opět super!!!! hutná a výživná byla nejen strava (díky óVelkýKuchařiRendo) ale i program. Tentokrát s mottem "a co dál?" - tedy co bude po odchodu z DD či Klokánku. Všem nám přibyla nejen kila ale i nějaká ta neuronová spojení. Mimo jiné jsme ozkoušeli dvě zbrusu nové hry (sám jsem je vymyslel) - jedna se podle mě jmenuje Kdo je tu nejlepší? Ta druhá Na oškubaného dlužníka (ta se mě vůbec netýká).....
Na pozvání ředitelky DD Vrbno pod Pradědem Hanky Vitáskové jsme se vydali s Bobem Hochmanem, coby vyslanci Múz o porotci, na Nejmilejší koncert do Bruntálu. Na nocleh z pátku na sobotu jsme ovšem byli pozváni do vrbenského „děcáku“, kam nás z Olomouce přivezl řidič a údržbář vrbenský pan Habarta. Píšu o tom jen proto, že na celé této misi jsme se setkávali s tak příjemnými a vstřícnými lidmi, že by bylo nevděčností je aspoň nejmenovat. To platí samozřejmě dvojnásob o obou dámách, s nimiž jsme ve Vrbně povečeřeli a u jídla i sklenky snovali plány na sobotu, ředitelce Hance a její zástupkyni Markétě....
Do Žatce na nedělní, v pořadí pátou návštěvu zdejšího „děcáku“ jsme dorazili z mosteckého, náramně vydařeného Múzování s ALBERTem (viz zvláštní komentář) už v sobotu večer. Díky tomu, že nám žatečtí uvolnili jeden z 11 bytů, v nichž děti kromě hlavní budovy bydlí, vyspali a zregenerovali jsme se náramně. V neděli před desátou jsme pak podle domluvy dorazili do hlavní budovy na Pražské.
Dětí je v žateckém domově požehnaně, takže jsme měli už při představování hojné a k naší radosti i vstřícné a skvěle spolupracující publikum. Přestože nedorazily dopoledne očekávané Hanka se Zdenkou, autorky DVD VODCHOD s dětmi z ústeckého DD, které na DVD věnovaném tématu odchodu z děcáku spolupracovaly, bylo vzájemné představování dynamické a šlapalo jak na hodinky....
Druhý víkend Života na nečisto v tomto roce a opět téma práce, takže práce až nad hlavu, ale ne že bychom se při ní taky nebavili:
Jako obvykle jsme se zkompletovali k pátečnímu obědu jsme na starém známém Mařanově mlýně. Inzertní noviny byly servírovány málem k obědu, kdyby četba u jídla nebylo trochu "out". Nabídka práce byla dost pestrá, ale přijímací pohovory nebyly nijak jednoduché, takže ne všichni uspěli napoprvé a často ani napodruhé. Večer ale už měl každý o práci i podmínkách, za kterých bude pracovat, jasno. A když ne jasno, tak aspoň podepsanou smlouvu. I v té se ale občas skrýval nějaký háček...
V neděli už se k nám Krakonoš připojil, takže jsme do Krnska vyrazili v šesti, pardon – s Dixi v sedmi. Na zasněžený dvůr domova jsme přijeli před desátou, ale žádného nedělního spáče jsme nebudili. Kluci už připravovali prosklený altán jídelny na společné řádění a s tetou Zuzanou, která všemu dění při naší návštěvě velela, jsme se na všem domluvili raz dva. Po sobotní zkušenosti bylo Krnsko radostným překvapením – všichni byli nejen připravení, ale také natěšení a dychtiví se pustit do všeho, co jsme jim třeba jen naznačili. Dopolední improvizované představování šlapalo, jakoby šlo o brilantně nazkoušené představení. Začali jsme latinskou náborovkou Amigo, kterou všichni, děti i tety, za chvilku nadšeně zpívali...
