Protože mne těsně před odjezdem zradilo oko, pověřil jsem tentokrát výkonem funkce principála zasloužilého kouzelníka Paula Merilda a jak to dopadlo? Přesvědčte se sami...
Pátý běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „práce“.
Klíč nás pozval na slavnost ohně…to nejde nepřijmout, zvlášť když jde o „čarodějnice“, které jsme si tu s nadšením vyzkoušeli už loni. Tentokrát tu ovšem bylo bohaté mezinárodní složení hostů a publika. V rámci evropského projektu přijeli poskytovatelé i klienti různých sociálních služeb z Dánska, Irska, Litvy, Španělska Turecka (jako země kandidující na přijetí do EU). Dohromady 28 lidí nerůznějšího věku, kteří už byli v Praze třetí den, měli za sebou zábavu i práci a v Roztokách se těšili na to, co jim připraví Češi. A nebylo toho málo! Kromě kulinářských specialit vytvářely dámy figurky čarodějnic pod vedením zkušené výtvarnice Daniely Musilové, čekalo je vystoupení našeho kouzelníka Paula Merilda, tomu ovšem předcházela exhibice žonglérů Adama a Řezyho, která vyvolávala vlny bouřlivého potlesku stejně jako Paulova kouzla provázená „svahilštinou“...
Poprvé jsme v neděli konečně zavítali do Krásné Lípy. Přesto, že jsme si to domlouvali s paní ředitelkou snad už čtyři roky, nějak jsme se nemohli shodnout na termínu. Tak konečně!
Krásná vila uprostřed krásného městečka, krásné zbrusu nové hřiště a spousta krásných dětí.
Přivítalo nás víc mrňat, než na kolik jsme z víc než sedmiletého putování po dětských domovech zvyklí, ale také spousta úsměvů a nadšení. Přijeli jsme sice brzo, ale s rozespalými tvářemi jsme se nesetkali. Jukli jsme se na prostorný sál, který se stal naším hlavním působištěm (a nadchl vysokým stropem žongléry), ochutnali kafíčko a moučníkové pohoštění…načež jsme se prostřednictvím Lucinčiny představovací hry seznámili se skoro všemi zdejšími dětmi a strejdou Jardou. Při seznamování jsme zjistili, že děti mají dobrou paměť, Adam i představování bere jako soutěž a vítězí v rychlosti i provedení a my ostatní také ještě nejsme úplní sklerotici....
Do České Kamenice nás internet i GPSka hnaly přes Roudnici, takže jsme po rozbitých silničkách přijeli později až před polednem a milé „tety“ nás hned hnaly do jídelny k výtečnému obědu. Jak v jídelně nad skvělými řízky s broskvovým kompotem tak hned při příjezdu nastalo velké vítání, protože místní jezdí na Život nanečisto i na Dračí lodě… a vedou si mimochodem většinou velmi úspěšně. Ale zpět pohostinným tetám, které krom řízků útočily na naši hmotnost i skvělými vlastnoručně vytvořenými zákusky. Až bylo s podivem, že jsme se ještě byli schopni vůbec hýbat.
Po obědě jsme se shromáždili v největším „obýváku“, kde nastala, tentokrát mnohem delší, fáze představování nás všech a toho, s čím jsme za dětmi přijeli. Žongléři předvedli velmi podstatný díl všeho, co umí. Samozřejmě s patřičným potleskem a jásotem. Ten neminul ani kouzla Paulova, Lucinčino indické vzývání deště....
Čtvrtý běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „odchod z DD a co dál?“
Pozvání na „berkatí“ Velikonoční odpoledne dostal původně Fénix, ale řízením náhod, osudu, či toho Nejvyššího odcestovala nakonec do Rakovic úplně jiná sestava, velmi podobná těm, které jezdí do dětských domovů. Už po popoledním příjezdu na nás zapůsobila zdejší krásná atmosféra, umocněná přízní počasí. Postavili jsme (přesněji Ivoš) provizorní pódium s aparaturou a za chvíli už děti i dospělí na zahradě obdivovali výtečné kousky žonglérů Adama a Řezyho. Zvlášť Adam nás opět překvapoval novými modifikacemi svých triků i těmi zcela novými...
Do Písku jsme vyrazili už v sobotu, po rozloučení s dětmi ve Zruči. Cesta byla úžasná, protože nás GPS navigace provedla Českou Sibiří ozářenou sluncem, vonělo předjaří a roztodivné zářící plochy zbývajícího sněhu tvořily na zvlněných hnědozelených polích překrásné kompozice.
Když jsme dorazili do POLÁRKY, byli jsme hned jako doma. Děti nás obstoupily, naservírovaly nám ve svých bytech za pomoci tet večeři a po ní se spolu s námi přestěhovaly do nejvyššího patra, kde jsme v rozlehlém podkrovním prostoru společně sdíleli jakousi ochutnávku toho, co nás čeká zítra. I proto, že za námi dorazila Klára Vytisková s Romanem Víchou z kapely Toxique, byla nabídka doprovázena kouzelníkovy kousky, žonglérskými exhibicemi, Marwanovou smutnou zkazkou o tom, jak žil 25 let jako slon a závěrečnou světelnou show velmi bohatá a děti odcházely do ložnic natěšené na nedělní múzování...
Do Zruče jsme se vydali po drobných problémech se složením výpravy…a také po poměrně dlouhé době. Po krátké cestě jsme děti i tety trochu překvapili příjezdem před desátou. Větší dívky se právě chystaly na nákup, ale žádné větší zmatky nenastaly. Při představování jsme předvedli drobné ukázky chystaného a děti nám řekly, co je baví. Zjistili jsme, že je tu spousta milovníků zvířat, převážně psů, koček a koní, řada zpěváků a tanečníků a k tomu pár muzikantům, kteří ovládají nějaký nástroj, pěkná řádka sportovců a k tomu jedna skoro profesionální grafička...
Třetí běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „domácnost“.