Benefice, kterou nám „dohodil“ příznivec Extempore Roman Brejcha v době jejího konání dlící v nemocnici, pro nás měla dodnes tajuplného pořadatele. Předpokládali jsme, že ji pořádá místní farnost Čsl. Církve husitské, v jejímž kostele se konala. Když jsme ale dorazili na místo, kostel nám otevřel náhodně přítomný mladý pár, nepředstavil se a zmizel. Jimi avizovaný farář se po dobu našich příprav, produkce a balení neukázal, pouze v předsálí se ujala milá, cca 50ti letá paní role jakési uvaděčky. Ani ona ale o organizaci akce nic nevěděla. Nedorazilo ani církevní publikum, které jsme, zřejmě trochu naivně, očekávali....
Psát komentář k supervizi je vlastně protimluv, protože to, co se na supervizi probírá tam má také zůstat a všichni účastnící jsou vzájemně vázáni mlčením. Přesto si myslím, že obě nedávné supervize za komentář a reflexi stojí. Ukázaly totiž obrovský posun, který jsme za rok a půl trvání projektu PATRON společně udělali.
Na první supervizi byli patroni nováčci, ale oproti loňským nováčkům mnohem vědoucnější, zasvěcenější a s jasnější představou o patronství...
Přípravy na aukci probíhaly již dlouho před akcí samotnou, díky patří zejména všem spřáteleným kumštýřům, kteří nám věnovali svá díla. Když ovšem nastal čas zahájení dražby avizovaný na pozvánkách, v katalogu a stejnojmenných facebookových „událostech“ (18:30), bylo v galerii Amadeus sice příjemné společenství milých lidí, ale dražby lačný movitý příznivec umění žádný. Přátelé a autoři postupně přibývali, ale když v 19:00 dražebnice Hanka aukci zahájila, vypadalo to, že aukci budeme muset skrečovat, nebo odložit. Naštěstí Hanka Malaníková nás přítomné opět zmagnetizovala a rozveselila, a když se do dražby s vervou pustil 8letý Bruno, aukce se pomalu rozjela...
Letošní první Múzování s Albertem se konalo při příležitosti oslav 75. Výročí založení dětského domova v Hrotovicích. Při únorové přípravné cestě „na místo činu“ s Luckou z NFA jsem ovšem netušil, co nás potká při té sobotní. Mikrobus, maximálně naložený vším co jsme na Múzování potřebovali, zachránil před zrušením a nás před cestou do nemocnice, nebo na krchov Ivošův řidičský um… a možná taky Všemohoucí, nebo andělé strážní. Když vám v rychlosti 120 km/hod praskne na D1 plné svištících aut přední pneumatika, je skoro zázrak, když stačí jen vyměnit pneumatiku a všichni zdraví a bez větších škod pokračují v cestě. Tenhle zázrak se nám stal. Andělů strážných ale bylo víc. Patřili k nim i kamarádi Pepa Petrásek a Jirka Schlögel, kteří nám neprodleně přispěchali na pomoc. A přestože nás ta svízelná situace notně zdržela, do Hrotovic jsme dorazili skoro včas....
Šlo o víkend seznamovací, ale v tomto případě šlo o sdílení adrenalinových, mírně turistických, ale taky kulinářských a dalších zážitků partou chlapů – patronů a skoro chlapů – klientů několika dětských domovů z Jihočeského, Plzeňského, Libereckého a Ústeckého kraje. Páteřním zážitkem byl sjezd kusu Sázavy na raftech, následoval pěší pochod zpět do Mařanova mlýna, kde vše začalo i k zármutku většiny účastníků i končilo...
