Čtvrtý běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „odchod z DD a co dál?“
Pozvání na „berkatí“ Velikonoční odpoledne dostal původně Fénix, ale řízením náhod, osudu, či toho Nejvyššího odcestovala nakonec do Rakovic úplně jiná sestava, velmi podobná těm, které jezdí do dětských domovů. Už po popoledním příjezdu na nás zapůsobila zdejší krásná atmosféra, umocněná přízní počasí. Postavili jsme (přesněji Ivoš) provizorní pódium s aparaturou a za chvíli už děti i dospělí na zahradě obdivovali výtečné kousky žonglérů Adama a Řezyho. Zvlášť Adam nás opět překvapoval novými modifikacemi svých triků i těmi zcela novými...
Do Písku jsme vyrazili už v sobotu, po rozloučení s dětmi ve Zruči. Cesta byla úžasná, protože nás GPS navigace provedla Českou Sibiří ozářenou sluncem, vonělo předjaří a roztodivné zářící plochy zbývajícího sněhu tvořily na zvlněných hnědozelených polích překrásné kompozice.
Když jsme dorazili do POLÁRKY, byli jsme hned jako doma. Děti nás obstoupily, naservírovaly nám ve svých bytech za pomoci tet večeři a po ní se spolu s námi přestěhovaly do nejvyššího patra, kde jsme v rozlehlém podkrovním prostoru společně sdíleli jakousi ochutnávku toho, co nás čeká zítra. I proto, že za námi dorazila Klára Vytisková s Romanem Víchou z kapely Toxique, byla nabídka doprovázena kouzelníkovy kousky, žonglérskými exhibicemi, Marwanovou smutnou zkazkou o tom, jak žil 25 let jako slon a závěrečnou světelnou show velmi bohatá a děti odcházely do ložnic natěšené na nedělní múzování...
Do Zruče jsme se vydali po drobných problémech se složením výpravy…a také po poměrně dlouhé době. Po krátké cestě jsme děti i tety trochu překvapili příjezdem před desátou. Větší dívky se právě chystaly na nákup, ale žádné větší zmatky nenastaly. Při představování jsme předvedli drobné ukázky chystaného a děti nám řekly, co je baví. Zjistili jsme, že je tu spousta milovníků zvířat, převážně psů, koček a koní, řada zpěváků a tanečníků a k tomu pár muzikantům, kteří ovládají nějaký nástroj, pěkná řádka sportovců a k tomu jedna skoro profesionální grafička...
Třetí běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „domácnost“.
Druhý běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „práce“.
Do Nového Strašecí jsme na rozdíl od včerejších Kašperek vyrazili jedním autem a byli tam už v půl desáté. Sníh jiskřil ve slunci a otevřeli nám vzápětí po zaťukání. Přivítaly nás milé tety Majka a Radka a vzápětí za nimi i staří známí ze Života nanečisto David, Milan a Bára, které ovšem předběhli nejmenší Lucinka a Jindra.Seznamování jsme situovali do „obýváku“ v prvním patře a už při něm jsme se začali cítit jako doma. Alžběta opět dala k lepšímu písničku, Paul zakouzlil, Adam s Řezym vytáhli pár prvotřídních triků, Vašek, tentokrát jediný zástupce Piosenek zahrál další píseň s harmonikou, múzácká novicka Lucka zazpívala pro změnu jednu japonskou a Dixi na uvítanou zaštěkala a nechala se hladit nejmenšími ctiteli mazlení...
Zima, sníh a hrozící led nás donutil odjet směrem do Hor Kašperských už v 7:30, ale i přesto jsme na místo dorazili až po jedenácté. Pro mne osobně to byla první návštěva zdejšího DD, i když jsem už s paní ředitelkou mnohokrát mluvil po telefonu a zdejší děti (a někdy i tety) jezdí na náš Život nanečisto. Ještě před obědem jsme se stihli představit a dětem nabídnout různé múzické aktivity. Představení probíhalo v „obýváku“, kde jsem Alžbětu vhodil do role moderátora. Které se zhostila na jedničku, stejně jako písně "A já taká čarna…“, kterou dala k lepšímu a vysloužila si za ní bouřlivý potlesk. Ten ovšem provázel představování všech múzáků, ať šlo o kapelu Piosenki, která s námi jela po několika letech, kouzelníka Paula, který do kouzlení zapojil místní, Marwana a jeho zaklínání hadů (těmí se staly Nikola A. a Diana) a samozřejmě i oba žongléři, jejichž „ochutnávka“ byla jako obvykle dech beroucí...
První běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „odchod z DD a co dál?“
Vytrvalé sněžení nás provázelo na cestě do Lazce, ovšem naše zpoždění měl na svědomí spíš zpožděný kouzelník Paul, který rozšířil naši sestavu ze včerejška. Když jsme přijeli, vypadalo to trochu na naší přesilovku. Bylo tu totiž jen osm dětí. Po odpoledním návratu tří útěkářů se ovšem síly vyrovnaly. Nálada byla ale skvělá od začátku. Nejdřív se sice trochu styděla Karina, ale příklad jejího přítele Honzy, který si nechal bez obav protáhnout hlavu šátkem, i rostoucí odvaha ostatních nakonec zbavily přehnaného ostychu i jí...