Další seznamovací víkend nových patronů a jejich budoucích mladších kamarádů se konal opět v rekreačním středisku Sázavka ve Zlenicích u Čerčan. Velká část programu se odehrála na raftech, které jednak poskytly příležitost k tomu se v "uzavřeném" prostoru seznamovat, ale také popud k několika „lodním bitvám“. Užili jsme si ohromné zábavy a odměnou nám byla večerní grilovačka, jejíž organizaci si vzali za své sami patroni s klukama. Znova jsme si užili skvělý pocit, kdy na začátku víkendu sedí v místnosti dvě zdánlivě nesourodé skupiny a na konci je v té samé místnosti jedna velká parta kluků a chlapů stmelená společnými zážitky a nabitá stejnou pozitivní energií....
Po delší pauze se konal v Mařanově mlýně opět kurz Života nanečisto, tentokrát na téma
„A co dál? Sebevědomě a s chutí do života!
Lucíku, Lucko, Markét, Nadi, Kyky, Tadeáši, Pavle, Patriku, Davide, Lukáši a Míro! Bez každého jednoho z vás by kurz nebyl takový! Navzdory velkému horku a nelehkým tématům byl kurz zaplněn dobrou náladou, smíchem a informacemi. Velmi oceňujeme vaši upřímnost a nasazení, s jakým jste do všech aktivit šli! No, ale jak to tedy bylo.... V pátek před polednem jsme se setkali na Mařanově mlýně. Společně jsme usedli nad výtečným obědem, který nám opět připravil náš milý Černoch...
Skoro po pěti letech jsme se vydali do litoměřického dětského domova umístěného v jedné z nejkrásnějších tamních vil. Překvapivě si nás tam pamatovaly nejen milé a nestárnoucí „tety“, ale i několik dětí. Ty samozřejmě vyrostly a změnily se k nepoznání, samozřejmě do krásy.
Slunečný, skoro letní den nás sice vehementně zval k radovánkám venkovním, ale protože exteriér rozptyluje pozornost, představili jsme se vzájemně v přívětivém prostoru haly v prvním patře. Role moderátora se ujal osvědčený mystifikátor Marwan. Tentokrát ze mne neudělal žádné obří zvíře, ale sedmnáctiletého, jen opticky sešlého mladíka, takže jsem byl spokojen. Lenka se stala emigrantkou z popelem zanesené planety z dálné galaxie, naše malinká novicka Irenka původně žirafou proměněnou dle svého přání na malého člověka...
Dva dny v pěkném městském divadle v Kolíně, kam mne pozval do poroty festivalu ZUČ /zájmové umělecké činnosti/ dětí z tzv. pasťáků z celé ČR ředitel býchorského DDŠ Aleš Bureš, pro mne byly nepřetržitým řetězcem (většinou) náramně příjemných překvapení. Prvním byl fakt, že se mám stát jako reprezentant Múz a projektu PATRON předsedou poroty, dalším bylo seznámení s kolegy porotci. Miloše Nguyena jsem zatím znal jen ze Zámečku a z internetu, seznámení osobní bylo moc fajn a slíbili jsme si i setkání další. S Janou Pánkovou jsem se seznámil až na místě, ale protože je cannis terapeutkou a krom dětí se věnuje i opuštěným psům, našli jsme společný jazyk a společná témata hned.
Překvapením největším bylo na 150 dětí z „pasťáků“. V ničem nepotvrdily negativní pověst, která je obecně provází a stigmatizuje a na své umělecké přehlídce se projevovaly bezvadně nejen jako účinkující, ale i jako publikum...
Do Pardubic jsme se vydali s manažerem projektu PATRON Lukášem Talpou seznámit vedoucí vychovatelku, ale hlavně partu větších dětí s projektem Patron a také s dalším projektem pro „puberťáky“ Život nanečisto. Byla to i v historii Múz návštěva první, takže jsme byli překvapeni nejen tím, že je domov umístěn ve velké budově uprostřed možná nejlukrativnější části Pardubic, ale i tím, že tady ještě nedošlo k rekonstrukci umožňující rozdělení dětí do skupin pro maximálně 8 dětí simulujících rodiny. Možná to má nějakou příčinnou souvislost, ale tohle zkoumání účelem naší návštěvy nebylo...
Ačkoli s dětským domovem v Mladé Boleslavi čile a neustále spolupracujeme v rámci našich projektů Život nanečisto, Patron i při dalších akcí, na návštěvě s múzáky jsme tu nebyli už čtyři roky. Přestože to je pěkný kus dětského života a navíc se složení dětí v dětských domovech dost rychle mění, našli jsme tu při březnové návštěvě několik nadšených „pamětníků“ našich předchozích návštěv. Domov samotný se zásadně nezměnil, ale i tady došlo k zřetelným posunům změnám k lepšímu a to nejen ve vybavení zahrady.
