Dálnice nás v pátek do Senožat nechtěla pustit. Sjezdy doporučované GPS navigací byly zavřené, takže jsme dorazili na místo po dlouhých objížďkách až v 19:00. Náladu to ale nezkazilo ani nám ani našim hostitelům. Nejdřív nás přivítala Jiřka, která dorazila traktorostopem skoro současně s námi z návštěvy přítele, po ní se nás ujala „teta“ Soňa“, ukázala nám naše nocležiště a pak už jsme vystoupali do obvyklého startovního obýváku v šestém patře panelákového „děcáku“.
Coby společensky “vytuněný“ číšník nás uvítal Matěj, mezitím dorazily všechny děti a Marwan se mohl ujmout představování. Tentokrát z nás udělal zvířata ze zoo, proměněná ve spolupráci s kouzelníkem v lidi. Toníček Novotný byl proměněná Liška, Terezka zase žížala, která tragicky přišla o svého milého hada, Bob Hochman byl krokodýl, já slon a Honza Hároš vlk...
Benefice, kterou nám „dohodil“ příznivec Extempore Roman Brejcha v době jejího konání dlící v nemocnici, pro nás měla dodnes tajuplného pořadatele. Předpokládali jsme, že ji pořádá místní farnost Čsl. Církve husitské, v jejímž kostele se konala. Když jsme ale dorazili na místo, kostel nám otevřel náhodně přítomný mladý pár, nepředstavil se a zmizel. Jimi avizovaný farář se po dobu našich příprav, produkce a balení neukázal, pouze v předsálí se ujala milá, cca 50ti letá paní role jakési uvaděčky. Ani ona ale o organizaci akce nic nevěděla. Nedorazilo ani církevní publikum, které jsme, zřejmě trochu naivně, očekávali....
Psát komentář k supervizi je vlastně protimluv, protože to, co se na supervizi probírá tam má také zůstat a všichni účastnící jsou vzájemně vázáni mlčením. Přesto si myslím, že obě nedávné supervize za komentář a reflexi stojí. Ukázaly totiž obrovský posun, který jsme za rok a půl trvání projektu PATRON společně udělali.
Na první supervizi byli patroni nováčci, ale oproti loňským nováčkům mnohem vědoucnější, zasvěcenější a s jasnější představou o patronství...
Přípravy na aukci probíhaly již dlouho před akcí samotnou, díky patří zejména všem spřáteleným kumštýřům, kteří nám věnovali svá díla. Když ovšem nastal čas zahájení dražby avizovaný na pozvánkách, v katalogu a stejnojmenných facebookových „událostech“ (18:30), bylo v galerii Amadeus sice příjemné společenství milých lidí, ale dražby lačný movitý příznivec umění žádný. Přátelé a autoři postupně přibývali, ale když v 19:00 dražebnice Hanka aukci zahájila, vypadalo to, že aukci budeme muset skrečovat, nebo odložit. Naštěstí Hanka Malaníková nás přítomné opět zmagnetizovala a rozveselila, a když se do dražby s vervou pustil 8letý Bruno, aukce se pomalu rozjela...
Letošní první Múzování s Albertem se konalo při příležitosti oslav 75. Výročí založení dětského domova v Hrotovicích. Při únorové přípravné cestě „na místo činu“ s Luckou z NFA jsem ovšem netušil, co nás potká při té sobotní. Mikrobus, maximálně naložený vším co jsme na Múzování potřebovali, zachránil před zrušením a nás před cestou do nemocnice, nebo na krchov Ivošův řidičský um… a možná taky Všemohoucí, nebo andělé strážní. Když vám v rychlosti 120 km/hod praskne na D1 plné svištících aut přední pneumatika, je skoro zázrak, když stačí jen vyměnit pneumatiku a všichni zdraví a bez větších škod pokračují v cestě. Tenhle zázrak se nám stal. Andělů strážných ale bylo víc. Patřili k nim i kamarádi Pepa Petrásek a Jirka Schlögel, kteří nám neprodleně přispěchali na pomoc. A přestože nás ta svízelná situace notně zdržela, do Hrotovic jsme dorazili skoro včas....
