninami seznamovací víkendové akce. Touto, jindy výjimečnou formou seznámení, jsme vyhověli přání dětí a vychovatelů.
První cesta nás 15.6. zavedla do Býchor. Zasvěcovací popovídání s budoucím patronem Ondřejem proběhlo cestou z Černého mostu a hned po zaparkování v Býchorech nás jako magnet táhly vykukující koňské hlavy a jemné ržání ke stájím s pěti koni, kteří jsou zdejším unikátem. Po následném obligátním seznámení s milou soc. pracovnicí už jsem seznámil Filipa s jeho budoucím patronem… a dál běželo vše jak na drátkách a jako by kluci byli z jedné party. ..
Vzhledem k dlouhodobému řádění coronaviru a ochranných nařízení s ním spojeným, jsme se my, múzáci dlouho neviděli s dětmi z dětských domovů. Proto jsme nadšeně uvítali možnost připojit se k akci ARZ – pilotním regionálním trhům na Smíchovské náplavce a pozvali na břeh řeky Vltavy i děti z děcáků. Přijelo jich přes čtyřicet, a to z Mladé Boleslavi, Benešova, Letů a Nymburka. Na kamenné náplavce jsme pro ně připravili celou řadu workshopů přístupných samozřejmě i široké veřejnosti.
Práskalo se tu bičem, přemýšlelo se nad hlavolamy s Múzačkou Lenkou, pod vedením naší specialistky Darí a jejích dvou pomocnic se tu tvořily krásné šperky z korálků. Bob maloval na tváře i ruce barevné ornamenty, Hároš učil umění žonglérskému, Sam chodil na chůdách, ovšem děti kromě jeho dovedností jásaly nad jeho čtyřnohým společníkem Kubou, zachráněným z rumunského psího útulku. Odvážnější děti si chůzi na chůdách vyzkoušely. A nejen děti! Na fotce je i vychovatel, který zvládl chůzi na chůdách, a ještě si u toho točil talířem na tyčce...
Start byl v pátek na Zlíchově s manažerem projektu Lukášem v roli autobusáka, který nabírá tým a veze jeho podstatnou část na místo dlouho očekávaného a kvůli covidu odkládaného činu. Já se musel cestou průběžně věnovat telefonické produkcí velké sobotní akce Múz na náplavce, ale sdílet radostné očekávání a zdravou předstartovní horečku jsem se spolucestujícími Janou, Karol, Michalem a Lukášem stíhal i při tom.
Dějištěm patronského organizovaného hemžení byl překvapivě velkolepý Sport hotel Kácov s venkovním i krytým bazénem a spoustou sportovišť, jež si ovšem nikdo z týmu užít nestačil. Velkolepý nebyl jen hotel, ale i náš počet. Sešlo se nás i s týmem na čtyřicet, což je v historii projektu rekord. K tomu lze připočítat několik dalších „poprvé“: spojení školení elévů a elévek do koedukované dvoudenní akce, poprvé probíhalo také paralelně školení noviců a vzdělávání těch zkušenějších...
Připravovali a odkládali jsme návštěvy dětí a děcáků, připravovali a odkládali jsme školení patronek a patronů, plánovali a odkládali jsme velkou akci na smíchovské náplavce, odkládali jsme akci s dračími loděmi, ale pořád jsme se připravovali a připravujeme na to, až se doba vrátí do normálnějších kolejí a budeme moci vyjít potřebám dětí vstříc.
Během příprav jsme nepřestajně ve styku jak s děcáky, tak s některými dětmi, školení patronů probíhalo aspoň v on-line podobě a protože se snad už začíná blýskat na lepší časy, finišují radostné přípravy jak na Múzování na Smíchovské náplavce, tak na školení a vzdělávání patronů a patronek v Kácově. Obé v jednom termínu /5.6. /, což je organizačně oříšek, ale pořád o moc lepší než další odklady...
Dernisáž v Portheimce (snad) opět odstartovala období otevřenosti a svobody i pro kulturu na Praze 5. Akcí, kterou jsme rychle ukuli na popud pana místostarosty MČ Praha 5 Herolda, jsme přiměřeně slavnostně nejen ukončili desátou a předlouho hibernovanou výstavu Múzy dětem v Portheimce, ale také oslavili 18. narozeniny Múz spolu s 338. narozeninami našeho dvorního kouzelníka Paula Merilda. Ten, čerstvě covidově oočkován, akci moderoval, kouzlil a byl opět i licitátorem.
MČ Praha 5 byla zastoupena nejreprezentativněji, jak si lze představit: kromě už zmíněného pana místostarosty Herolda totiž dorazila i paní starostka. Ač se původně smíchovská generalita měla na akci podívat jen na pár minut, spontánní atmosféra s živou hudbou a kouzly oba strhla a nejenže zůstali skoro do konce, ale také se stali hlavními dražiteli večera, za což ji patří dík...
Přes lock-down jsme přijali některá pozvání k návštěvě dětských domovů. Cílem návštěv bylo prohloubení, nebo navázání spolupráce s projektem PATRON. Dvě návštěvy jsme sice kvůli covidu skrečovali, ale v pondělí 29.3. jsme, vybaveni patřičnými potvrzeními a prohlášeními, vyrazili na Vysočinu na trojnásobnou návštěvu zdejších DD. První jsme navštívili Senožaty. Přestože dětský domov sídlí v jediném paneláku ve vesnici, což působí trochu bizarně, máme z několika múzáckých návštěv zkušenost, že tu s dětmi pracují velmi dobře. Svědčí o tom mj. několik tady vychovaných vysokoškoláků i to, že jsou s mnoha dětmi ve spojení i poté, kdy odtud odešly a postavily se, poměrně často úspěšně, na vlastní dospělé nohy...
Před osmnácti lety se občanské sdružení Múzy dětem narodilo, formálně v únoru. Počato, tedy vymyšleno, ovšem bylo v čase předvánočním r. 2002. Opravdové zrození ovšem počítáme ode dne prvního výjezdu do děcáku, tedy od návštěvy DD Kralupy 23.3.2003. Původně jsme chtěli ve stejný den opět navštívit některý, ještě lépe některé DD, ale člověk míní, lock down mění.
Reálná oslava naší plnoletosti ale možná byla nakonec symboličtější a v této době snad i užitečnější: Při obvolávání děcáků kvůli jejich zvládání lock downu jsme totiž zjistili, že některá zařízení ústavní výchovy jsou na tom bídně ohledně zásobení respirátory a testy...