Do píseckého DD Polárka se vždycky náramně těšíme a zamířili jsme sem v sobotu v podvečer už po XII. Zdejší děti jsou zapojeny ve všech našich projektech a tato návštěva byla zčásti přípravou na zapojení píseckých kluků do našeho nejčerstvějšího projektu PATRON. Když jsme dorazili, byli děti po večeři a po celodenním čištění Otavy. Přesto měly děti dost sil na bouřlivé přivítání i na to, aby nám pomohli se vším do velkého společenského prostoru v nejvyšším patře. Jen jsme zjistili, kde budeme nocovat a pustili se do ochutnávky všeho, co jsme chtěli dětem při téhle návštěvě nabídnout. Protože bylo 70. Výročí narození Karla Kryla, nechyběly v představování ani jeho písničky. Kromě těch i fénixích si děti užily kouzel, ukázek žonglování, při Marwanově hudební produkci se daly s vervou do hadího tance a dvě, hudebními experimenty provázené básničky Petra Nikla je uvedly nejdřív v úžas a pak v nadšení. Paul přidal morytát o hyenách, pantomimicky ztvárněný velkou částí dětí i dvěma tetami. Zvlášť působivá byla hyení maska, kterou Petr Nikl půjčil malé hyeně. Rozloučili jsme se Krylovým Andělem, kterého s námi zpívali všichni malí i velcí a popřáli si dobrou noc, natěšení na zítřejší pokračování.
Přestože několik nových adeptů patronství z časových důvodů nemohlo „školicí“ víkend v Rakovicích absolvovat, sešla se tu víc než slušná parta zajímavých lidí. Snad by se ale slušelo zopakovat co to patronství vlastně je:
Jde o podstatu projektu PATRON - kamarádství dospělého mužského a dospívajícího kluka z dětského domova, které pomůže tomu druhému překonat potíže přechodu k samostatnému životu. A toto kamarádství Múzy Dětem spolu s Ligou Otevřených Mužů pomáhají navázat a v prvních fázích různými způsoby podporovat.
Spanilou naši jízdu po Středohoří a podhůří Lužických Hor nazývám nejen kvůli kráse krajiny, kterou jsme projížděli za nádherného jarního dne, ale i díly vstřícnosti všech, s nimiž jsme se na této cestě setkali. Vyjeli jsme představit osobně projekt (viz www.ipatron.cz) jak pracovníkům dětských domovů, kteří o něj projevili zájem, tak – a to hlavně – klukům, kteří by díky projektu mohli získat dobrého staršího kamaráda do nepohody. Předpoklad při odjezdu byl přibližně 8 kluků se zájmem o projekt...
To, že jsme do Boleslavi dorazili už podesáté, jsem si uvědomil až v momentě, kdy nás na konci návštěvy zdejší tety málem omráčily speciálně pro nás vytvořeným marcipánovým dortem. Celá návštěva ale proběhla v tak nádherném a svátečním duchu, že to vypadalo, jako bychom se na to jubileum připravovali. Start tomu ale vůbec neodpovídal. Přes noc se náramně ochladilo, začalo pršet a navíc jsme se trochu naháněli, než jsme se usadili v autě. Do Boleslavi jsme dorazili za doprovodu hustých děšťových kapek, ale to už nám den prozářily úsměvy dětí a tet. Jen na úplném začátku bylo trošku znát, že jsme tu nebyli přes 2 roky a že mezi námi je múzí novicka Anička, kterou jsem chudáka navíc hodil rovnou do vody tím, že jsem jí určil roli moderátora, aniž by tušila, do čeho jde...
V dubnu uplynou 2 roky od naší poslední návštěvy semilského dětského domova, takže jsme byli zvědaví, kolik dětí a do jaké míry si na nás vzpomene. Tu otázku jsme si kladli na vrcholu Kozákova, z něhož jsme se okouzleně dívali nejen na Semily, ale také na Krkonoše, Český Ráj s mlžnou siluetou Trosek. A ta úchvatná vyhlídka předznamenala celou naši návštěvu semilských dětí. Ač jsme se ze slov pana ředitele při domlouvání návštěvy obávali, že budeme hrát přesilovku, nakonec vše dopadlo jinak. Přivítaly nás rozzářené děti (a slečny), které už netrpělivě očekávaly náš příjezd. Zdejší „děcák“ asi netrpí takovou fluktuací jako jiné, takže z přítomných 16 dětí byla podstatná část těch, kdo si nás pamatovali z naší minulé, ale i z předchozích návštěv...