I tento nedělní letní výjezd se konal na objednávku. Protože objednavatelem nebyl žádný děcák, ale Židovská obec, trochu jsme váhali, ale nakonec zvítězil názor, že v naší zemi rostou antisemitské tendence, takže pojedeme vlastně také za určitým způsobem hendikepovanými dětmi…a jeli jsme.
Tábor v kaňonu Střely byl v tropickém dni proti Praze oázou čerstvého vzduchu, a když nás ke konci cesty převzala navigátorka Bařenka, odpustili jsme si i obligátní bloudění, které bývá při cestě na nové místo už tradiční.
Po příjezdu jsme si k představování vybrali táborovou jídelnu, kde jsme absolvovali komplikované kolečko, v němž každý z nás třiceti pěti ke svému jménu připojil pantomimické ztvárnění nějakého zvířete, ale předtím musel zopakovat jména a pantomimické etudy pěti svých předchůdců...
V neděli 24.6.2012 jsme rozbalili stany na Džbánu, kde se konalo tradiční Kašpárkohraní. V autokempu postupně vyrostlo mnoho atrakcí a lákadel pro děti všech možných věků. V našich stánkách si mohli děti i rodiče vytvořit vlastní korálkový šperk nebo se nechat zmalovat od našeho body pantera Boba Hochmana – obě aktivity byly velice úspěšné a Bobova židle i naše korálkovací lavice byly po celou dobu plně obsazeny a čekaly se i fronty…
V sobotu 23.6.2012 jsme se účastnili United Islands, a to hned na dvou frontách. Jeden stánek s aktivitami pro děti jsme měli na dětském ostrově v rámci bojovky "Cirkus hledá princiála" - Hned od rána jsme šířili krásnou myšlenku Woodkopfu a děti pak měly možnost si vyzkoušet chodit na vyznačené trati s "wood na kopfu" :) Za splnění této trasy jsme jim umístili razítko do kartičky. S Marwanem dopoledne krom prkénkování (jak některé děti tuto aktivitu nazvaly) mohla děcka vyzkoušet hadí tance a zahrát si Múzeso. Nutno dodat, že všichni byli moc šikovní!!!...
Do Solenic jsme tentokrát vyrazili na objednávku ředitelky Olgy Vernerové jako osvědčené obohacení programu slavnosti u příležitosti 45. výročí založení zdejšího DD. Sestava složená z žongléra Honzy, tanečníků Šahena a druhého Jana, body paintera Boba a mne s Jarkou Krakonošem coby woodkopfových lektorů dorazila na místo časně odpoledne, právě včas, aby shlédla bubenické číslo místních dětí, které nás překvapily i hrou na tibetské mísy....
Před cestou z Přibyslavi do Sedloňova jsme si přivstali, takže jsme po cestě stihli pohled z novoměstských hradeb do malebného údolí Metuje i návštěvu slavoňovského unikátního dřevěného kostela z 16. Století, kde právě probíhala mše. Cesta nádhernou přírodou orlického podhůří nás naladila ještě svátečněji, takže jsme do Slavoňova dorazili patřičně povzneseni. Naše zdejší premiéra začala srdečným přivítáním hlavní vychovatelkou „tetou“ Irenou a od počátku bylo zřejmé, že nedělní atmosféra ve zdejším „děcáku“ odpovídá našim ranním zážitkům. Ne snad vznešeností, ale vřelostí a vstřícností určitě! Dětí tu bylo dohromady jen asi 20 (část obyvatel byla u moře), ale ti co tu zůstali, byli po všech stránkách moc fajn!...
Když jsem připravoval múzickou návštěvu broumovského „děcáku“, s hrůzou jsem zjistil, že jsme tu nebyli už skoro 7 let. Naposled tu s námi byl Pavel Šporcl a dnes už úplně proměněné hradecké divadlo DNO. Byl jsem tedy zvědavý, jak se za tu dobu proměnil dětský domov. Už na první pohled to byla proměna veliká. Na zahradě přibyl bazén, dlouhá průhledná chodba, spojující budovy, nová jídelna, „rodinné“ skupiny a navíc se proměnila i vnitřní organizace, když se z původního dolního zařízení pro malé dětičky stala další budova zvětšeného dětského domova. Co se ovšem nezměnilo, byla energie a nadšení, které vyzařovaly ze zdejších dětí po celou naši návštěvu...
V pátek 15.6.2012 ráno jsme se vypravili do Mařanova mlýna chystat první víkendový kurz finanční gramotnosti pro korálkující teenagery z dětských domovů v rámci projektu Korálky dětem. Tento kurz se mohl realizovat jen díky finanční podpoře ING Bank Fondu Nadace Terezy Maxové dětem. Od oběda jsme společně s Maruškou, Ráďou a Ondrou napjatě očekávali, až se k nám začnou účastníci sjíždět a brzy se tak také stalo. Malé zmatky provázely i příjezdy účastníků – ti, co měli přijet později, stihli dřívější autobus, a tak dorazili dříve a ti, co to měli „za rohem“ dorazili skoro poslední…
Do Sázavy jsme měli jet původně i s kmotrou projektu Klárou Vytiskovou, která se ale kvůli práci na poslední chvíli omluvila, takže jsme vyrazili ve třech. Já – korálkový analfabet a dvě korálkové odbornice Darí Fejtková, autorka dvou, stále vyprodaných knih o korálkování, šéfka školy korálkování a autorka nesčetných návodů na výrobu šperků a Katka Hercíková, autorka šperků na webu šperky-duše.cz a lektorka řady kurzů.
Sázavu jsme si vybrali nejen proto, že je to jeden z múzích nejoblíbenějších děcáků a máme tu řadu kamarádů, ale i proto, že se zdejší korálkáři v poslední době trochu pohoršili a my chtěli zjistit důvod a zkusit Sázavu vrátit na „korálkovou mapu světa“....
Dne 1. a 2. června se v Praze uskutečnil jubilejní 10.ročník festivalu Habrovka, a my jsme mohli být u toho. Počasí se vracelo zpět do aprílu, ale sprchu poskytlo jen v úvodu při přípravách areálu k otevření. Společně s ostatními neziskovkami jsme osídlili velký stan a vzájemným nákupem jsme se hned v úvodu podpořili. :)
Na scéně, kterou jsme měli možnost přímo z našeho "stánku" sledovat, se střídaly kapely různých žánrů a různě populární. Vyvrcholením pátečního dne byl bez pochyb koncert Dana Bárty, který předvedl, že si titul "zlatý hřeb večera" určitě zaslouží....
V sobotu ráno jsme si vybalili fidlátka ve zkušebně Czechsoundu, zadrátovali mašinky, naladili nástroje a už se k nám řítila první skupinka z dětského domova v Dlažkovicích. Jednalo se čistě o klučičí partu, která se hned po úvodním kolečku představování a obeznámení se s radostmi i strastmi hudebního světa vrhla za nástroje a jala se zkoušet svou míru talentu pro ten či onen nástroj..... U většiny zvítězili bicí, jakožto nejhlučnější nástroj...:) Od nástrojů jsme je odlákávali poměrně dlouze, ale podařilo se. A začal vznikat text...