Po páté jsme se vydali do Mladé Boleslavi hned se čtyřmi múzickými novici. Nevím, jestli to bylo tou novou krví, nebo tím, že v Boleslavi nás vždycky vítají s nadšením a jdou všemu nabízenému vstříc s nadšením, ale …byla to nádherná návštěva! Zmíněnými novici byli dvanáctiletý kouzelník Ríša Zevel + jeho maminka, několikanásobný mistr v beat boxu a dalších, mně naprosto neznámých disciplínách Míchal „JESUS“ Nedvěd a mistr break dance Petr Weiser. Ríša se stal důstojným partnerem našeho kouzelníka Paula Merilda a i o dost starší děti udivoval nejen kousky kouzelnickými, ale i jejich podáním. Ještě víc ale navštívené i nás ostatní návštěvníky překvapili oba další novopečení múzáci Michal a Petr.
Dračí lodě jsou dokonce tak přitažlivé, že jsme v jejich rámci nenápadně odstartovali další projekt s pracovním názvem ŠKATULE HEJBEJTE SE. …a škatule se hejbaly vesele a čile, nejdřív ovšem pomalovány rukama dětskýma i dospělýma, barvami jásavými, ale občas i temnými. To zřejmě, když se malému tvůrci do malování promítla nějaké smutná vzpomínka. Výsledek ovšem předčil naše očekávání, škatule prosvítily pláž a daly jí další výtvarný rámec. Zájem některých dětí byl takový, že je přes pestrou nabídku plážových činností nic jiného nezajímalo a malovaly a malovaly. Stejně zaujatě ke krabicím přistupovali i někteří „dospěláci“ z těch známějších samozřejmě autor myšlenky výtvarník Tomáš Paul, ale také Ljuba Krbová a Petr Vacek...
Dračí lodě jsou přitažlivé, závodění na nich napínavé, k úspěchu se musí spojit celý tým…a tohle vše jsme si na první pražské pláži ověřili dokonale. My - to tentokrát znamenalo děti z deseti dětských domovů z celé republiky, a řadu múzáků, včetně těch nejznámějších. Do lodí s dětmi usedli Ljuba Krbová – mimochodem bubenice vítězné lodi, kterou s gustem fotil její partner Ondřej Neff, Míša Maurerová, tentokrát bez fenky Fanči, Lukáš Pollert se svými dvěma maličkými ratolestmi, Vladimír Javorský, který kvůli finálové jízdě málem zmeškal představení, Petr Vacek, ten na tom byl podobně,s ním, Ivan Trojan, jemuž ani natažené vazy nezabránily v závodění...
A máme za sebou čtvrtý kurz velenáročného projektu Život nanečisto. Protože jsem stále svázán povinností udržet podrobnosti víkendových kurzů pod pláštíkem tajemství, musím se i tentokrát omezit na pocity a dojmy, ať už vlastní, nebo zprostředkované. Tentokrát jsem byl v sobotu v Mařanově mlýně na návštěvě s ředitelem dobřichovického diagnostického ústavu Mgr. Janem Stárkou. To, co jsme viděli v sobotu, tedy hledání práce a její vykonávání spolu se zátěžovými hrami a reflexemi velmi přesně naplňovalo představy mé i ostatních, kdo Život nanečisto vymýšleli...
Po dvouleté odmlce jsme se opět vydali do dětského domova v Novém Strašecí. Některé z dětí nás mohly spatřit počtvrté, ovšem rozhodně měly tu čest s námi vidět poprvé novice Ondru a Martina a jejich torzo kapely bůhví. Salvy smíchu provázely již zvučení kláves, kytary a samozřejmě hlasů. O krásné uvedení do dějů písní se postaral Martin a tak jsme se přenesli tu na Kubu a hned do Mexika k Ondřejovi a jeho psu - Aničce, kterému věnoval jednu ze svých písní (=Psí píseň)...
Pyšelský dětský domov nás uvítal novou fasádou, ústy několika nových vychovatelů a spoustou nových dětí. Té novoty tu bylo tolik hlavně proto, že jsme si dali tentokrát s návratem opravdu načas. Nebyli jsme tu totiž skoro dva roky.
Novinky ovšem byly i na naší straně, protože v sobotní múzické sestavě byla noviců většina. Premiérový výjezd s Múzami tentokrát absolvovali Jirka Macháček s dcerkou Bertou, divadelní rodina Kmentových i žonglér Adam Jarchovský. Ani dlouhá pauza, ani převaha noviců ovšem na průběhu této návštěvy znát nebyly. Dětští pomocníci byli při vykládání kumštýřských propriet ochotní a milí a hned po příjezdu se k nám vřele hlásily první z „pamětnic“ Kačka a Dana, rychle následovány dalšími...
Neuvěřitelné se stalo skutkem chtělo by se mi zvolat slovy Bohumila Hrabala po včerejším úžasném zážitku z prvního ročníku sportovně hudebního festivalu. Zasvěcené komentáře nechám zasvěceným, pro mne jako návštěvníka (na organizaci jsem se příliš nepodílel) byl festival zázrakem nadšení obrovského nasazení a šťastné konstelace hvězd (počasí, které nedalo za pravdu škarohlídským rosničkám). Asi mohlo přijít víc lidí, ale to je spíš jejich škoda a ne vina organizátorů.
Do Býchor vyjelo auto Múz podruhé, shodou okolností na druhý výjezd Nadací Terezy Maxové podporovaného „Maximúzáka" - seriálu květnových výjezdů po domovech ve Středočeském kraji. Shodou okolností mi okolnosti opět nedovolily do Býchor vyjet, takže se role principálky s úspěchem ujala Maruška Zicháčková. Slovo úspěšně nepatří ovšem jenom jí, ale všem múzákům, kteří s Býchorskými dětmi v neděli řádili...
Pátá návštěva u dětí v Korkyni se odehrála s přispěním Nadace Terezy Maxové jako první akce květnového seriálu múzických výjezdů pod názvem Maximúzák.
Návštěva se nadmíru vydařila, její velká část se odehrála u ohně při opékání špekáčků a atmosféra byla uvolněná a skvělá, jako ostatně v Korkyni vždy. Láďa překvapil kouzelníka svými čarodějnickými pokroky a překvapení bylo ještě víc...
Jako principál jsem povinen nepodléhat emocím a každou akci podrobovat kritickému pozorování, hodnocení a analýze. Po minulých víkendových kurzech jsem shledával poměrně dost prostoru k vylepšování, dolaďování i kritice. Určitě takový prostor existuje i po víkendu třetím, ale zatím jsem ho nenašel. A to přes podrobné zprávy z přípravy, průběhu i z návratu dětí do domovských zařízení z úst dětí, vychovatelů i samotných spolutvůrců a hybatelů Života nanečisto...