Přestože děti z Pyšel jezdí pilně na Život nanečisto i další múzí akce, nebyli jsme tu s múzáckou partou na návštěvě déle než pět let! I proto jsme rádi využili cestu na tábor Dobrých víl do Jizbice k tomu, abychom tu dlouhou pauzu ukončili. Přesto /nebo možná právě proto/, že jsme návštěvu domlouvali s tříměsíčním předstihem, málem jsme přijeli jako přepadovka. Vychovatelky, které měly službu, se o naší návštěvě dozvěděly až ve čtvrtek, kdy jsem hlásil, kolik nás přijede. Všechno ale zvládly bezvadně a tak na nás čekalo 26 dětí ve věku 4-15 let. Druhá polovina dětí byla někde na táborech, nebo u rodičů a možná i proto procento dětí s nějakým postižením bylo při naší návštěvě poměrně velké. Všechny ale byly skvělé, bezprostřední a navíc v některých disciplínách /nejen woodkopf a bubnování/ i překvapivě trpělivé...
S dětským domovem v Ústí Střekově už spolupracujeme poměrně dlouho v rámci projektu Patron, ale s múzím týmem jsme sem vyjeli poprvé. Už z předchozí návštěvy jsem věděl, že prostředí domova je velmi přívětivé k aktivitám všeho druhu a totéž platí o zdejších „tetách“. Slunečná sobota to dobré jen podtrhla a Michal, nedávný pomocník z dračích lodí, který na nás s kolegou Tomášem čekal u brány, byli ideálním vítacím výborem.
Při přípravách na návštěvu jsme měli problémy se sestavou, protože se na ní podepsaly nemoci /pan Zindulka a Toníček Novotný/ i nenadálé pracovní povinnosti /Sam a Petr/. Přijeli ale odhodlání vše nahradit šíří záběru nás všech...a povedlo se...
Letos jsme ve Žlutých lázních lámali rekordy. Než se je pokusím vypočítat, vřele děkuji jménem Múz i stovky účastníků všem kdo umožnili akci pro dětské domovy i veřejnost uskutečnit. Už tradičně se o veškeré dění na ploše pozemní i vodní starali nadšení profesionálové z dragonboat.cz.. Charitativní závod, pod jehož křídla naše akce patří, pořádal opět český Rotary Club, dárky a materiál pro oblíbené korálkování zajistila Preciosa a nově mezi podporovatele přibyla a ke zdárnému průběhu akce pro děti výrazně přispěla MČ Prahy 5. Díky všem!!!
A rekordy? Přihlásilo se rekordních 19 dětských domovů z celé ČR, takže padl i jeden nemilý rekord - několik později přihlášených jsme museli odmítnout. Na Vltavu se totiž vejde jen 6 lodí najednou a program dne by víc jízd už neunesl. Těch 6 lodí plných dětí /ani múzáci se už nevešli/ byl také rekord...
Další seznamovací víkend nových patronů a jejich budoucích mladších kamarádů se konal opět v rekreačním středisku Sázavka ve Zlenicích u Čerčan. Velká část programu se odehrála na raftech, které jednak poskytly příležitost k tomu se v "uzavřeném" prostoru seznamovat, ale také popud k několika „lodním bitvám“. Užili jsme si ohromné zábavy a odměnou nám byla večerní grilovačka, jejíž organizaci si vzali za své sami patroni s klukama. Znova jsme si užili skvělý pocit, kdy na začátku víkendu sedí v místnosti dvě zdánlivě nesourodé skupiny a na konci je v té samé místnosti jedna velká parta kluků a chlapů stmelená společnými zážitky a nabitá stejnou pozitivní energií....
Po delší pauze se konal v Mařanově mlýně opět kurz Života nanečisto, tentokrát na téma
„A co dál? Sebevědomě a s chutí do života!
Lucíku, Lucko, Markét, Nadi, Kyky, Tadeáši, Pavle, Patriku, Davide, Lukáši a Míro! Bez každého jednoho z vás by kurz nebyl takový! Navzdory velkému horku a nelehkým tématům byl kurz zaplněn dobrou náladou, smíchem a informacemi. Velmi oceňujeme vaši upřímnost a nasazení, s jakým jste do všech aktivit šli! No, ale jak to tedy bylo.... V pátek před polednem jsme se setkali na Mařanově mlýně. Společně jsme usedli nad výtečným obědem, který nám opět připravil náš milý Černoch...
