Poprvé jsme zavítali do Semil, a přesto jsme přijeli k dobrým známým. Děti a vychovatelé nás totiž znali jak ze závodů dračích lodí, tak ze života nanečisto, kam někteří z nich jezdili a jiní se na ŽNN chystají. 15 děti nám umožnilo vytvořit komorní atmosféru, ale nejpodstatnější nebyl jejich počet. Zdejší děti totiž jsou neuvěřitelně vnímavé, pěvecky talentované a od prvního okamžiku se stali našimi plnohodnotnými partnery. Ukázalo se to hned při první africké písničce. Tu se naučili všichni rekordně rychle, skoro jakoby si ji jen zopakovali. Ale my tu byli opravdu poprvé!...
Jak lépe začít než společným obědem? Stačí se zeptat vedle sedících, jak jim chutná nebo jakou měli cestu, poprosit o podání příboru a soli…. Dodat děkuji… já jsem…a seznámení je za námi. Chtělo by to jen s každým soustem střídat pozici, abyste během jednoho jídla stihli poznat všechny, což je značně nepohodlné. Tak tedy aspoň ty po pravici, po levici a naproti. To je dobrý začátek a už si nepřijdete tak osamoceni. Navíc máte celý víkend na to, abyste poznali i ostatní. Hned při úvodním programu se každý představil…no jo, ale pamatujte si 30 jmen a ke každému ještě obličej!...
Do Býchor nás zavedlo múzí putování už potřetí. Vzhledem ke zdejšímu dlouhodobému aktivnímu holdování divadlu, muzikálu a pantomimě jsme sebou vzali minimalistického mima Toníčka Novotného a známou herečku Milenu Steinasslovou. Děti nás sice překvapily tím, že se své divadelní dovednosti před profíky styděly předvést, ale jinak jsme byli se spoluprací s nimi nadšeni...
Už pošesté jsme se vydali do Korkyně, ale tentokrát až po 19ti měsících. Tož jsme byli notně zvědavi, co se tu od naší poslední návštěvy změnilo. Zlatý retrívr Ozzy nás opět přátelsky vítal stejně jako paní ředitelka Boťová v čele skupiny dětí, takže jsme se tu hned cítili jako doma. A zdá se, že se tu doslova „jako doma“ cítí i děti, včetně těch již dospělých. Zdejší student Karel dokončuje etopedii a zároveň se stal „strejdou“ svých malých následovníků. Jeho bratr stavař pracuje na velmi slušném postu ve SKANSCE a uzavřel sňatek se zdejší mladou terapeutkou...
První letošní kurz Života nanečisto byl v mnohém nový. V prvé řadě jsme po dlouhé době měli novou skupinu klientů, jel s námi nový kuchař, nahrazující Rendu (nutno říci, že obstál na jedničku) a poprvé s námi jel Bóďa za Prázdninovku, který se své role zhostil skvěle.
Po příjezdu všech účastníků a vydaném vydatném obědě jsme se vrhli do dění. Po seznamkách a hříčkách přišlo na řadu povídání o programu a pravidlech a Reklama na život v podání hereček Malého vinohradského divadla...
Poslední kurz na druhou. Nejednalo se totiž jen o poslední letošní setkání na Mařanově mlýně, ale také o třetí kurz z cyklu a tudíž o poslední setkání s partou holek a kluků z pěti DD. Po příjezdu jsme naplnili svá zažívací ústrojí lahodným obědem a sešlápli plyn až na zem. Rovnýma nohama do nabitého programu! Po krátkých hříčkách, kdy jsme se octli v roli reportérů i zpovídaných, jsme si navzájem sdělili svá očekávání i obavy a tradičně si zopakovali také pravidla. Scénka holek z malého vinohradského divadla (tentokrát poněkud melodramatická) rozsvítila nejeden otazník v hlavách účastníků. Bez otálení jsme se vrhli do dalších částí programu...
Poprvé jsme se vypravili do nově vzniklého DD v Unhošti. I přes kapacitu 46 dětí zatím v novostavbě pobývá 16 dospívajících kluků a holek, vesměs přestěhovaných ze Sazené.
Přítomný pan vychovatel se nás ochotně ujal a provedl nás celou budovou. Kromě spousty pokojů a katakomb tento domov má dva startovací byty pro dospívající, kteří se chystají DD opustit. Chodby i pokojíky působí prozatím dost chladně, ale domácí zatím ani neměli čas stěny zkrášlit, v budově totiž bydlí jen pár týdnů.
Do Mladé Boleslavi jsme jezdili v minulosti poměrně často a rádi a zdejší děti zase věrně a spolehlivě navštěvují všechny akce, které pořádáme. Od letního tábora přes Dračí lodě a Škatulení až po velkou akci v Nymburce. Přesto jsme sem nezajeli už notně dlouho. O to víc jsme se sem těšili. Sestava návštěvníků byla tentokrát hodně zvláštní, protože jsme do auta kromě zkušených múzáků přibrali rekordní počet dětí. Všechny už sice na výjezdu do dětského domova někdy byly, 4 děti najednou jsme ale ještě nevezli...
Ospalé a mrazivé ráno a ospalí a zmrzlí Múzáci se sešli na místě – někteří dřív, někteří později. (bubu) Cesta, i přes zastávku na ranní kávu, uběhla velmi rychle.
Vyskákali jsme z auta a namířili si to rovnou do společenské místnosti, nám (ne úplně všem) známé. Děti zvědavě vybíhaly z pokojů a „skenovali“, kdopak, že to tentokrát přijel.
Úvodního slova se chopil Toníček. Na pomoc přivolal ufona z Marsu, který mu pomohl umýt nádobí a věnoval mu kufr plný kouzel. A tak se stalo, že Toníčkovi kouzelný klobouk ukradl všechny prsty, ale pomocí Aničky a jejího zaříkávadla je dostal zpět...
Vstala jsem pravou nohou, abychom měli veselejší den a povedlo se. Myslím si, že kdybych to neudělala, nebude to takové. Teda s jistotou to říct nemohu, protože pro jistotu jsem pravou nohou vstávala každý den. Náladu mi nezkazila ani návštěva chirurgie. Bodejť by mi jí zkazila, nešla jsem tam přeci kvůli sobě. Jeden z našich klientů si totiž těsně před kurzem uřízl kus prstu a tak moc chtěl jet, že jsem musela slíbit tetám z jeho DD, že ho odvezu na převaz...