Ale zpět k návštěvě. Když jsme se radostně přivítali a všechny múzácké instrumenty s pomocí dětí přestěhovali, abychom je měli po ruce, začal Paul startovní představování. První na řadě byla k hlazení kožíškem vybízející Čikita, následoval herec Sam s orientální mini pohádkou, kouzlící tanečnice Lenka, všeumělové Procházkovi, já jako bubeník a muzikant a samozřejmě sám veliký mág Paul Merild...
V patnácti letech se dítě stává trestně odpovědným občanem. Patnáct je také věková hranice, kdy děti z dětských domovů začínají ostřeji vnímat budoucnost, jež na ně čeká venku, za branami jejich současného „domova“. A patnáct let už se snažíme s Múzami dětem žijícím uvnitř, mimo rodiny pomáhat. Důvod k oslavě minimálně pro nás múzáky dostatečný. Protože jsme nechtěli slavit s pompou, pojali jsme výročí jako důvod k oslavě takřka intimní. V sále bubenečského Slamníku zněla hudba Fénixu a Hazuky, zahrál František Kostlán i z tříletého pobytu v Kolumbii a Ekvádoru čerstvě se navrátivší bluesman a fenomenální hráč na diatonické harmoniky Matěj Ptaszek...
Ne vždy se nám v projektu PATRON podaří, aby se kluci a jejich patroni potkali a poznali na k tomu určeném seznamovacím víkendu. Když jim to z nejrůznějších důvodů nevyjde, je na řadě náhradní varianta, individuální vzájemné představení dvojice na půdě dětského domova. V březnu se to schumelilo tak, že jsem dělal průvodce třikrát v osmi dnech. První dvojicí byl čerstvý patron Pepa a Lukáš z Býchor. Po příjezdu jsme se vydali labyrintem panelového soudomí pozdravit ředitele a protože jsme s vedoucím vychovatelem Jakubem viděli na první pohled, že Lukáš s Pepou nebudou mít komunikační problémy, nechali jsme je na půl hoďky o samotě, abychom se věnovali dalším budoucím dvojicím a nezbytnému úřadování. Když jsme se k nim zas připojili, bylo znát, že si padli do noty...
S dětským domovem v Přestavlkách (u Sedlce-Prčic) jsme navázali kontakt v rámci zvaní na dračí lodě a k účasti v projektu PATRON. A kvůli Patronu jsme se tam vypravili v pondělí s Lukášem Talpou, abychom představili projekt místním adeptům a adeptkám. Velký zámek a přilehlým parkem a „domečky“ pro dvě rodinné skupiny nás překvapil, ale podstatné bylo povídání o patronu s Kristýnkou, Davidem, Ondrou a Radkem. Projekt je na první poslech trochu zarazil, ale na to jsme zvyklí. Představa kamarádství s nějakým dospělákem, kterého jsme nikdy neviděli, působí zpočátku trochu zvláštně na každého. Nakonec ale byli všichni projektem zaujati, na přihlášení do projektu si ale nechali čas. Při návštěvě jsem si prohlédl prostory, abych měl představu o tom, kde budeme s dětmi řádit o víkendu. Cestou zpět jsme se zastavili v lyžařském areálu Monínec plném lyžujících a bobujících hostů. Zmiňuji se o tom jen proto, že to ostře kontrastovalo s jarním počasím, které vládlo při sobotní múzí návštěvě. Na tu jsme se vydali s několika ostřílenými múzáky, jež doplnili kouzelnická učnice, hlavolamačka a budoucí lektorka tance Lenka, autorka spřáteleného projektu Melody English Ája a řidič i fotograf Pilda...
V sobotu dorazilo do kanceláře LOMu devět nových, psychologickými zkouškami už prověřených adeptů patronství. Cestu vážili z různých koutů republiky od Brna přes Krušné hory až po Jižní Čechy. I jejich povolání a koníčky jsou velmi různorodé, ale všechny spojuje intenzivní chuť pomoci nějakému klukovi, jemuž život nadělil do startu horší karty než jim a většině z nás.
Cílem setkání bylo ujasnit si pár obecných fakt o specifikách dětí z děcáků obecně, o zařízeních náhradní výchovy a jejich současné podobě, o tom z jakých příčin se tam děti ocitají, jaké překážky na cestě k emancipovanému samostatnému životu musejí překonávat a samozřejmě také o tom, v čem spočívá role patrona, čeho se vyvarovat a jak předcházet nedorozuměním a problémům hned na počátku vztahu...