Byl to po všech stránkách zatím nejlepší ročník „dračáků“!
Celý týden jsem trnul při temných předpovědích meteorologů, věšel koutky při opakovaném odříkání účasti na akci většiny našich nemocemi a rodinnými problémy postižených „VIPáků“ i podobnými okolnostmi vyvolaným měněním sestavy dobrovolníků. Když jsem se ale podíval na sobotní ranní oblohu, všechny chmury byly pryč.
Vzdor všem protivenstvím jsme byli připraveni dobře, a k dlouhodobě natěšeným dětem z celé republiky se přidalo i těšení mé.
Žluté lázně jsou pátým prostorem, kde jsme akci „Na dračích lodích k létu“ dělali - a jednoznačně nejlepším. Když se ke krásným travnatým plochám s velkými stromy u Vltavy připočte přívětivé zázemí lázní a vstřícnost pořadatelů z Rotary klubu a Asociace dračích lodí v čele s Petrem Klímou – Klimberou a k tomu i slunečné počasí, nemohla akce dopadnout jinak než skvěle. A tak se také stalo!!!
V dubnu proběhl v osvědčeném Mařanově mlýně zážitkový víkend pro Patrony a kluky z dětských domovů. Pokořili jsme divokou řeku, zažili pohodu, společnou přípravu ohně a spoustu dalších činností, ale hlavně znovu propojili dva světy, mezi kterými jinak leží vysoká zeď.
Patroni i kluci odjížděli nadšeni a my – realizační tým máme důvodnou naději, že se tu navázala další, jen zdánlivě nesourodá přátelství, která mohou pomoci klukům překonat překážky, jež jim nespravedlivý osud nachystá, ale v mnohém obohatí i jejich patrony....
Na konci března se uskutečnilo víkendové školení patronů, na kterém byli noví adepti patronství připravováni na svoji dobrovolnickou činnost a její zvláštnosti.
Víkendového kurzu se zúčastnilo celkem 12 mužů, kteří se po celý víkend seznamovali se specifiky kluků vyrůstajících v dětských domovech, poznávali svoje vlastní hranice, konfrontovali se se svými očekáváními a pracovali na svých patronských projektech, předběžných plánech toho co chtějí s klukem z dětského domova podnikat.
A co dál? To vám nenapíšu.. to je přece jen a jen vás!
Ale s jistotou mohu popsat A co bylo? Byl víkend. Byl další, třetí kurz Života nanečisto. A téma bylo A co dál? Byla zima. Trochu lilo. Nikomu to nevadilo. Vydělali jsme si tolik peněz, že jsme si do bytu mohli pořídit papuče i vodní postel. Večer jsme tančili mazurku a blues. A ženy podávaly ruku první. A muži se zas první představili. A bavili jsme se o budoucnosti v obavách i očekáváních. A hráli evoluci a měli revoluci a v zápalu hry taky běhali na Latrínu....
Do Unhoště jsme vyrazili skoro přesně po dvou letech… a tentokrát jsme zažívali skoro samá příjemná překvapení. Sice jsme museli na začátku odstranit pár nedorozumění, ale pak už to byla skoro pohádka. Ale ještě ta nedorozumění – vychovatelé si zpočátku mysleli, že jsme přijeli s nějakým představením pro malé děti a museli jsme je ujistit, že umíme pracovat i s většími a těžiště naší práce je právě v programech pro dospívající. Druhé nedorozumění spočívalo v domněnce, že chceme být s dětmi sami. Po rychlém odstranění těchto šumů jsme ale už mohli obdivovat pokroky, které tu od naší minulé návštěvy udělali s dětmi i energii a ochotu všech přítomných jít naplno do všeho, co jsme jim nabídli....
Na další společnou cestu za zážitky a vzájemným poznáním se patroni a kluci zapojení do 2. a 3. vlny projektu vydali do již loni vyzkoušeného prostředí horské chaty v šumavském Libínském Sedle. Na všechny tu čekala zasněžená krajina, skvělý program plný her i záživný kurz finanční gramotnosti. Horského dobrodružství se zúčastnili patroni s kluky, kteří jsou do projektu zapojeni již téměř rok a tak se vcelku dobře znali. Výjimku tvořily dvě patronské dvojice, které do projektu vstoupily v říjnu a jedna dvojice, která se na výjezdu viděla poprvé. Program víkendu byl tentokrát z velké části v rukou samotných patronů...
Do dětského domova RACEK jsme vydali již popáté a tentokrát jsme do zdánlivě zastrčeného přízemního soudomí přivezli několik novinek. Od novopečeného příznivce Múz Mirka Ježka jsme dětem přivezli troje kvalitní lyže a dvoje brusle, a přestože udělaly dětem i jejich tetám velikou radost, snad ještě větší potěšení jim způsobily dvě absolutní múzí novicky. Obě se od ostatních přítomných lišily zvláštními pohybovými schopnostmi. První, herečka Monika umí mj. chodit i tančit na chůdách, druhá novicka zas chodí a běhá po čtyřech. Protože je to malá fenka Čikita, není to u ní nijak zvláštní, ale radosti dětem obě způsobily spoustu....
Kromě dětských domovů navštěvujeme už tradičně na přelomu roku některý z domovů důchodců, abychom zpříjemnili emočně náročný čas příslušníkům nejstarší generace. Tentokrát jsme přijali pozvání kamarádky Adriany, která dlouhodobě a úspěšně pracuje s nejstaršími spoluobčany v mělnickém Centu Seniorů.
Při příjezdu nás objekt překvapil nejprve svou velikostí, ale následně i tím, jak je přes tuto velikost zařízen přívětivě a oku i tělu vlídně a mile. Jídelna, v níž jsme ve finále hráli pro několik desítek stařečků a stařenek (věkový průměr zdejších obyvatel se pohybuje kolem 86 let), byla akusticky trochu náročná, ale světlá a útulná. Co nás ale opravdu překvapilo, byl reminiscenční salónek před opět přívětivou kavárničkou...
Už dlouho víme, že jezdit do dětských domovů v předvánočním shonu není nejrozumnější, protože našich návštěv je mnohem víc třeba po celý zbytek roku, i letos jsme místo toho přijali pozvání na Adventní jarmark Česká hračka v Novoměstské radnici. Dělo se tam toho „neurekom“ jak říkají „bratia“ Slováci, ale v rámci nedělního programu Múzy rozhodně nezanikly.
Bob Hochman pracoval pomocí svých štětců a barev na tvářích dětí, žen a dívek od rána, takže zkrášlil nejen dětské a dospělé návštěvníky, ale i kompletní obsluhující a navigační tým. To bylo krásy!!!...
"Kdo umí nejlepší puding? Kdo čistit boty? Kdo zamete a ani trochu se u toho netváří? Kdo bez protestů ozdobí stůl?...My to víme! My jsme se právě vrátili domů z kurzu! Protože těsně před adventem obsadili Mařanův Mlýn prácelační frekventanti...