V Dobrovolnickém Centru jsme pokračovali dalším krokem k razantnějšímu startu projektu v Ústeckém kraji. Tento kraj má nejvíc dětských domovů na počet obyvatel a logicky je zde spolu s Moravskoslezským krajem náš projekt nejpotřebnější. Setkání, na němž jsme projekt s jeho manažerem Lukášem Talpou představili, se zúčastnili, kromě zájemců o patronství z řad chlapů, i zástupkyně ředitelky dětského domova Ústí - Střekov Kateřina Kepková a 17letý Michal ze stejného DD, sám zájemce o účast v projektu a vlastního patrona. Dvoučlenný štáb vyslala na setkání a do dvou domovů, kde projekt už jede i ústecká redakce ČT...
Naše návštěva Krásné Lípy se odehrávala téměř celá ve znamení čísla dvě.
Vydali jsme se tam ve s manažerem projektu Lukášem Talpou ve dvou, přišly ředitelky dvou dětských domovů Šluknovského výběžku (Dykastová – Krásná Lípa, Brzobohatá – Země Dětí, Česká Kamenice) se dvěma adepty projektu, byli tu zástupci dvou neziskovek, které mají o projekt zájem a dva latentní patroni. Ještě před samotnou prezentací se rozpoutala živá diskuze o projektu a jeho odlišnosti od jiných projektů určených stejné cílové skupině...
S komunitním centrem Prádelna v Holečkově ulici na Smíchově jsme se chystali navázat spolupráci už od jara. Jsme skoro sousedi, zaměřujeme se na obdobné cílové skupiny, takže partnerství je krok veskrze logický. Spolupráci, která se ještě letos promítne do dalších dvou akcí jsme přišli prezentovat na zápis. Nešlo o zápis do školy, ale do několika oblíbených kurzů, převážně pro seniory. Příjemný multifunkční sálek v prvním patře se před polednem zaplnil jak mávnutím kouzelného proutku a my s kolegyní Zuzkou Velebovou o Múzách i podzimní nabídce hovořili s publikem evidentně zaujatým a vstřícným...
Na tábor partnerských Dobrých víl jsme jeli jako třešinka na táborového dortu, který pro děti z DD Nového Strašecí a Krnska, kompetentně a obětavě pekla celý týden parta bezvadných lidí, víl obou pohlaví. To, že Dobré víly je případné jméno jsme si vyzkoušeli už při organizaci cesty. Když nám odpadly tři vyzkoušené dopravní verze, Dobré víly pro nás poslaly mikrobus. Cesta do Jizbice pod Blaníkem se sice kvůli objížďkám a kolonám protáhla z hoďky na tři, ale i tak jsme dojeli na místo zdraví a veselí a stejné bylo i přivítání. Vrhly se na nás hned malé děti a fenku Čikitu jsem před prcky musel od počátku trochu chránit. Volání po "Janíčkovi", písničce, kterou si pamatovaly děti i z nedávné návštěvy Krnska jsme ovšem uspokojili až večer u táboráku. Tam jsme se také dětem poprvé představili, ještě bez kouzel, žonglování a dalších múzích dovedností, které potřebují světlo. Jak se u ohně patří, dali jsme k lepšímu hlavně písničky a to nejen hlasitě vyžadovanou „Mezi horami“, ale i řadu arabských a dalších, vlastních i obecně známých. Já s Marwanem, Paulem a Čikitou jsme od ohně odešli už před půlnocí, ale s klidným svědomím, protože čest a pověst Múz až do půl třetí statečně hájil Bob s půjčenou kytarou, s výřečností a s pomocí Hároše...
Přestože dětský domov v Krnsku patří k prvním, které jsme po svém vzniku v r. 2003 začali navštěvovat, vydali jsme se sem ve čtvrtek obnovit spolupráci po několika dlouhých letech. Impulzem k tomu byla čerstvě navázaná spolupráce s „Dobrými vílami“ a jedna z nich, Míša, nás vzala sebou na pravidelnou čtvrteční „doučovací“ návštěvu. Vyrazili jsme jen s naším kmenovým kouzelníkem Paulem a fenkou Čikitou, ale na výsledku snad jen dvojčlenné zastoupení Múz nebylo znát...
Věta, že víkendový společný zážitek kluků s patrony zcela nahradit nelze, ale zprostředkovat neznámé prostředí "děcáku" a seznámit nového patrona s těmi, kdo kluka vychovávají i s ním samotným, platí v projektu PATRON stále a bez výjimek. Právě proto jsme se vydali s novým adeptem patronství Jendou do Racka. Racek není jen jméno vesnice u Benešova, ale zároveň dětského domova, s nímž dlouhodobě a k velké vzájemné spokojenosti spolupracujeme...
O víkendu se na Mařaňáku hned třináct statečných utkalo se saní jménem Pracovní pohovor, aby každý hned den poté mohl otestovat svého Šéfa i Dispozice k Práci. Velká písmena tu nejsou omylem. Právě vše, co se týká práce, spojovalo dění květnového kurzu, a můžeme se chlubit i skutečně hvězdnými výsledky. Uklizeno neukliditelné, roztříděno neroztříditelné, uvařeny polévka i puding, někteří rozhodnutí, že takovou práci rozhodně nechtějí, jiní pyšní, že něco nového zvládli. A kromě toho se nezapomnělo hrát hry. A začít plánovat další kurz, takže se těšte! Na podzim!
Cvičištěm byla příprava na letošní, ve finále skvělou akci. Po týdny se zdálo, že se proti nám všechno spiklo. DD se přihlašovaly a odhlašovaly, domluvení pomocníci z nejrůznějších důvodů odříkali, předpovědi počasí byly pesimistické, původní doprava selhala a přicházela snad všechna protivenství, která si umíte představit. Nakonec ale všechno dopadlo mnohem lépe než se dalo předpokládat a osmý ročník byl ( i ve světle přípravných problémů) snad ze všech nejlepší !!! :)
Po seznamovacím víkendu v Choceradech následovaly návštěvy dětských domovů s novými patrony. Návštěvy suplovaly seznamovací víkend těm, kdo se ho z nejrůznějších důvodů nemohli zúčastnit. Patroni převážně z pracovních důvodů, kluci kvůli termínové kolizi s jinými akcemi, kvůli maturitám, nebo nemoci. Víkendový společný zážitek sice zcela nahradit nelze, ale zprostředkovat neznámé prostředí "děcáku" a seznámit nováčka s těmi, kdo kluka vychovávají i s ním samotným lze...
V Choceradech se sice nesešel vyrovnaný počet nových patronů a kluků z DD, na kráse akce a síle prožitků to ale nijak neubralo. Potenciální patronské dvojice se tu setkaly poprvé. Protože ledoví muži udeřili dřív a jet na raftech by bylo o zdraví, připravili kluci z partnerské Atmosféry náhradní program, který co do náročnosti a míry adrenalinu za rafty nijak nezaostával. Možná naopak! Jako obvykle i tento kurz začal odbouráváním hranic mezi dospělými chlapy na jedné straně a mladými kluky na straně druhé...