Všechno běželo hladce. Tentokrát jsme hostili převážnou většinu holek, ale kluci se tedy rozhodně nedali.Ale vezmeme to od začátku. Tedy pátek… kluci a holky přijeli akorát na čas, Ivoš je akorát na čas vyzvedl u zrušené cukrárny Maruška. Hned po příjezdu už na všechny nastartovali Áda s Fardou a dali všem zabrat jak fyzicky, tak psychicky….protože, no uznejte, kdo si má pamatovat, kam co hodí a kde co chytne??? AHA??? Naštěstí nás vysvobodil mistr v držení a používání vařečky Renda, který nám přichystal oběd...
Za dětmi do Litoměřic jsme se vypravili 4. listopadu. K naší posádce se tentokrát přidali naši přátelé, kteří chtěli poznat, jak to v DD chodí a zároveň si pro děti připravili překvapení. Markéta a Simona pořádají 6. prosince v pražské kavárně 3+1 aukci cenných, podivuhodných a netradičních děl a rozhodly se pro letošní rok výtěžek věnovat právě na podporu výjezdů do dětských domovů. Přidal se fotograf Roman Kastl, který bude mít na aukci výstavu svých plakátů a v domově fotil jako o závod. Za náš tým – festivalovo-múzácký dorazili na místo Martina (produkční a bývalá členka týmu Života nanečisto), Ruda (dvorní fotograf), Tereza (produkční), Honza a Tomáš (kamera, stih, zvuk) i Robin a Klára (organizátoři Out of Home)...
Již v pořadí šestý kurz života nanečisto provázelo střídavě oblačné počasí. Hned svítilo slunce, v zápětí zas padal sníh s deštěm, tu foukal vítr a večer mrzl. Tím bych mohla tento komentář ukončit, ale to bych Vám toho vskutku moc nevyzradila. No jo, ale co já mohu vyzradit? Kdo tam byl, ví své…. a kdo ne? Tak ať jede, protože atmosféra se prostě popsat nedá, to dá rozum. :)
Nu, dobrá tedy, tak alespoň něco málo. I přes již zmiňované střídavé počasí bylo dost prostoru pro hry a sportovní klání venku a prázdninovka odpustí, ale jednu připomínku mám...
Netradiční podoba našich výjezdů do České Lípy se přenesla i do dalšího společného koncertu v kostele v Heřmaničkách. Jezdíme sem často a rádi. Skoro tak často, že máme někdy špatné svědomí vůči jiným DD. Když už jsme ale kostelíček v Heřmaničkách křtili, těžko odmítat účast na občasných slavnostech, které v něm probíhají...
Tak máme ŠKATULENÍ v ZOO za sebou.
Příprava na akci probíhala ve stínu meteorologických předpovědí a obav z „mokré varianty“. Ty se naplnily měrou vrchovatou, stejně jako obavy o počet diváků. Naštěstí se nenaplnily obavy o zdraví, ani o to, jestli přijedou děti. Do ZOO nakonec dorazily všechny přihlášené, tzn 136 dětí z 15 DD z celé ČR.
Na počasí nebyli závislí jen výtvarníci, kteří malovali svá škatulová díla předem, v klidu svých ateliérů a domovů. Jejich výtvory byly při přípravách instalovány před objektem projekčního sálu.
Déšť jinak zkomplikoval všechno. Za deště se stavěly stany, chystaly potřeby pro malé i dospělé tvůrce, déšt... prostě poznamenal celou akci...
První poprázdninový kurz Života nanečisto předznamenala spousta komplikací. Přes prázdniny se (bohudík) řada předem přihlášených dětí dostala zpátky do svých rodin, některé dětské domovy na své přihlášky zapomněly, na září byl přeložen jeden velký sponzorský zájezd do Chorvatska, zkrátka nakonec jely na kurz úplně jiné děti, než bylo původně plánováno...
Odpoledne jsme zahájily vystoupením malých breakařů z DD pod vedením Petra Čureji, představili se kamarádky mažoretky z Kostelce nad Orlicí s novým vystoupením a Jakub Tačík s Petruškou nás opět osvěžili společenským tancem / škoda, že ještě nepředvedli paso doble, jež se naučili na letním tanečním soustředění. Představil se náš kůň Deny / vyloženě mu chutnala tráva na sousední louce / a trochu povozil malé děti. Pak se odebral do své stáje, protože se mu stýskalo po ostatních koních. Poté vypukla dětská pouť / šipky, házení, chůdy, střelba, kriket, pumpování, kuželky, tangramy, spojovací Pupík a pálkování...
Jen ve čtyřech jsme tentokrát vyjeli do tábora, ale to jen proto, že s dalšími návštěvníky, přesněji návštěvnicemi jsme měli sraz v Louňovické restauraci, kousek od samotného tábora. Přes malé zdržení při ubytovávání v penzionu jsme byli na místě první, ale další přijeli vzápětí. Těmi dalšími byly Lejla Abbas, Irena Obermannová a vzápětí i Helenka Houdová s několika novináři. Za chvíli přijeli z tábora hlavní vedoucí Štěpánka a všeuměl Mareček, s nimiž jsme se po občerstvení a povinném podpisu bezinfekčnosti vydali za dětmi.
Nejdřív se odehrála povinná mediální šaráda, tedy focení VIP návštěvnic s dětmi. Těm to ovšem nijak nevadilo, s Helenou i dalšími dámami a dívkami se bavily i pózovaly rády a bezprostředně...
Plni očekávání a rozechvění jsme se vydali na tábor, z něhož se k nám dostávaly nejdřív rozporuplné, ale pak už čím dál příjemnější zprávy. Žádné zprávy ovšem nenahradí vlastní zkušenost. Ta byla…zpočátku rozpačitá, to když nás vítala přísná zdravotnice Lada, ale pak jsme uznali, že předpisy hygienické i táborové je třeba ctít – a už přišlo perfektně secvičené přivítání, při němž nám děti zazpívali několik afrických písniček doprovázených zpívajícími bubny. Následovalo seznamování, pak breakaři, žongléři a kouzelník něco ze svého umu předvedli i mrňousům z vedlejšího tábora. Při večeři byla Míša Maurerová alias Digi z Ulice přepadena několika desítkami fanynek a u našeho stolu se vytvořila stále doplňovaná fronta na autogram. Televize je zkrátka mocná...
Když nás na sklonku roku 2006 oslovily Helena Houdová a Lejla Abbasová, jestli nechceme uspořádat letní tábor, trochu nás to zaskočilo. Pak jsme si ale vzpomněli na stesky „tet“ z námi navštěvovaných „děcáků“ na to, že pro dospívající děti je takových příležitostí pramálo a rozhodli jsme se ke kroku do neznámých vod. Hlavní vedoucí se stala Štěpánka, která po této příležitosti už dlouho volala s také námi objížděla tábořiště až jsme objevili to v Louňovicích pod Blaníkem, kde se tábor nakonec konal...