Cesta do vzdáleného dětského domova v Plumlově byla v první, vlakové etapě, smutně symbolická. V Kolíně přistoupila uplakaná maminka s třemi dětmi od pěti do devíti let. Měli spoustu zavazadel, s nimiž jsem jim spolu s dalším spolucestujícím pomáhal. Jak jsem z jejich hovoru vyrozuměl, stěhovali se na doporučení sociální pracovnice od násilnického manžela / tatínka. Děti maminku utěšovaly a chlácholily. I při povídání, jímž jsem chtěl plačící mamince odlehčit byly moc fajn. Snad jim bude u příbuzných a v nové škole v Ostravě líp.
Z Olomouce jsme už jeli sluncem zalitou krajinou s patronkou Alžbětou autem. Po cestě jsme si řekli vše, co bylo třeba a do Plumlova dorazili v mírném předstihu. V domově (založen jako sirotčinec Sv. Josefa z r. 1925) nás přivítal přívětivý pan ředitel se stejně vstřícnou kmenovou vychovatelkou Markétky, za kterou jsme se sem vydali...
V dětském domově Racek, kam jsme původně mířili první letošní múzáckou návštěvu, propukly plané neštovice, takže jsme se vydali po několika telefonátech do prázdninami vyprázdněných domovů do Nového Strašecí. Ačkoli se zdejším DD spolupracujeme dlouho a bez ustání, naposled jsme tu s múzáckou partou byli v r. 2010. Přesto jsme se tu potkali se samými známými. Tedy až na Natálku, Honzíka a obě milé tety. Všichni přítomní nás znali minimálně z letního tábora v Jizbicích a navíc tu byli i tři mladiství, kteří mají své patrony. Ani silný vítr skoro znemožňující venkovní disciplíny /woodkopf, žonglování a kurz práskaní bičem Indiana Jonese/, ani to, že děti většinu toho, s čím jsme za nimi přijeli, znaly, neubralo nic na radosti a intenzitě společného zážitku.
Ještě před počátečním představováním se rozjelo spontánně bubnování s tancem Lenky, Marwan - moderující mystifikátor nás pak představil jako ještě větší mimoně, než jsme ve skutečnosti. Mne např. jako původně půl člověka, půl krokodýla, takže jsme si zapěli a zařvali píseň Krokodýl - děti se projevily jako velmi slušný sbor - a přidal jsem Macourkovu mini pohádku o krokodýlovi, který měl problémy s čištěním zubů. Představování bylo tradiční a aspoň při něm se Hároš dostal k pořádnému žonglování...
V osvědčené sestavě, byť jiným autem jsme vyrazili s Lukášem Talpou seznámit s Patronem další děti v dětských domovech do projektu dosud nezapojených. Do Frýdlantu jsme přijeli s notným předstihem a měli jsme tak dost času popovídat si s paní ředitelkou i o změnách situace a podmínek na Frýdlantsku a lecčems dalším, např. o psech. Spolu s šesti dětmi jsme pak “zaparkovali” v malé pracovně, kde normálně úřaduje sociální pracovnice. Věkově vhodní pro projekt byli sice jen čtyři přítomní, ale se zájmem poslouchali všichni, tedy i dva čtrnáctiletí. Zodpovídali jsme i několik zvědavých i věcných dotazů, takže se dá předpokládat, že pozornost a zájem dětí nebyly jen formální...
Dálnice D 1 hladce průjezdná...tahle těžko uvěřitelná věta by pro naši „spanilou jízdu“ platila, nebýt dvou momentů, kdy nás jen Lukášova bleskurychlá reakce zachránila od kolize s řidiči, kteří by řidičák měli radši dát do depozita. To byly ale spolu s hodinu stávkujícím topením jediné komplikace lednové patronské anabáze.
Nejdřív jsme jeli do Plumlova. Čekal na nás pan ředitel a kmenová vychovatelka děvčat, které jsme se vším, co jim může nabídnout projekt Patron a později jejich vlastní patronka, seznámili po vedení DD. S panem ředitelem jsme o všem hovořili poměrně dlouho, ale rádi. Když se totiž co nejvíc otazníků vyřeší hned na startu, minimalizuje se riziko pozdějších nedorozumění. Se třemi dospívajícími slečnami i s představiteli zdejšího „děcáku“ se nám jednalo dobře i proto, že tu nedávno proběhla prezentace filmu Igora Chauna „Dospělým ze dne na den“ i projektu Patron, které se všichni, s nimiž jsme hovořili, zúčastnili.
