V sobotu 1. prosince jsme v Krásné Lípě poprvé zažili Múzování s Albertem, které se konalo společně s adventním jarmarkem města Krásná Lípa. Kromě sněhové nadílky na nás v sobotu čekalo i občerstvení z prodejny hypermarketu Albert v nedalekém Varnsdorfu, které tam připravovali zaměstnanci společně s dětmi z dětského domova v Krásné Lípě. Zaměstnankyně pekárny si pomocníky velmi pochvalovaly a měly důvod – O.K. tým (jak jsme je začali podle motta manažera prodejny pana Háši nazývat) vytvořil vánočky a pochoutky jako ze žurnálu, že i kroužek nad u ve slově múzování jim byl naprosto odpuštěn…:-)
V rámci sobotního programu byl pro děti nejen z dětského domova, ale z celé Krásné Lípy i okolí přichystán pestrý program, ve kterém se mohly něco naučit, zasoutěžit nebo vyhrát… Stačilo si na náměstí vyzvednout soutěžní kartičku a mohlo se začít soutěžit...
Do DD Racek jsme v neděli dorazili v 9:40 - tedy rekordně brzo, protože jsme chtěli s předstihem vše připravit na příjezd TOXIQUE s Klárou Vytiskovou, hlášený na 11:00. Krásná cesta kolem malebného konopišťského potoka nás naladila do příjemna a naší náladě přispělo i milé přivítání tetami i dětmi. Přestože jsme přijeli skoro po 2 letech, vypadalo to, že se vracíme po týdnu. Děti si většinu z nás pamatovaly a my je také, takže jsme začali radostně a bez jakýchkoli zábran.
Představování, tentokrát bez mystifikací nepřítomného Marwana, zahájil žonglér Honza, který sem dorazil poprvé. Navázat na skvělé předchůdce Adama a Řezyho nebylo lehké, ale pozornost dětí a zájem o budoucí žonglérskou dílnu získal bez problémů.
Do Nechanic jsme se vydali skoro po dvou letech v sestavě, která by se dala nazvat „muži dětem“. Naše kolegyně byly zavaleny jinými múzickými úkoly, ale protože v dětských domovech je mužů obecně nedostatek, nijak to snad nevadilo. Už při příjezdu jsme zažili dvě překvapení: Domov vypadal podstatně lépe než při návštěvách předchozích – dostal novou, zateplenou fasádu- takže jsme ho nepoznali a málem zabloudili. Druhým překvapením byla sestava dětí. Takovou převahu mrňat jsme snad ještě za skoro 10 let existence Múz nikde nezažili. Děti (bylo jich kolem 30ti) ale byly už od začátku skvělé a do všeho se pouštěly s vervou a nadšením. Rozpaky byly chvíli znát jen na tvářích některých tet, které nás čekaly až v neděli a navíc měly o naší návštěvě jen mlhavé a nepřesné představy. Vše se ale rychle vysvětlilo, takže jsme mohli nastartovat vzájemné představování v, nám už důvěrně známém, obýváku „pětky“ v prvním patře...
Ve čtvrtek 22.11.2012 přijely do Barrandovských studií v Praze děti z dětského domova Sázava, aby prodávaly výrobky své i ostatních dětí z dětských domovů na Store manager´s day pro zaměstnance firmy Ahold. Uskutečnil se tak první z vánočních Bazárků s Albertem, který již v druhém roce organizujeme s Nadačním fondem Albert.
Poslední sestava letošního roku se do Mařanova Mlýna vykulila hned z několika klokaních kapes. A hned se začala shánět po bydlení. Protože to bylo téma tohoto kurzu, a taky, co kdyby v noci mrzlo? Podařilo se to tak skvěle, že už brzy nebylo poznat, kdo s kým přijel a s kým se teprve poznal. A za obědy sobotního dne by se ani Interkontinental nestyděl, každá skupina navíc s vlastním originálním menu...
