Druhý běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „práce“.
Do Nového Strašecí jsme na rozdíl od včerejších Kašperek vyrazili jedním autem a byli tam už v půl desáté. Sníh jiskřil ve slunci a otevřeli nám vzápětí po zaťukání. Přivítaly nás milé tety Majka a Radka a vzápětí za nimi i staří známí ze Života nanečisto David, Milan a Bára, které ovšem předběhli nejmenší Lucinka a Jindra.Seznamování jsme situovali do „obýváku“ v prvním patře a už při něm jsme se začali cítit jako doma. Alžběta opět dala k lepšímu písničku, Paul zakouzlil, Adam s Řezym vytáhli pár prvotřídních triků, Vašek, tentokrát jediný zástupce Piosenek zahrál další píseň s harmonikou, múzácká novicka Lucka zazpívala pro změnu jednu japonskou a Dixi na uvítanou zaštěkala a nechala se hladit nejmenšími ctiteli mazlení...
Zima, sníh a hrozící led nás donutil odjet směrem do Hor Kašperských už v 7:30, ale i přesto jsme na místo dorazili až po jedenácté. Pro mne osobně to byla první návštěva zdejšího DD, i když jsem už s paní ředitelkou mnohokrát mluvil po telefonu a zdejší děti (a někdy i tety) jezdí na náš Život nanečisto. Ještě před obědem jsme se stihli představit a dětem nabídnout různé múzické aktivity. Představení probíhalo v „obýváku“, kde jsem Alžbětu vhodil do role moderátora. Které se zhostila na jedničku, stejně jako písně "A já taká čarna…“, kterou dala k lepšímu a vysloužila si za ní bouřlivý potlesk. Ten ovšem provázel představování všech múzáků, ať šlo o kapelu Piosenki, která s námi jela po několika letech, kouzelníka Paula, který do kouzlení zapojil místní, Marwana a jeho zaklínání hadů (těmí se staly Nikola A. a Diana) a samozřejmě i oba žongléři, jejichž „ochutnávka“ byla jako obvykle dech beroucí...
První běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „odchod z DD a co dál?“
Vytrvalé sněžení nás provázelo na cestě do Lazce, ovšem naše zpoždění měl na svědomí spíš zpožděný kouzelník Paul, který rozšířil naši sestavu ze včerejška. Když jsme přijeli, vypadalo to trochu na naší přesilovku. Bylo tu totiž jen osm dětí. Po odpoledním návratu tří útěkářů se ovšem síly vyrovnaly. Nálada byla ale skvělá od začátku. Nejdřív se sice trochu styděla Karina, ale příklad jejího přítele Honzy, který si nechal bez obav protáhnout hlavu šátkem, i rostoucí odvaha ostatních nakonec zbavily přehnaného ostychu i jí...
Do Nymburka jsme vyrazili z Prahy zasněžené dvěma auty. V tom druhém jela nováčkovská kapela Lukáše Taverny Task. Obavy z kalamitních komplikací se sice nepotvrdily, ale nestihli jsme se s kapelou dostatečně domluvit a na průběhu výjezdu to pak bylo přece jen trochu znát. To ale předbíhám… Už po vstupu do hlavní budovy nás překvapila změna prostorů, která se odehrála od naší poslední návštěvy - místo „dramatického“ pokoje v zádveří nám posloužila nová herna – malá tělocvična naplněná různými přístroji, balony, bazénem s malými balonky, sítěmi, pytli a dalšími tělo procvičujícími vymyšlenostmi. Cesta do ní byla trochu jako putování labyrintem, ale jinak nádhera. Upřímně jsem dětem záviděl...
Do Sedlce jsme vyrazili z Prahy čtyřmi auty v neobvykle velkém počtu. Neobvyklá byla celá akce s pracovním názvem „Toxické Vánoce“. Nešlo o drogovou ani antidrogovou výpravu, ale o akci, jejímiž nejpodstatnějšími hybateli byli muzikanti z kapely TOXIQUE, konkrétně Klára Vtisková, s níž jsem celou akci plánoval a domlouval. Navíc to nebyla akce víkendová, ale všednodenní, byť předvánoční a nakonec na ní nebyly děti z jednoho zařízení, ale k místním dětem přibyly i děti z benešovského Racka. A neobvyklý byl i program.
Dorazili jsme kvůli obědové zastávce ve 14,00 místo v jednu a s námi právě přijížděly děti z Racku, které přivážel místní pan ředitel Urban...
Desátý (a pro rok 2009 poslední) kurz Života nanečisto 2009 pro mládež z dětských domovů na téma „domácnost“.
Čtvrté pokračování úspěšného VZDĚLÁVACÍHO KURZU PROFESNÍHO A OSOBNOSTNÍHO ROZVOJE pro všechny, kteří pracují s klienty zařízení náhradní výchovy.
Do mašťovského zámku, kde sídlí místní dětský domov, jsme se vydali poprvé. Návštěvu iniciovala ředitelka Nadace Terezy Maxové Dětem Květa Humoudová. Vyprávěla mi o tom, že zdejší DD je na tom s vnějšími impulsy dost špatně a zeptala se, jestli bychom Mašťov nechtěli zařadit mezi navštěvované DD. Tak jsme se sem vydali. Trochu nás zlobila GPS navigace, která nechtěla pochopit, že nejedeme po poli, ale po nové silnici, ale nakonec jsme to zvládli včas. Překvapil nás už příjezd. Areál mašťovského zámku je impozantní, na první pohled bylo také zřejmé, že nejde o nějakou ruinu, ale o prostor postupně citlivě přizpůsobovaný potřebám dětí. Příjemným překvapením pro nás byly i „tety“ a trochu mlčenlivý „strejda“. Nejlepší ale byly jednoznačně děti. Zaujaly je už zvuky fujary, které rozezněly zámecké prostory díky Krakonošovi. Na začátku se sice i u nich ještě objevovaly zkoumavé pohledy, puberťáci se přiměřeně svému věku trochu ofrňovali, ale to po cca 20ti minutách pominulo a vše probíhalo k všeobecné radosti.