Skoro po pěti letech jsme se vydali do litoměřického dětského domova umístěného v jedné z nejkrásnějších tamních vil. Překvapivě si nás tam pamatovaly nejen milé a nestárnoucí „tety“, ale i několik dětí. Ty samozřejmě vyrostly a změnily se k nepoznání, samozřejmě do krásy.
Slunečný, skoro letní den nás sice vehementně zval k radovánkám venkovním, ale protože exteriér rozptyluje pozornost, představili jsme se vzájemně v přívětivém prostoru haly v prvním patře. Role moderátora se ujal osvědčený mystifikátor Marwan. Tentokrát ze mne neudělal žádné obří zvíře, ale sedmnáctiletého, jen opticky sešlého mladíka, takže jsem byl spokojen. Lenka se stala emigrantkou z popelem zanesené planety z dálné galaxie, naše malinká novicka Irenka původně žirafou proměněnou dle svého přání na malého člověka...
Dva dny v pěkném městském divadle v Kolíně, kam mne pozval do poroty festivalu ZUČ /zájmové umělecké činnosti/ dětí z tzv. pasťáků z celé ČR ředitel býchorského DDŠ Aleš Bureš, pro mne byly nepřetržitým řetězcem (většinou) náramně příjemných překvapení. Prvním byl fakt, že se mám stát jako reprezentant Múz a projektu PATRON předsedou poroty, dalším bylo seznámení s kolegy porotci. Miloše Nguyena jsem zatím znal jen ze Zámečku a z internetu, seznámení osobní bylo moc fajn a slíbili jsme si i setkání další. S Janou Pánkovou jsem se seznámil až na místě, ale protože je cannis terapeutkou a krom dětí se věnuje i opuštěným psům, našli jsme společný jazyk a společná témata hned.
Překvapením největším bylo na 150 dětí z „pasťáků“. V ničem nepotvrdily negativní pověst, která je obecně provází a stigmatizuje a na své umělecké přehlídce se projevovaly bezvadně nejen jako účinkující, ale i jako publikum...
Do Pardubic jsme se vydali s manažerem projektu PATRON Lukášem Talpou seznámit vedoucí vychovatelku, ale hlavně partu větších dětí s projektem Patron a také s dalším projektem pro „puberťáky“ Život nanečisto. Byla to i v historii Múz návštěva první, takže jsme byli překvapeni nejen tím, že je domov umístěn ve velké budově uprostřed možná nejlukrativnější části Pardubic, ale i tím, že tady ještě nedošlo k rekonstrukci umožňující rozdělení dětí do skupin pro maximálně 8 dětí simulujících rodiny. Možná to má nějakou příčinnou souvislost, ale tohle zkoumání účelem naší návštěvy nebylo...
Ačkoli s dětským domovem v Mladé Boleslavi čile a neustále spolupracujeme v rámci našich projektů Život nanečisto, Patron i při dalších akcí, na návštěvě s múzáky jsme tu nebyli už čtyři roky. Přestože to je pěkný kus dětského života a navíc se složení dětí v dětských domovech dost rychle mění, našli jsme tu při březnové návštěvě několik nadšených „pamětníků“ našich předchozích návštěv. Domov samotný se zásadně nezměnil, ale i tady došlo k zřetelným posunům změnám k lepšímu a to nejen ve vybavení zahrady.
Ale zpět k návštěvě. Když jsme se radostně přivítali a všechny múzácké instrumenty s pomocí dětí přestěhovali, abychom je měli po ruce, začal Paul startovní představování. První na řadě byla k hlazení kožíškem vybízející Čikita, následoval herec Sam s orientální mini pohádkou, kouzlící tanečnice Lenka, všeumělové Procházkovi, já jako bubeník a muzikant a samozřejmě sám veliký mág Paul Merild...
V patnácti letech se dítě stává trestně odpovědným občanem. Patnáct je také věková hranice, kdy děti z dětských domovů začínají ostřeji vnímat budoucnost, jež na ně čeká venku, za branami jejich současného „domova“. A patnáct let už se snažíme s Múzami dětem žijícím uvnitř, mimo rodiny pomáhat. Důvod k oslavě minimálně pro nás múzáky dostatečný. Protože jsme nechtěli slavit s pompou, pojali jsme výročí jako důvod k oslavě takřka intimní. V sále bubenečského Slamníku zněla hudba Fénixu a Hazuky, zahrál František Kostlán i z tříletého pobytu v Kolumbii a Ekvádoru čerstvě se navrátivší bluesman a fenomenální hráč na diatonické harmoniky Matěj Ptaszek...