Opakování pro velký úspěch – tak je možno charakterizovat návrat výstavy Múz po roce do prostor rekonstruované Galerie Portheimka.
Přípravy byly hektické, ale při počtu 69 výtvarníků není divu. Když ještě z různých důvodů nedorazí původně domluvení dobrovolníci a přibudou problémy s novou instalační technologií, je to téměř o infarkt. To, že píšu tyto řádky ale dosvědčuje, že se infarkt nekonal. Nekonal se sice ani nával na vernisáži, jemuž nasvědčovalo množství předběžně avizovaných návštěvníků, ale vernisáž se i v komorní atmosféře proměnila v radostnou slavnost...
Protože se projekt Patron, díky již druhému evropskému grantu, rozrůstá do celé ČR, vydali jsme se s kolegou Karlem Šteflem ze zlínské Atmosféry (nový partner projektu) na celodenní pouť po vybraných dětských domovech Zlínského Kraje. Projekt, který byl doposud jen "chlapskou záležitostí", načne právě tady pilotní variantu pro dospívající dívky z dětských domovů, jimž se budou věnovat ženy - obdoby mužských patronů. To je ale ještě hudba budoucnosti. Posláním naši cesty bylo především seznámit s projektem vedení dětských domovů, zmapovat a vzbudit zájem o projekt u nich i u potenciálních klientů a zjistit, s kolika klienty můžeme předběžně počítat...
Poslední kurz tohoto cyklu Života nanečisto se konal po dobrodružné pauze, v níž byl Mařanův mlýn vykraden, ale na průběh to nemělo žádný vliv. Tým a styl práce s klienty nezměnilo ani to, že jsme se uchýlili do bezpečné náruče partnerské (as trochu i sesterské) organizace Mimo domov. A jak to na kurzu vypadalo?
„Jaké vztahy mají sysli - běželo nám pořád myslí...:) No, na sysli jsme nemysleli, i když nám dali pěkně zabrat. Byli totiž hlavními svolávači po celý víkend života nanečisto, který byl právě na téma VZTAHY...
Mařanův mlýn postupně divočí, směrem do léta roste tráva, klíšťata se houfujou. Houfovali se však i stateční, co přijeli zjišťovat, jak do života. Takže už je jasné, že se sedmi tisíci pro mámy samoživitelky se paráda nadělá jen těžko, že naše „židle života“ má čtyři nohy a mít jich míň ...
k předprázdninové návštěvě Vrbna, jednoho z nejvzdálenějších ale i nejoblíbenější z Múzami navštěvovaných dětských domovů se vracíme se zpožděním a netradičně slovy jeho ředitelky:
Někdy jsou dny, které by člověk nejraději vymazal z paměti. Některé dny jsou vymazané z paměti ještě dříve, než skončí svou 24 hodinovou pravidelnou pouť. A pak jsou dny báječné, jak řekl náš Péťa z domova Marvanovi, když za námi po „dlouhých“ čtyřech letech přijely Múzy. Jen Karlíček Navrátil nám chyběl....
Při přípravách na letošní, v pořadí už VII. ročník „dračáků“ jsme byli vyděšeni hrozivými předpověďmi meteorologů, ale nakonec se vše v dobré obrátilo zcela v duchu šťastné sedmičky. Na Žluté lázně svítilo v sobotu slunce a tím pádem i na všechno, co jsme tam pro děti z 12ti dětských domovů z celé ČR připravili my i skvělá parta profíků Prague Dragoboat a nadšenců z pražského Rotary klubu.
Ve Žlutých lázních jsme to rozbalili už podruhé, ale na tamním pétanqueovém hřišti poprvé a tenhle prostor nám přinesl štěstí stejně jako ta sedmička. Jedinou komplikací byla svízelná cesta výpravy z Vrbna pod Pradědem. Vstávali po třetí hodině ranní, ale zpoždění se postupně nasčítávala, … až zmeškali první jízdu. Sice jsme se je snažili v lodi zastoupit, ale zážitek z prvního závodu jsme jim předat nemohli a neuměli. Naštěstí si to pak vynahradili v dalších jízdách a dosyta i při radostném holdování všem překvápkům, která jsme i jim v rámci dětského programu připravili. A že toho nebylo málo!!!
Byli jsme společně vítat jaro! Nebo jaro přišlo vítat nás? Ať už to bylo jakkoli, sešli jsme se na Mařanově mlýně a užívali jsme se vzájemně.
Tentokrát byla ústředním tématem PRÁCE. V pátek jsme si ji museli najít, v sobotu vykonávat a zhodnotit a patřičně se po práci večer zrelaxovat. Při pracovních pohovorech uspěl každý a nikdo nezůstal nezaměstnaným.
Do Benešova nás tentokrát nezavedla jen dlouhodobá úspěšná spolupráce a vzájemné sympatie s místním „děcákem“, ale také natáčení štábu ČT. Ten chtěl, krom jiného, natočit v akci s Múzami a dětmi zasloužilého „múzáka“ Marwana. Plánovali jsme výjezd v zúžené sestavě, ale když těsně před odjezdem zavolal kouzelník Paul Merild, že kvůli vodou zaplavenému bytu musí místo za dětmi za instalatérem, zdálo se mi, že nás do Benešova pojede až příliš málo. Nakonec to ale vůbec nevadilo a užili jsme si návštěvu skvěle, jako vždy. Děti byly evidentně natěšené a k mému překvapení si vyžádali hned na začátku písničku Tambolaka namokili, kterou je naučili Jacques s Pedrem, kteří už se před lety odstěhovali do svých původních domovů Angoly a Konga. Naštěstí jsme si písničku pamatovali i my, takže jsme vzpomínku na oba černošské kamarády hudebně oživili.
V Písku jsme byli už v pátek v podvečer, ale to jsme se tu jen narychlo pozdravili s několika dětmi, šéfem a dobrým duchem DD Radimem i pár tetami, ubytovali se a spěchali do písecké kavárny a pražírny „Vykulená Sova“, kde jsme večer hráli s kapelou Fénix na křtu Píseckého betlému 1900. Ten tu zorganizoval a svými verši provázel spoluautor betlému básník Ondřej Fibich. Na koncert dorazili i Radim s tetou Dášou, ale největší „furore“ tu dělaly děti, které přijely s námi (Kačenka, Laurinka a Tobík) a náš psí souputník Čikita.
V horním patře dětského domova Polárka jsme i přenocovali…a když jsem ráno vyvenčil Čikitu vzbudil múzáky, konečně jsme se po snídani dali do toho, co jsme dětem slibovali. Po stavbě aparatury, s níž nám děti přeochotně pomáhaly, Zuzka rozdělila děti na tři části, řekla jim 5 stejných slov z naší hororové písničky o Sv. Mikuláši a jejich úkolem bylo napsat během přehrání pár minut krátký text na těch 5 slov. A výsledek?
„Mikuláš přinesl řezníkovi káď na salám. Děti zapomněly na špetku soli“...
61. výjezd, osmý rok ŽNN.
Zima, zima, zima, zima, zima.........ale víte co? Nám to nevadilo! Po dlouhé době jsme se potkali na Mařanově mlýně a chystali objekt pro setkání nové skupiny holek a kluků z dětských domovů. Všichni tentokrát přijeli do Vlašimi, kde na ně Ivoš s Kubou čekali. Po chutném obědě jsme se seznamovali slovně, kresbami, slovem i hrou.