Před ostrým rozjezdem další vlny projektu jsme se vydali opět na cesty s projektovým manažerem Lukášem, tentokrát za dětmi do dětských domovů. Domluveno jsme měli 6 návštěv, takže z toho byl dvoudenní maraton. Abychom toho neměli málo, předsadili jsme si ve středu před seriál DD návštěvu rodinného centra ve Smečnu. Tady by se snad mohl odehrát seznamovací víkend patronů s kluky, případně i patronek s děvčaty. Pro velký zájem o dívčí variantu PATRONa totiž zahajujeme tuto větev i pro pražské patronky a tedy pro děvčata ze středočeských děcáků. Dům ve Smečně i naše obě průvodkyně byly inspirující, takže jsme se tam zdrželi skoro dvě hodiny a já se nerad musel ujmout role časoměřičského drába. Snad si vše potřebné dopovíme příště...
Očekávání jsme tentokrát neměli přehnané. Třetí aukce v pořadí, většina oslovených se chystá na derniéru 6.12., to byly vstupní informace před další středeční kulturně charitativní a(u)kcí v Portheimce. Možná o to bylo potěšení ze skutečnosti větší. Koncert začal vlastně už při přípravě sálu s dočasnou asistentkou Jitkou /jinak šéfovou blízkého obchodu dm drogerie/. Sál, pohoštění a vše k aukci potřebné jsme připravili jako dobře secvičený tým téměř bez potřeby slov. Prostě báseň. Příchod hlavních kulturních aktérů proběhl také jak podle švýcarských hodinek a s úsměvy radosti ze shledání i z očekávání příštího. Postupně začali chodit i další lidé se zájmem o vystavená díla i další kulturní pokrmy...
Na Martina jsme vyjeli mj. i za Martinem.
Pátý rok projektu a další skupina chlapů, kteří se chtějí stát patrony dospívajících kluků z dětských domovů a věnovat jim nemálo svého času a energie.
Tradičně jsme vyrazili na víkendové školení s Radimem Korešem, vedoucím vychovatelem z píseckého dětského domova Polárka. Tentokrát do Chocerad. Kromě kolegů z projektového týmu Lukáše Talpy a Evžena Nového jsme v místním klubu Lávka poznali desítku chlapů (jeden z nich se vskutku jmenuje Martin). Bez výjimky nás překvapili svým neběžným povědomím o tom, jaká specifika sebou život v zařízeních náhradní výchovy nese. Překvapivé to bylo i ve srovnání s předchozími skupinami budoucích patronů, kteří byli ve výrazně větší míře zatíženi obecnými mýty o „děcácích“ i o životě a řádu v nich. Přesto ale bylo co vysvětlovat a zpřesňovat. Chlapi nás překvapili i tím jak kompetentní otázky nám po celé dopoledne kladli. Snažili jsme se jim co nejlépe přiblížit ,co je asi čeká a Lukáš s Evženem nám v tom zdatně sekundovali...
Celodenní středeční déšť nám po zkušenostech z let a aukcí minulých nemile signalizoval, že návštěvnost pečlivě připravované 2. letošní aukce se může proměnit v přesilovku z naší strany. Dlouho to vypadalo, že se obavy naplní, ale i tak jsme byli odhodláni si akci v krásném prostředí mezi skvělými díly užít. Lidí ale chodit pomalu začali, a protože to byli většinou známí a přátelé Múz, začali jsme netradičně a bez oficialit – kouzly Paula Merilda. Publikum v úžasu udržel i Bobeš Rössler s heligonkou a staropražskými písněmi, které případně podbarvovaly prohlídku vystavených děl několika opozdilcům...
V úterý před Dušičkami jsme odstartovali už třetí velkou výstavu Múz dětem v pražské Portheimnce. V nových prostorách, s čerstvou podporou ze strany DM drogerie /finanční i personální - o hosty se staraly sličné šéfky dvou smíchovských obchodů Jitka a Nikola / s novinkou v podobě dvou pomocnic při instalaci - studentek interiérového designu Zuzanou a Tinkou a samozřejmě i s řadou nových děl od našich skvělých podporovatelů výtvarníků.Všechny tyhle novinky spolu s víc než slušnou účastí hostí se postaraly o to, že podvečer proběhl po všech stránkách bezvadně. Vydraženo bylo přes dvacet položek, licitátor Paul Merild se tentokrát ani nedostal ke kouzlení (vynahradí si to už příští středu na další a/u/kci v Portheimce:), písničky Jakuba Nohy a minimalistické etudy Toníčka Novotného šly večeru i přítomným k duhu, stejně jako nestrojené angažmá spoluzakladatele Múz Petra Vopelky...
