Tak jsme se s dětmi zúčastnili další zajímavé akce. Již po čtvrté jsme totiž byli přizváni pořadateli z Dragon Boat na Pražský festival Dračích lodí konaný tentokrát na Smíchovské pláži. Sjelo se sem 53 děti z osmi dětských domovů z celé ČR a pod vedením naší Katky, 10 vychovatelů a několika dalších zkušených múzáků se nalodily do Dračích lodí. Pokud to snad milý čtenáři nevíš, tak věz, že do jedné Dračí lodě se vejde 20 lidí k pádlům, jeden kormidelník a jeden bubeník. Ten pak udává rytmus pro pádlování a povzbuzuje tým....
Šestý běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „odchod z DD a co dál?“.
Tak jsme již po několikáté navštívili dětský domov Krnsko. Od naší poslední návštěvy se tu ovšem dost změnilo. Byly tu nové děti i nové tety. Ty s námi pobyly převážně u venkovních činností. Počasí nám velmi přálo a tak jsme spoustu aktivit mohli dělat právě venku. Prosklenou jídelnu jsme tedy tentokrát využili jen k obědvání. Maruška Zicháčková převzala pro tentokrát roli principálky, protože Karel nám tu tentokrát scházel a múzího řidiče nám dělal Tomáš Kopecký.
V jednom z domečků, do kterých jsou v Krnsku umístěny „rodinky“, jsme využili útulný obývák k úvodnímu představování se. To tentokrát ale nebylo hned jako první na řadě. Protože než jsem si k tomuto úvodu nachystal kouzla a pan Zindulka knížku s pohádkou tak zbytek múzáků už venku s dětmi hrál pod zkušeným vedením Lucky Šimkové hru s názvem Samurajové...
Na výjezd s múzáky dne 5.6. jsem se moc těšil z mnoha důvodů. První spočívá v tom, že už jsem dlouho mezi dětmi nebyl a nějak mi to chybělo. Druhý důvod, že meteorologové hlásili, že bude hezky a teplo, tím se člověk konečně na chvilku dostane ze zimní deprese a lenosti. Další důvody není třeba zde prozradit, neboť část toho si v svém srdci nechám a další napsanou část najdete u mě doma ve skříni v druhé zásuvce po pravé straně, kde mám čisté košile!
Nikdy mě nezajímala otázka, do kterého děcáku se jede, hlavně že se do nějakého jede a tentokrát zněl název města takto - Pyšely. Řekl jsem si, že je to hudební a hezký název, ale z důvodu že neumím česky, nevěděl, zda je správně říci do Pyšelů nebo do Pyšel? ...
I v neděli třímal principálské žezlo Paul Merild.
Tento výjezd byl pro mne trochu atypický hlavně cestou do Plzně. Karel ze zdravotních důvodů stále nemohl jet a jak paní Steinmasslová, tak Míša Mauerová a skupina Toxique jeli po svých cestách, necestách, ale hlavně jinudy a jinými auty. Nemohli jsme tedy po cestě uspořádat „brífing“ a poradit se o tom, jak co bude....
Protože mne těsně před odjezdem zradilo oko, pověřil jsem tentokrát výkonem funkce principála zasloužilého kouzelníka Paula Merilda a jak to dopadlo? Přesvědčte se sami...
Pátý běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „práce“.
Klíč nás pozval na slavnost ohně…to nejde nepřijmout, zvlášť když jde o „čarodějnice“, které jsme si tu s nadšením vyzkoušeli už loni. Tentokrát tu ovšem bylo bohaté mezinárodní složení hostů a publika. V rámci evropského projektu přijeli poskytovatelé i klienti různých sociálních služeb z Dánska, Irska, Litvy, Španělska Turecka (jako země kandidující na přijetí do EU). Dohromady 28 lidí nerůznějšího věku, kteří už byli v Praze třetí den, měli za sebou zábavu i práci a v Roztokách se těšili na to, co jim připraví Češi. A nebylo toho málo! Kromě kulinářských specialit vytvářely dámy figurky čarodějnic pod vedením zkušené výtvarnice Daniely Musilové, čekalo je vystoupení našeho kouzelníka Paula Merilda, tomu ovšem předcházela exhibice žonglérů Adama a Řezyho, která vyvolávala vlny bouřlivého potlesku stejně jako Paulova kouzla provázená „svahilštinou“...
Poprvé jsme v neděli konečně zavítali do Krásné Lípy. Přesto, že jsme si to domlouvali s paní ředitelkou snad už čtyři roky, nějak jsme se nemohli shodnout na termínu. Tak konečně!
Krásná vila uprostřed krásného městečka, krásné zbrusu nové hřiště a spousta krásných dětí.
Přivítalo nás víc mrňat, než na kolik jsme z víc než sedmiletého putování po dětských domovech zvyklí, ale také spousta úsměvů a nadšení. Přijeli jsme sice brzo, ale s rozespalými tvářemi jsme se nesetkali. Jukli jsme se na prostorný sál, který se stal naším hlavním působištěm (a nadchl vysokým stropem žongléry), ochutnali kafíčko a moučníkové pohoštění…načež jsme se prostřednictvím Lucinčiny představovací hry seznámili se skoro všemi zdejšími dětmi a strejdou Jardou. Při seznamování jsme zjistili, že děti mají dobrou paměť, Adam i představování bere jako soutěž a vítězí v rychlosti i provedení a my ostatní také ještě nejsme úplní sklerotici....
Do České Kamenice nás internet i GPSka hnaly přes Roudnici, takže jsme po rozbitých silničkách přijeli později až před polednem a milé „tety“ nás hned hnaly do jídelny k výtečnému obědu. Jak v jídelně nad skvělými řízky s broskvovým kompotem tak hned při příjezdu nastalo velké vítání, protože místní jezdí na Život nanečisto i na Dračí lodě… a vedou si mimochodem většinou velmi úspěšně. Ale zpět pohostinným tetám, které krom řízků útočily na naši hmotnost i skvělými vlastnoručně vytvořenými zákusky. Až bylo s podivem, že jsme se ještě byli schopni vůbec hýbat.
Po obědě jsme se shromáždili v největším „obýváku“, kde nastala, tentokrát mnohem delší, fáze představování nás všech a toho, s čím jsme za dětmi přijeli. Žongléři předvedli velmi podstatný díl všeho, co umí. Samozřejmě s patřičným potleskem a jásotem. Ten neminul ani kouzla Paulova, Lucinčino indické vzývání deště....