Do Unhoště jsme vyrazili v notně pozměněné sestavě bez žen, bez tanečníků…a bez řidiče. Tedy bez obvyklého řidiče Krakonoše, který byl nečekanou sněhovou nadílkou donucen tento výjezd vynechat a věnovat se odstraňování sněžné spousty. Naštěstí má Jirka Kunecký bohaté zkušenosti s řízením velkých aut, takže nás do Unhoště bezpečně dovezl. V dětském domově sousedícím s domovem seniorů o nás sice věděli, už pro nás dokonce připravovali oběd, ale domluvit se na tom, jak bude naše návštěva probíhat, vůbec nebylo jednoduché. Vypadalo to, jako bychom tu byli poprvé a nikdo o tom, jak Múzy pracují s dětmi, nic nevěděl....
První víkendové setkání Života na nečisto v novém roce … a bylo to … prostě super…
Obsahem setkání byl modul „Práce“, takže jsme pracovali…
V pátek k obědu jsme se sjeli všichni na Mařanovský mlýn. Ještě jsme se nestačili ani pořádně seznámit a už jsme drželi inzertní noviny a měli si najít práci. K mání bylo ledacos… uklízečka, správce budov, kuchař, sekretářka, reportérka… ale … bylo třeba uspět u pracovního pohovoru.
Ani v neděli do Pyšel s námi nevyrazila žádná žena, či dívka, jen místo Marwana v autě i v akcích v „děcáku“ zaujal kouzelník Paul. Takže zase Muži dětem. :-) Už při příjezdu nás překvapila převaha mrňat. Ne že by tu nebyly děti větší a puberťáci, ale počet prcků vysoce převyšoval vše, nač jsme zvyklí z jiných návštěv. Množství mrňousků také znemožnilo představovací kolečko, které se pokoušel na můj pokyn rozjet moderátor našeho představování Paul. To byl ale první a poslední neúspěch, s nímž jsme se tu setkali. Proti nám byla sice dost děsná akustiky obou hlavních prostorů, kde jsme s dětmi řádili, ale ani ozvěna a dunění rozléhajících se zvuků nám nepřekážely...
Na první výjezd roku do Sázavy jsme vyrazili kvůli onemocnění cellistky Alice spíš jako muži dětem a to ještě jeden z tanečníků Šahen zaspal, takže za námi dorazil až dodatečně autobusem. Přivítání nám to ale nijak nepokazilo.
V trochu chladné jídelně jsme zjistili, že aparaturu sem vezeme zbytečně, protože tu všechno, včetně varhan, soupravy bicích a spousty komb i velkých beden se stojany mají. Už na tom je vidět, jak se teta Alena (ředitelka, která v době naší návštěvy ležela s chřipkou) stará o to, aby děti měly s čím rozvíjet svůj talent. Roli moderátora jsme opět přenechali Marwanovi. Neodpustil dětem ani nám představovací kolečko a už při něm bylo zřejmé, že tady půjdou děti všemu, co jim nabídneme ochotně vstříc. I mystifikacemi tentokrát docela šetřil...
Když jsme v listopadu zjistili, že se po veleúspěšné loňské dražbě (Múzám a Životu nanečisto přinesla přes 48 tisíc a nadchla svou uvolněnou atmosférou všechny přítomné) rozhodly pořadatelky uspořádat i letošní aukci ve prospěch Múz a Života nanečisto, byli jsme natěšeni a nadšeni a začali shánět díla do dražby. To nejpodstatnější ale učinila parta kolem 3+1 spolu s naší dobrou múzou Maruškou Zicháčkovou. A s jakým úspěchem se jejich počínání zúročilo, jsme poznali v den D, v úterý 11. prosince.
Když jsem kolem sedmé dorazil na místo, byly už přípravy v plném proudu a na místě už byli kromě organizátorek i naši múzáčtí autoři Darí Fejtková (sada autorských šperků) a Bob Hochman (několik malířských děl). Největší shon ovšem byl kolem oceňování a popisu děl připravovaných k dražbě, zjišťování faktů i pikantností o autorech a dalších nezbytností, které později využila jako střípky do budoucího gejzíru energie skvělá dražitelka Hanka Malaníková...