I konec nejdelší výstavy v historii Múz byl provázen hudbou Hazuky a úsměvy přítomných.
V Dobrovolnickém Centru jsme pokračovali dalším krokem k razantnějšímu startu projektu v Ústeckém kraji. Tento kraj má nejvíc dětských domovů na počet obyvatel a logicky je zde spolu s Moravskoslezským krajem náš projekt nejpotřebnější. Setkání, na němž jsme projekt s jeho manažerem Lukášem Talpou představili, se zúčastnili, kromě zájemců o patronství z řad chlapů, i zástupkyně ředitelky dětského domova Ústí - Střekov Kateřina Kepková a 17letý Michal ze stejného DD, sám zájemce o účast v projektu a vlastního patrona. Dvoučlenný štáb vyslala na setkání a do dvou domovů, kde projekt už jede i ústecká redakce ČT...
Naše návštěva Krásné Lípy se odehrávala téměř celá ve znamení čísla dvě.
Vydali jsme se tam ve s manažerem projektu Lukášem Talpou ve dvou, přišly ředitelky dvou dětských domovů Šluknovského výběžku (Dykastová – Krásná Lípa, Brzobohatá – Země Dětí, Česká Kamenice) se dvěma adepty projektu, byli tu zástupci dvou neziskovek, které mají o projekt zájem a dva latentní patroni. Ještě před samotnou prezentací se rozpoutala živá diskuze o projektu a jeho odlišnosti od jiných projektů určených stejné cílové skupině...
S komunitním centrem Prádelna v Holečkově ulici na Smíchově jsme se chystali navázat spolupráci už od jara. Jsme skoro sousedi, zaměřujeme se na obdobné cílové skupiny, takže partnerství je krok veskrze logický. Spolupráci, která se ještě letos promítne do dalších dvou akcí jsme přišli prezentovat na zápis. Nešlo o zápis do školy, ale do několika oblíbených kurzů, převážně pro seniory. Příjemný multifunkční sálek v prvním patře se před polednem zaplnil jak mávnutím kouzelného proutku a my s kolegyní Zuzkou Velebovou o Múzách i podzimní nabídce hovořili s publikem evidentně zaujatým a vstřícným...
Na tábor partnerských Dobrých víl jsme jeli jako třešinka na táborového dortu, který pro děti z DD Nového Strašecí a Krnska, kompetentně a obětavě pekla celý týden parta bezvadných lidí, víl obou pohlaví. To, že Dobré víly je případné jméno jsme si vyzkoušeli už při organizaci cesty. Když nám odpadly tři vyzkoušené dopravní verze, Dobré víly pro nás poslaly mikrobus. Cesta do Jizbice pod Blaníkem se sice kvůli objížďkám a kolonám protáhla z hoďky na tři, ale i tak jsme dojeli na místo zdraví a veselí a stejné bylo i přivítání. Vrhly se na nás hned malé děti a fenku Čikitu jsem před prcky musel od počátku trochu chránit. Volání po "Janíčkovi", písničce, kterou si pamatovaly děti i z nedávné návštěvy Krnska jsme ovšem uspokojili až večer u táboráku. Tam jsme se také dětem poprvé představili, ještě bez kouzel, žonglování a dalších múzích dovedností, které potřebují světlo. Jak se u ohně patří, dali jsme k lepšímu hlavně písničky a to nejen hlasitě vyžadovanou „Mezi horami“, ale i řadu arabských a dalších, vlastních i obecně známých. Já s Marwanem, Paulem a Čikitou jsme od ohně odešli už před půlnocí, ale s klidným svědomím, protože čest a pověst Múz až do půl třetí statečně hájil Bob s půjčenou kytarou, s výřečností a s pomocí Hároše...