Potštejn, ač Múzám velmi blízký, je od Prahy daleko. Rozhodli jsme se tedy, že tam pojedeme na 2 dny. V pátek odpoledne jsme vyrazili a kolem deváté večer dojeli na místo. Přivítání bylo skvělé, vřelé a …byli jsme jak doma. Vítala nás řada známých, ať už teta Míša, teta ředitelka Kateřina, Simča, Petr, Láďa a další. Malého Matěje jsme ještě neviděli, ale i ten si nás hned oblíbil, přesněji – zaujala ho nejdřív Dixina. Od počátku na nás moc dobře působil i zdejší nový “strejda“ Jarda“. Abychom zdejší osazenstvo trochu odměnili za čekání, začali jsme s múzováním, které se protáhlo až k půlnoci. Ke slovu přišla kouzla, tanec, zpěv, bubny, povídání, prostě vše, co k setkání dobrých známých a oslavě setkání patří.
Devátý kurz Života nanečisto 2009 pro mládež z dětských domovů na téma „odchod z DD a co dál???“
Do Solenic už jezdíme jako domů, ale přesto dokázal Krakonoš i tentokrát zabloudit…měl bych asi brát vždycky GPSku, když vím, jaký obrovský bludný kořen má náš řidič zabudovaný v harddisku… Ranní ospalé počasí navíc zřejmě způsobilo, že na sraz nedorazili Bengas. To ale bylo z nepříjemností nedělní cesty do Solenic vše. Jakmile jsme zastavili auto za branami DD, byli jsme jak u nejlepších přátel. Oboustranné úsměvy, veselí a …radost na obou stranách. Ačkoli tu došlo k nemalým změnám ve složení dětí, skoro všichni Múzy znali. Když ne přímo, tak aspoň z doslechu. Poznali jsme to hned po příjezdu, ale i během obligátního dopoledního představování. To načal kouzelník a příjemnou atmosféru nijak nezaklel. Právě naopak! Spolu s osvědčenou cannis terapeutkou Dixi se zasloužil o další lavinu úsměvů, úžasu, nadšení, které ale neopadlo ani při dalších ukázkách.
Do Žatce jsme se vraceli téměř po dvou a půl letech a návrat provázelo bloudění. Nejdřív nás vzal Krakonoš severní cestou, takže jsme si zajeli asi 40 km…, ale zase jsme viděli Říp s čepicí mraků – jedinečná podívaná. Druhou část bloudění způsobilo to, že se zdejší DD přestěhoval do jiné, prostornější a mnohem kvalitnější budovy…a my hledali původní starobylou vilu. Nakonec jsme ale cíl úspěšně našli a po prohlídce krásné a rozlehlé budovy s mnoha přívětivými byty pro jednotlivé „rodinky“ jsme si vybrali pro múzování rozlehlý podkrovní obývák 5. skupiny, jídelnu a pokud počasí bude přát i dvůr (pro zápolení s prkny a žonglování).
Osmý kurz Života nanečisto 2009 pro mládež z dětských domovů na téma „práce“.
Senožaty jsme trochu hledali, protože jsme sem jeli poprvé. Zdejší děti jezdí na Život nanečisto, byly na Dračích lodích, takže už bylo načase, abychom se vydali i my za nimi. Při příjezdu nás překvapil velký panelák, v němž dětský domov sídlí. Neútěšný na první pohled, ale o to větší bylo příjemné překvapení uvnitř. Nejdřív setkání s usměvavými tetami i dětmi a pak, v šestém patře, kam jsme dosupěli v družném hovoru za zvukového doprovodu Krakonošova dudám podobného nástroje. Cílem výstupu byl prostorný obývák a v něm kupodivu připravené tanečnice ověšené cinkajícími penízky a kolem nich další děti - neostýchavé, dychtivé…a talentované...
Do Telče jsme se vydali po více než dvouleté pauze, takže s trochou obav, jestli si nás tu budou ještě pamatovat. Hned po příjezdu jsme zjistili, že obavy nejsou na místě. Do Telče jsme se vydali po více než dvouleté pauze, takže s trochou obav, jestli si nás tu budou ještě pamatovat. Hned po příjezdu jsme zjistili, že obavy nejsou na místě. Krásný slunečný den nás přesvědčil o tom, že tentokrát nebudeme ani v žádném z obýváků, ani v jídelně, ale že využijeme zdejších příjemných zahradních prostor a pěkného hřiště. Křest si tu odbyl nový sport, který do Múz vnesl náš patron Ivan Trojan – woodkopf...
Sedmý kurz Života nanečisto 2009 pro mládež z dětských domovů na téma „domácnost“.
Múzy se vydaly do Janských lázní už potřetí, ale pro mne a většinu účastníků výjezdu to byla premiéra. Měli jsme i zbrusu nového řidiče Marka, který si sebou vzal také akordeon, takže posílil hudební sekci.
Budovu Betlém, kterou pro tábor pořádaný o.s.Pecka propůjčuje každoročně církev československá husitská jsme našli snadno a s dětmi jsme navázali kontakt v podstatě okamžitě. Adama zdravily jako starého známého, ptaly se po kouzelníkovi, jen setkání s Dixinou tu bylo pro některé děti velkým úlekem. Naštěstí se i tady Dixi osvědčila coby canisterapeut a muslimské ratolesti se jí během těch necelých dvou dnů nejen přestaly bát, ale ke konci naší návštěvy ji hladily, krmily a všelijak se pokoušely o kontakt s ní...
Do Mařanova Mlýna jsme vyjeli … jako domů. Nejen proto, že zde už dva roky probíhá projekt Život nanečisto, ale také proto, že na tábor se přihlásily děti z námi navštěvovaných DD a koneckonců i proto, že jsme spolupořadateli tohoto tábora (společně s o.s. SES).
Po dvou letech další tábor pro dospívající a tentokrát jedeme i s naším patronem Ivanem Trojanem. S ním jsme se sešli na pumpě a na místo dorazili společně, byť bez původně ohlášené Mileny Steinmasslové. Ta si před týdnem zlomila nohu, takže jí přejeme brzké uzdravení...