S těmí prvními výjezdy se letos opravdu rozth pytel. Zase jsme zamířili do neznáma, tentokrát do geograficky dost blízkého. Z DD Radost nám přišel začátku roku mail, jestli bychom je nechtěli navšívit – a tak jsme řekli ANO. Soukromý DD, na webu hrst zajímavých informací, byli jsme patřičně zvědaví. I cestou do Dolních Měcholup jsme dokázali bloudit, ale tentokrát je v tom Krakonoš nevinně. Cesta i navigace byly dost tvrdým oříškem...
Včera se mi zdál sen. Utíkám noční ulicí před nějakými sígry. Snažím se otevřít auto, ale klíč tam nějak nepasuje. Pak si rychle lehnu na mokrou silnici, aby mě neviděli. A v tom si všimnu, že auto má propíchané pneumatiky. Se zbytky nočních vidin ráno sedám do auta. Pojedeme do míst, jež v dětství hrála roli – no asi takovou jako peklo. Kdo zlobí, skončí v pekle anebo v děcáku. Postupně se k nám přidávají různí umělci z Prahy. Já jedu jako na výlet a oni jedou jako pracovat. Cestou se dovídám, že nejde o jen tak ledajaký dětský domov…padlo dokonce slovo pasťák.Tak nevím, nevím, že by se z mých vidin staly vize? Možná dokonce avízo…
Možná Karlovo poplácání a poplivání způsobilo neskutečně milý a příjemný den, který strávila celá naše sestava… Cestu provázely salvy smíchu a různých druhů zpěvu :-).Při naší kávové zastávce na pumpě musel Petr Vacek rozdat pár autogramů a hurá do práce. Dojeli jsme do Kašperských hor. Na první pohled chladná a vysoká budova na náměstíčku se proměnila v barevné třípatrové útočiště desítek dětí a vychovatelů. A když už je řeč o útoku… Do budovy jsme proklouzli nikým nespatřeni, a také jsme dlouho nikoho nemohli najít, takže z uvítání byla rovnou exkurze po budově. :-) Působilo to velmi přívětivě....
Poprvé v historii jsme měli tu možnost shledat na Mařanově mlýně známé tváře z minulých setkání. Zima postupně ustupuje, tak jsme měli tu možnost prožít jak suché tak mokré chvíle. Ale to bych předbíhala. Na rozdíl od lednového kurzu, byl tento premiérou a musím říct, že strhující. J A že to byla zkouška se vším všudy ví každý, kdo se zúčastnil. Stejně to nevydržím Vám to neříct...
První výjezd roku 2008 byl zároveň první múzáckou návštěvou DD Racek v Benešově.Přes pětileté působení ve Středočeském kraji jsme se dozvěděli o existenci tohoto dětského domova teprve nedávno. Uchvátila nás už cesta sem krásným zalesněným údolím podél neméně krásné říčky. Vlastní areál není velký, pamatuje toho hodně, od Němců, přes české děti po válce a mateřskou školu internátního typu až po proměnu v dětský domov v roce 2002. Vnitřek budov nás však nadchl. Vše působilo vesele, přívětivě, děti tu mají velmi solidní zázemí a veselým a přívětivým dojmem na nás hned zpočátku zapůsobila paní ředitelka, milé „tety“ i zcela bezprostřední děti...
Tak trošku derniéra kurzu Života nanečisto se odehrála ve veselém duchu. Nebojte, nekončíme, jen jsme změnili obsah kurzu a místo jednou se s Vámi uvidíme hned třikrát. Hrátky s Ádou a Pupajzem rozesmály nejednoho člobrdu. Dozvěděli jsme se, jak se kdo jmenuje a nějaké pidi informace o každém z nás (jakou barvu má kdo rád, co nosí na sobě a co v sobě). I tentokrát nikdo neskončil na ulici bez přístřeší. Všichni měli kde hlavu složit. Někdo měkce, jiný tvrdě, ale hrdě. :-) ...
Netradiční výjezd jsme uskutečnili na pozvání sponzora opařanské psychiatrické léčebny Petra Řehoře. Ke svému překvapení jsme se ovšem v Opařanech setkali s několika dětmi, které jsme poznali při svých opakovaných návštěvách DD. Po příjezdu do někdejšího klášterního areálu v Opařanech jsme si s úctou a obdivem prohlíželi z velké části již opravené budovy a náš obdiv se ještě znásobil v refektáři, kde na nás z běloskvoucích zdí zasvítily nástěnné malby. To podstatné ovšem nastalo až poté, co jsme v refektáři složili zvukovou aparaturu. Šli jsme totiž navštívit tři skupiny dětí...
Jako hosté jsme se tentokrát vypravili do Roztok u Prahy. Adventní odpoledne pořádalo zdejší muzeum a Múzy byly přizvány ke spolupráci na programu. Ani pozvánky do dětských domovů jsme neposílali ve velkém, takže sem na konec přicestovaly děti z Mladé Boleslavy a Pyšel. Přivítání bylo velmi milé a v duchu času předvánočního voňavé a barevné. V malém foyer voněla vánočka, černé omáčky, punč a další dobroty, které usměvavé muzejnice nabízeli všem příchozím.
Do zasněženého Jablonce jsme se vydali v neděli 18. listopadu.. Oproti včerejšímu Mostu s obměněnou posádkou. Tentokrát jsme s námi jeli base jumper Martina Trdla a zkušený “múzák” Toníčka Novotného s fotografem Rudou Hanuskem. V jablonci mají dva domovy, ale sešli jsme se všichni v jednom z nich. Usadili jsme se v příjemném pokoji a dětem jsme na přání pustli DVD z festivalu OUT of HOME, kterého se zúčastnily. U záznamu jsme si povídali, a vzpomínal zatímco si Martin připravoval své instrumenty. Po festivalovém DVD jsme vyměnili film a mohlo se začít promítat. Martin povídal o parašutismu, tandemových seskocích i o adrenalinovém base jumpu, ke kterému měl připravený několikaminutový instruktážní film...
Na 17. listopadu jsme se všichni těšili, protože nás čekal další z našich festivalo-múzáckých výjezdů. Původně jsme si mysleli, že s námi do domova pojedou mistři barmani, abychom dětem představili jednu z atraktivních a náročných profesí. Protože ale jeden z našich hostů onemocněl a druhý musel dohánět seminární práci, náš tým tentokrát čítal “pouze” šest osob. Do Mostu jsme zamířili v sestavě – breakař Kkozi, osvědčený “múzák” Pedro, fotograf Ruda, Robin, Martina a Klára. Pravda, v Mostě jsme se trochu zamotali v jednosměrkách a chvíli nám trvalo, než jsme dětský domov objevili, ale pomohli nám místní a brzy jsme stáli na parkovišti před dětským domovem...