Souběh termínu školení s volbami způsobil menší účast patronů, ale i tak jsme jich s ředitelem DD Nové Strašecí Krškem potkali ve Zlenicích osm. Do penzionu Sázavka jsme dorazili / i s paní Krškovou/ v sobotu ráno těsně po snídani. Patroni už měli za sebou páteční seznámení, shlédnutí filmu “Sbohem děcáku” a večerní debatu s Evženem a Lukášem, z níž mimo jiné vzešly i dotazy, jimiž nás zasypali. Otázky to byly do značné míry zasvěcené svědčící o snaze porozumět výchozí situaci kluků a jen s minimálními stopami po obecně vžitých mýtech o dětských domovech připomínajících dobu Olivera Twista, nebo “domovy” minulého režimu...
Na tradiční výstavu spojenou s aukcemi a malými kulturními svátky jsme se připravovali už od prázdnin. Bylo třeba částečně obměnit a doplnit paletu nabízených děl, oslovit nové výtvarníky, v případě těch nejosvědčenějších poprosit o doplnění novými díly, zajistit pomocníky, podporu radnice Prahy 5 /letos byla i finanční/ a v dispozičně změněné Portheimce se připravit na prostor, kde není téměř žádné zázemí. Vše se ale přes řadu průběžných zádrhelů podařilo a ačkoli i v akcích Prahy 5 nastal termínový překryv, takže v době naší vernisáže radní sázeli za zvuků živé kapely téměř před okny galerie strom Olgy Havlové, účast na vernisáži byla velmi slušná...
S manažerem projektu Patron Lukášem Talpou už tvoříme sehraný tandem. Protože ale na naše předchozí propagační výpady do regionů moc zájemců nechodilo, tentokrát jsme propagaci projektu spojili s Lukášovou přednáškou na téma Mužská solidarita, které je Lize Otevřených Mužů vlastní. Přednáška je skvělá, stejně jako hostitelské subjekty v obou městech a i zájem viditelný na FB, ale ani tady jsme nával neměli...
Do Jizbice jsme jeli za dětmi potřetí, na tábor Dobrých Víl podruhé a navíc s radostí velikou. Ale také s únavou z celodenního múzování s malými dětmi v Pyšelích. Přivítaní v Jizbici bylo vřelé, ale protože i Víly a děti se teprve zabydlovali (dorazili jen pár hodin před námi), večerní domluvený táborák začal včas, představení nás múzaků dětem proběhlo díky Paulovým kouzlům skvěle, ale pak jsme měli oheň tak dlouho sami pro sebe, že jsem se s Čiki odebral do hajan ještě než začalo dospělácké táborákové hraní a zpívání. O tom, že Bob hrál a pěl s podporou Paulova ukulele a hlasivek všech přítomných až do půl druhé tak sice vím, ale jen z vyprávění...
Přestože děti z Pyšel jezdí pilně na Život nanečisto i další múzí akce, nebyli jsme tu s múzáckou partou na návštěvě déle než pět let! I proto jsme rádi využili cestu na tábor Dobrých víl do Jizbice k tomu, abychom tu dlouhou pauzu ukončili. Přesto /nebo možná právě proto/, že jsme návštěvu domlouvali s tříměsíčním předstihem, málem jsme přijeli jako přepadovka. Vychovatelky, které měly službu, se o naší návštěvě dozvěděly až ve čtvrtek, kdy jsem hlásil, kolik nás přijede. Všechno ale zvládly bezvadně a tak na nás čekalo 26 dětí ve věku 4-15 let. Druhá polovina dětí byla někde na táborech, nebo u rodičů a možná i proto procento dětí s nějakým postižením bylo při naší návštěvě poměrně velké. Všechny ale byly skvělé, bezprostřední a navíc v některých disciplínách /nejen woodkopf a bubnování/ i překvapivě trpělivé...