Další den ráno jsme vyrazili do Radkova Dubové. Krásný zámek ukrýval za svými zdmi desítky dětí. Přes velké prostory působil neskutečně teplým a hřejivým dojmem. Cesta byla nečekaně dlouhá, tak jsme dorazili v podstatě akorát na oběd. Hned po o jsme se vrhli do výroby přání, korálků a šití maňásků... 4signs obsadili tělocvičnu a starší osazenstvo domova si opět společně s Martinou a Tománem povídali za zavřenými dveřmi. Protože bylo dětí hodně, rozdělili jsme i ty starší na dvě skupiny. Každá skupina složila svou část textu a následně ji společně nahráli.
Hurááááá, sedíme v limuzíně a drandíme směr Ostrava.... Bylo to trošku o nervy, auto, technika....no....ale Mára, Pepa a Ivoš nás v tom nenechali. Cesta byla dlouhá, tak jsme si jí krátili snahou přijít na to, jak spustit v našem luxusním voze film.... 30 km před Ostravou se nám to povedlo, tak nám cesta rychle utekla. :)
V Ostravě o naší návštěvě nevěděli, ale uvítali nás i přesto v krásné vilce. Dětí byla jen hrstka, ale zapojili se všichni. Mezitím, co jsme s 4signs plnili obývací pokoj taškami různých rozměrů a tvarů, kufříky a kabely, starší obyvatelé dětského domova si povídali za zavřenými dveřmi s Martinou a Tomem o tom, jaká úskalí dospívající mohou potkat a jak jim předejít a jaké mají sny a přání....
"Já už jdu du du,
už mám všechno hotový,
vždyť už jdu du du,
snažím se být dochvilný,
pouze jen posnídám
a už letím kluci k vám
počkejte chviličku
ještě kávy skleničku..."
Svolávačka, která nám všem ještě dlouho bude znít v hlavách. :) Kurz začal slunečně...všichni dorazili na místo včas a první jídlo zmizelo téměř bezezbytku. Hned zpočátku se skupina rozdělila na dvě silné party - totiž na ty, kteří se s námi viděli o měsíc dříve a tudíž nebyli žádný nováčky, a na ty, kteří Mařanův mlýn a celý tým viděli poprvé.
Jako každoročně, tak i letos nás v srpnu očekávají v táboře pro uprchlické děti ve vísce Rakovice (pořádá BERKAT).Do Volyně jsme jeli poprvé i podruhé zároveň. Nerozumíte? Rád vysvětlím: byli jsme za zdejšími dětmi už jednou, ale do DD jsme se nedostali, protože jsme tenkrát „jen“ zpestřili program Nejmilejšího koncertu, který tu pořádali. Takže to v neděli byla repríza i premiéra zároveň.
Protože jsme z písku vyrazili nedočkavě dřív, než jsme předpokládali, dorazili jsme na nádvoří volyňského komplexu ještě před desátou, ale oproti našim předpokladům jsme nezastihli nikoho v posteli. Naopak jsme byli netrpělivě očekáváni a milá teta hned uchvátila pana Zindulku a obě děvčata a usadila je u sebe u ranní kávy. Prohlídku možných dějišť našeho múzování jsme proto absolvovali jen já, Bob, Krakonoš a Marwan. A bylo z čeho vybírat. Pro woodkopf jsme určili světlou a prostornou, byť akusticky příšernou tělocvičnu, pro Bobovo malování strategicky položený stůl na křižovatce chodeb v hlavní budově, taneční dílnu jsme umístili logicky v zrcadlovém sále a všechny další múzické činnosti včetně představování jsme se rozhodli provozovat v jedné ze dvou útulných i dostatečně prostorných kluboven....
Do Písku jsme tentokrát jeli trochu jako pošťáci, byť tentokrát bez skutečného pošťáka a kouzelníka Paula. Vezli jsme totiž zásilku korálků pro zdejší šperkaře a mí pražští muslimští sousedé nám navíc pro děti přidali pytel kvalitního oblečení a pár nových školních batohů.
Při hovoru o korálkování mne překvapil vedoucí vychovatel Radim Koreš zmínkou o tom, že díky účasti v našem projektu Korálky dětem se zdejší šperkaři dostali do světa modelingu. Místní modelingová agentura je totiž přizvala ke spolupráci a ta by se mohla proměnit v dlouhodobou. To ale k našemu výjezdu do Písku moc nepatří, takže se více dozvíte v nejbližší době na www.koralkydetem.cz nebo na FB Korálky dětem.