Do dětského domova RACEK jsme vydali již popáté a tentokrát jsme do zdánlivě zastrčeného přízemního soudomí přivezli několik novinek. Od novopečeného příznivce Múz Mirka Ježka jsme dětem přivezli troje kvalitní lyže a dvoje brusle, a přestože udělaly dětem i jejich tetám velikou radost, snad ještě větší potěšení jim způsobily dvě absolutní múzí novicky. Obě se od ostatních přítomných lišily zvláštními pohybovými schopnostmi. První, herečka Monika umí mj. chodit i tančit na chůdách, druhá novicka zas chodí a běhá po čtyřech. Protože je to malá fenka Čikita, není to u ní nijak zvláštní, ale radosti dětem obě způsobily spoustu....
Kromě dětských domovů navštěvujeme už tradičně na přelomu roku některý z domovů důchodců, abychom zpříjemnili emočně náročný čas příslušníkům nejstarší generace. Tentokrát jsme přijali pozvání kamarádky Adriany, která dlouhodobě a úspěšně pracuje s nejstaršími spoluobčany v mělnickém Centu Seniorů.
Při příjezdu nás objekt překvapil nejprve svou velikostí, ale následně i tím, jak je přes tuto velikost zařízen přívětivě a oku i tělu vlídně a mile. Jídelna, v níž jsme ve finále hráli pro několik desítek stařečků a stařenek (věkový průměr zdejších obyvatel se pohybuje kolem 86 let), byla akusticky trochu náročná, ale světlá a útulná. Co nás ale opravdu překvapilo, byl reminiscenční salónek před opět přívětivou kavárničkou...
Už dlouho víme, že jezdit do dětských domovů v předvánočním shonu není nejrozumnější, protože našich návštěv je mnohem víc třeba po celý zbytek roku, i letos jsme místo toho přijali pozvání na Adventní jarmark Česká hračka v Novoměstské radnici. Dělo se tam toho „neurekom“ jak říkají „bratia“ Slováci, ale v rámci nedělního programu Múzy rozhodně nezanikly.
Bob Hochman pracoval pomocí svých štětců a barev na tvářích dětí, žen a dívek od rána, takže zkrášlil nejen dětské a dospělé návštěvníky, ale i kompletní obsluhující a navigační tým. To bylo krásy!!!...
"Kdo umí nejlepší puding? Kdo čistit boty? Kdo zamete a ani trochu se u toho netváří? Kdo bez protestů ozdobí stůl?...My to víme! My jsme se právě vrátili domů z kurzu! Protože těsně před adventem obsadili Mařanův Mlýn prácelační frekventanti...
Do Lazce, na výroční 400. akci Múz, jsme se vydali popáté a po neuvěřitelných téměř 11 letech znovu s Pavlem Novým. Ten s námi sice nepřijel, ale dorazil v prostředku našeho tradičního představování na kole z Kamýku.
Ale zpět k představování: V malém DD na nás čekalo jen 10 dětí, ale z toho 6 nás už znalo, takže jsme se setkali se „starými“ známými (slovo starý by se možná dalo vztáhnout na vychovatele Martina, ale jen vzhledem k jeho bílým vlasům, jinak se byl nabitý stejnou mladistvou energií jako děti). Protože si Nikola, budoucí zahradnice a floristka, a Kolja hned při našem příjezdu vyžádali písničku Mezi Horami, začali jsme netradičně jí. Úlohy moderátora se ujal Paul Merild a hned po „mezihorkách“ vyzval k akci Honzu. Po ukázce žonglování Paul oznámil, že součástí naší návštěvy bude koncert kapely Fénix, jejíž jádro tvoří většinu dnešních návštěvníků a nastalo představování jednotlivých „fénixáků“.
57. výjezd, osmý rok ŽNN.
Domácnost, domácnost, doma-ctnost…
Aneb když chci bydlet a nebýt sám, už vím, jak to udělám.
Do Let jsme se s Múzami a múzáky vydali po dvou letech a 8 měsících, byť já sám jsem tu mezitím byl několikrát kvůli projektu Patron. Děti si nás ale pamatovali hlavně kvůli tomu, co jsme s nimi zažívali při poslední múzické návštěvě. Po příjezdu jsme zamířili jako obvykle do prostorného obýváku „dvojky“ a Marwan se mohl po přivítání a pozdravení s milými vychovatelkami dětmi a „strejdy“ ujmout představování. Tentokrát ze mne udělal totálního nespavce, ze Šahena naopak člověka, který spí pořád, ze sebe mimozemšťana a z Alice bývalou veverku závislou na nikotinu. Všichni jsme během představování ukázali špetku z toho, co dětem nabízíme, Honza pokračoval v Marwanem načatých mystifikacích i při ukázkách žonglování, s Marwanem jsme dali k dobru několik písniček arabsko-českých, Paul nás a děti opět uvedl v úžas svými čáry a zázraky...
První akce po prázdninách jak pro Múzy, tak pro projekt PATRON, jímž už druhým rokem udivujeme sami sebe, ale hlavně všechny, kdo se s projektem doposud nejrůznějším způsobem seznámili. Dokladem toho, že projekt víc než jen splňuje naše nejodvážnější startovní očekávání je i mezinárodní ocenění Sozial Marie, pro které v květnu dojeli do Vídně manažer projektu Lukáš s jedním patronem „jeho“ klukem a paní ředitelkou kašperského „děcáku“.
Příjemným překvapením byla i sobotní supervize patronů druhé vlny projektu. Jejich komunikace s kluky je častější, než jsme byli zvyklí ve stejné fázi u první vlny. Je to zřejmě tím, že ve druhé vlně pracujeme poučeněji a patroni mohou využívat zkušeností, které jim předali patroni vlny první i to, že projekt získal důvěru u domovských zařízení kluků.
Druhá část dvoudenního Múzáckého výjezdu proběhla bez Karla. Ten nás musel po odjedu ze Senožat opustit, neboť jej potřebovala skupina Extempore na svůj koncert. Převzal jsem tedy pomyslné principálské žezlo a navigoval Krakonoše, který nás zavezl do Pyšel.
V tomto „děcáku“ jsme již ostřílení návštěvníci. Přesto nás ale ti nejmenší neznali vůbec a ti větší si pamatovali hlavně mě a Boba. Všeho všudy tu bylo asi 15 dětí. A převažovali opravdu malí človíčkové. Proto jsme některé naše dovednosti při obvyklém úvodním představování museli zkrátit...
Dálnice nás v pátek do Senožat nechtěla pustit. Sjezdy doporučované GPS navigací byly zavřené, takže jsme dorazili na místo po dlouhých objížďkách až v 19:00. Náladu to ale nezkazilo ani nám ani našim hostitelům. Nejdřív nás přivítala Jiřka, která dorazila traktorostopem skoro současně s námi z návštěvy přítele, po ní se nás ujala „teta“ Soňa“, ukázala nám naše nocležiště a pak už jsme vystoupali do obvyklého startovního obýváku v šestém patře panelákového „děcáku“.
Coby společensky “vytuněný“ číšník nás uvítal Matěj, mezitím dorazily všechny děti a Marwan se mohl ujmout představování. Tentokrát z nás udělal zvířata ze zoo, proměněná ve spolupráci s kouzelníkem v lidi. Toníček Novotný byl proměněná Liška, Terezka zase žížala, která tragicky přišla o svého milého hada, Bob Hochman byl krokodýl, já slon a Honza Hároš vlk...