Cesta s novou patronkou Janou do Nového Strašecí byla jako návrat domů. Ani při přípravě mne nepřepadla běžná lehká nervozita. Důvod? S dětským domovem v Novém Strašecí spolupracujeme s Múzami dlouhá léta, v projektu Patron jsou už zapojeni velmi úspěšně také několik let a se zdejšími dětmi se známe i z letního tábora v Jizbicích. Samozřejmě včetně Katky, kterou jsem jel seznámit s její novou patronkou.
Skutečnost mé optimistické očekávání ještě předčila. Obě holky si hned padly do oka, takže odpadly seznamovací rozpaky. Katka se pochlubila svou rolí spolu organizátorky včerejší taneční akce s místním westernovým tanečním klubem Klobouček a rolí hlavní dramaturgyně a organizátorky připravované vánoční besídky...
Na letošní čtvrtou a/u/kci v pořadí dorazila sice jen část původně avizovaných návštěvníků, takže byla z těch letošních nejkomornější, ale na atmosféře ani úspěšnosti pro Múzy to neubralo. Sice se o něco méně dražilo, ale zas jsme si užili písniček Františka a Martina Vlčkových, ke slovu se dostal Paul Merild i s většími kouzly a roli licitátorky si vyzkoušela i múzačka Alžběta Kostrhunová, pardon už Nováková. A byla jako vždy strhující a rozchechtávající. Ani aukce a s ní Múzy nepřišly zkrátka, takže celková bilance výrazně předčila ročníky předchozí. Navíc se výstava i nadále těší přízni radnice Prahy 5, takže lze předpokládat, že v podobném termínu, jen s obměněnou sadou děl i interpretů se setkáme v přívětivých prostorách Galerie D v Portheimce i napřesrok. Vivat výstava Múzy dětem v PORTHEIMCE 2019!
Cesta do Tišnova byla ztížena nejen nepřízní počasí, výlukami na železnici a zácpami na silnicích, ale také faktem, že jsme se všichni potkali poprvé. Poprvé jsme navštívili zdejší DD, poprvé jsme se potkali s paní ředitelkou a vedoucí vychovatelkou, poprvé jsme se spolu potkali s oběma patronkami Janou a Zuzanou a hlavně - šlo o první setkání s děvčaty přihlášenými do projektu. Nezúčastnily se totiž nedávného seznamovacího víkendu, což je pro start patronského vztahu trochu nevýhoda. Podstatným je i fakt, že pro zdejší dětský domov je účast v projektu krokem do neznáma. Takže to bylo skoro jako před lety, kdy jsme s projektem začínali...
Pod hlavičkou Múz dětem se zúčastní můzáci a děti z DDŠ Jana Masaryka a DDŠ Lety velkého alegorického průvodu Prahou - předchází mu vymýšlení, tvorba masek a dalších výtvarných, pohybových i hudebních ozdob naší průvodové “kliky”. jak v Campusu Hybernia, tak v samotných dětských domovech. Jednotícím prvkem letošního průvodu je Satira. Celodenní průvod 17. listopadu bude vyvrcholením Měsíce satiry, který bude probíhat v Campusu Hybernská ve dnech 17.10.-17.11.2018.
Koktejl, který namíchali Krystýna, Míša a Paul, byl nejen záživný, ale skoro opojný. Radosti a smíchu bylo zas výrazně víc, než je na aukcích běžné. Protože první dvě akce byly úspěšné i finančně, v duchu jsme se připravovali na trochu hubenější výsledek. Výsledek byl dalším příjemným překvapením.
Začali jsme netradičně seznámením s knížkami, jež byly v nabídce od začátku a na něž se při minulých aukcích pro přemíru jiných vjemů jaksi nedostalo. Tentokrát jsme to napravili … a odměnou byl zájem dražitelů...
Kombinace středověké hudby a kouzel Paula Merilda aukci a náladě přítomných evidentně svědčila! Nabídka výtvarných děl se od minule rozšířila o několik mimokatalogových položek /Pavel Turnovský, Jaromír František Fumas Palme/, svou přítomností ozdobil akci Martin Patřičný /jeho dřevěný obraz byl také vydražen/ a spoluzakladatel Múz Petr Vopelka. Ten přinesl několik výtisků čerstvé knihy Ivana Fíly, kterou má na svědomí sponzorsky. Náladotvornými prvky byly jak Schola Specialis Familie jubilantů Anežky a Vlastislava Matouškových tak již zmíněná kouzla a moderace už tradičního dražebníka a mága Paula Merilda. Nejen díky všem jmenovaným nám na akci náramně dobře bylo. K atmosféře přispělo i to, že nejpilnějším dražitelem byl Máťa, mladší syn pana místostarosty Prahy 5 Herolda...