S dětským domovem v Ústí Střekově už spolupracujeme poměrně dlouho v rámci projektu Patron, ale s múzím týmem jsme sem vyjeli poprvé. Už z předchozí návštěvy jsem věděl, že prostředí domova je velmi přívětivé k aktivitám všeho druhu a totéž platí o zdejších „tetách“. Slunečná sobota to dobré jen podtrhla a Michal, nedávný pomocník z dračích lodí, který na nás s kolegou Tomášem čekal u brány, byli ideálním vítacím výborem.
Při přípravách na návštěvu jsme měli problémy se sestavou, protože se na ní podepsaly nemoci /pan Zindulka a Toníček Novotný/ i nenadálé pracovní povinnosti /Sam a Petr/. Přijeli ale odhodlání vše nahradit šíří záběru nás všech...a povedlo se...
Letos jsme ve Žlutých lázních lámali rekordy. Než se je pokusím vypočítat, vřele děkuji jménem Múz i stovky účastníků všem kdo umožnili akci pro dětské domovy i veřejnost uskutečnit. Už tradičně se o veškeré dění na ploše pozemní i vodní starali nadšení profesionálové z dragonboat.cz.. Charitativní závod, pod jehož křídla naše akce patří, pořádal opět český Rotary Club, dárky a materiál pro oblíbené korálkování zajistila Preciosa a nově mezi podporovatele přibyla a ke zdárnému průběhu akce pro děti výrazně přispěla MČ Prahy 5. Díky všem!!!
A rekordy? Přihlásilo se rekordních 19 dětských domovů z celé ČR, takže padl i jeden nemilý rekord - několik později přihlášených jsme museli odmítnout. Na Vltavu se totiž vejde jen 6 lodí najednou a program dne by víc jízd už neunesl. Těch 6 lodí plných dětí /ani múzáci se už nevešli/ byl také rekord...
Další seznamovací víkend nových patronů a jejich budoucích mladších kamarádů se konal opět v rekreačním středisku Sázavka ve Zlenicích u Čerčan. Velká část programu se odehrála na raftech, které jednak poskytly příležitost k tomu se v "uzavřeném" prostoru seznamovat, ale také popud k několika „lodním bitvám“. Užili jsme si ohromné zábavy a odměnou nám byla večerní grilovačka, jejíž organizaci si vzali za své sami patroni s klukama. Znova jsme si užili skvělý pocit, kdy na začátku víkendu sedí v místnosti dvě zdánlivě nesourodé skupiny a na konci je v té samé místnosti jedna velká parta kluků a chlapů stmelená společnými zážitky a nabitá stejnou pozitivní energií....
Po delší pauze se konal v Mařanově mlýně opět kurz Života nanečisto, tentokrát na téma
„A co dál? Sebevědomě a s chutí do života!
Lucíku, Lucko, Markét, Nadi, Kyky, Tadeáši, Pavle, Patriku, Davide, Lukáši a Míro! Bez každého jednoho z vás by kurz nebyl takový! Navzdory velkému horku a nelehkým tématům byl kurz zaplněn dobrou náladou, smíchem a informacemi. Velmi oceňujeme vaši upřímnost a nasazení, s jakým jste do všech aktivit šli! No, ale jak to tedy bylo.... V pátek před polednem jsme se setkali na Mařanově mlýně. Společně jsme usedli nad výtečným obědem, který nám opět připravil náš milý Černoch...
Skoro po pěti letech jsme se vydali do litoměřického dětského domova umístěného v jedné z nejkrásnějších tamních vil. Překvapivě si nás tam pamatovaly nejen milé a nestárnoucí „tety“, ale i několik dětí. Ty samozřejmě vyrostly a změnily se k nepoznání, samozřejmě do krásy.
Slunečný, skoro letní den nás sice vehementně zval k radovánkám venkovním, ale protože exteriér rozptyluje pozornost, představili jsme se vzájemně v přívětivém prostoru haly v prvním patře. Role moderátora se ujal osvědčený mystifikátor Marwan. Tentokrát ze mne neudělal žádné obří zvíře, ale sedmnáctiletého, jen opticky sešlého mladíka, takže jsem byl spokojen. Lenka se stala emigrantkou z popelem zanesené planety z dálné galaxie, naše malinká novicka Irenka původně žirafou proměněnou dle svého přání na malého člověka...