Šlo o víkend seznamovací, ale v tomto případě šlo o sdílení adrenalinových, mírně turistických, ale taky kulinářských a dalších zážitků partou chlapů – patronů a skoro chlapů – klientů několika dětských domovů z Jihočeského, Plzeňského, Libereckého a Ústeckého kraje. Páteřním zážitkem byl sjezd kusu Sázavy na raftech, následoval pěší pochod zpět do Mařanova mlýna, kde vše začalo i k zármutku většiny účastníků i končilo...
Do píseckého DD Polárka se vždycky náramně těšíme a zamířili jsme sem v sobotu v podvečer už po XII. Zdejší děti jsou zapojeny ve všech našich projektech a tato návštěva byla zčásti přípravou na zapojení píseckých kluků do našeho nejčerstvějšího projektu PATRON. Když jsme dorazili, byli děti po večeři a po celodenním čištění Otavy. Přesto měly děti dost sil na bouřlivé přivítání i na to, aby nám pomohli se vším do velkého společenského prostoru v nejvyšším patře. Jen jsme zjistili, kde budeme nocovat a pustili se do ochutnávky všeho, co jsme chtěli dětem při téhle návštěvě nabídnout. Protože bylo 70. Výročí narození Karla Kryla, nechyběly v představování ani jeho písničky. Kromě těch i fénixích si děti užily kouzel, ukázek žonglování, při Marwanově hudební produkci se daly s vervou do hadího tance a dvě, hudebními experimenty provázené básničky Petra Nikla je uvedly nejdřív v úžas a pak v nadšení. Paul přidal morytát o hyenách, pantomimicky ztvárněný velkou částí dětí i dvěma tetami. Zvlášť působivá byla hyení maska, kterou Petr Nikl půjčil malé hyeně. Rozloučili jsme se Krylovým Andělem, kterého s námi zpívali všichni malí i velcí a popřáli si dobrou noc, natěšení na zítřejší pokračování.
Přestože několik nových adeptů patronství z časových důvodů nemohlo „školicí“ víkend v Rakovicích absolvovat, sešla se tu víc než slušná parta zajímavých lidí. Snad by se ale slušelo zopakovat co to patronství vlastně je:
Jde o podstatu projektu PATRON - kamarádství dospělého mužského a dospívajícího kluka z dětského domova, které pomůže tomu druhému překonat potíže přechodu k samostatnému životu. A toto kamarádství Múzy Dětem spolu s Ligou Otevřených Mužů pomáhají navázat a v prvních fázích různými způsoby podporovat.
Spanilou naši jízdu po Středohoří a podhůří Lužických Hor nazývám nejen kvůli kráse krajiny, kterou jsme projížděli za nádherného jarního dne, ale i díly vstřícnosti všech, s nimiž jsme se na této cestě setkali. Vyjeli jsme představit osobně projekt (viz www.ipatron.cz) jak pracovníkům dětských domovů, kteří o něj projevili zájem, tak – a to hlavně – klukům, kteří by díky projektu mohli získat dobrého staršího kamaráda do nepohody. Předpoklad při odjezdu byl přibližně 8 kluků se zájmem o projekt...
To, že jsme do Boleslavi dorazili už podesáté, jsem si uvědomil až v momentě, kdy nás na konci návštěvy zdejší tety málem omráčily speciálně pro nás vytvořeným marcipánovým dortem. Celá návštěva ale proběhla v tak nádherném a svátečním duchu, že to vypadalo, jako bychom se na to jubileum připravovali. Start tomu ale vůbec neodpovídal. Přes noc se náramně ochladilo, začalo pršet a navíc jsme se trochu naháněli, než jsme se usadili v autě. Do Boleslavi jsme dorazili za doprovodu hustých děšťových kapek, ale to už nám den prozářily úsměvy dětí a tet. Jen na úplném začátku bylo trošku znát, že jsme tu nebyli přes 2 roky a že mezi námi je múzí novicka Anička, kterou jsem chudáka navíc hodil rovnou do vody tím, že jsem jí určil roli moderátora, aniž by tušila, do čeho jde...