Po dvouleté odmlce jsme se opět vydali do dětského domova v Novém Strašecí. Některé z dětí nás mohly spatřit počtvrté, ovšem rozhodně měly tu čest s námi vidět poprvé novice Ondru a Martina a jejich torzo kapely bůhví. Salvy smíchu provázely již zvučení kláves, kytary a samozřejmě hlasů. O krásné uvedení do dějů písní se postaral Martin a tak jsme se přenesli tu na Kubu a hned do Mexika k Ondřejovi a jeho psu - Aničce, kterému věnoval jednu ze svých písní (=Psí píseň)...
Pyšelský dětský domov nás uvítal novou fasádou, ústy několika nových vychovatelů a spoustou nových dětí. Té novoty tu bylo tolik hlavně proto, že jsme si dali tentokrát s návratem opravdu načas. Nebyli jsme tu totiž skoro dva roky.
Novinky ovšem byly i na naší straně, protože v sobotní múzické sestavě byla noviců většina. Premiérový výjezd s Múzami tentokrát absolvovali Jirka Macháček s dcerkou Bertou, divadelní rodina Kmentových i žonglér Adam Jarchovský. Ani dlouhá pauza, ani převaha noviců ovšem na průběhu této návštěvy znát nebyly. Dětští pomocníci byli při vykládání kumštýřských propriet ochotní a milí a hned po příjezdu se k nám vřele hlásily první z „pamětnic“ Kačka a Dana, rychle následovány dalšími...
Neuvěřitelné se stalo skutkem chtělo by se mi zvolat slovy Bohumila Hrabala po včerejším úžasném zážitku z prvního ročníku sportovně hudebního festivalu. Zasvěcené komentáře nechám zasvěceným, pro mne jako návštěvníka (na organizaci jsem se příliš nepodílel) byl festival zázrakem nadšení obrovského nasazení a šťastné konstelace hvězd (počasí, které nedalo za pravdu škarohlídským rosničkám). Asi mohlo přijít víc lidí, ale to je spíš jejich škoda a ne vina organizátorů.
Do Býchor vyjelo auto Múz podruhé, shodou okolností na druhý výjezd Nadací Terezy Maxové podporovaného „Maximúzáka" - seriálu květnových výjezdů po domovech ve Středočeském kraji. Shodou okolností mi okolnosti opět nedovolily do Býchor vyjet, takže se role principálky s úspěchem ujala Maruška Zicháčková. Slovo úspěšně nepatří ovšem jenom jí, ale všem múzákům, kteří s Býchorskými dětmi v neděli řádili...
Pátá návštěva u dětí v Korkyni se odehrála s přispěním Nadace Terezy Maxové jako první akce květnového seriálu múzických výjezdů pod názvem Maximúzák.
Návštěva se nadmíru vydařila, její velká část se odehrála u ohně při opékání špekáčků a atmosféra byla uvolněná a skvělá, jako ostatně v Korkyni vždy. Láďa překvapil kouzelníka svými čarodějnickými pokroky a překvapení bylo ještě víc...
Jako principál jsem povinen nepodléhat emocím a každou akci podrobovat kritickému pozorování, hodnocení a analýze. Po minulých víkendových kurzech jsem shledával poměrně dost prostoru k vylepšování, dolaďování i kritice. Určitě takový prostor existuje i po víkendu třetím, ale zatím jsem ho nenašel. A to přes podrobné zprávy z přípravy, průběhu i z návratu dětí do domovských zařízení z úst dětí, vychovatelů i samotných spolutvůrců a hybatelů Života nanečisto...
Zelený most rozkvetl díky píseckým dětem.
A máme to za sebou. Chodovský most se zelená, jako Rákosníčkův rybník Brčálník a kromě toho na něm najdete ještě řadu neuvěřitelných výtvorů. Na jedné straně leze šnek, na straně druhé se k oblakům plazí pampeliška a to všechno hlídá bílá princeznička s motýlem..Proč se Múzy vydaly v sobotu zrovna na Chodov? Most je jakousi vstupní bránou k našemu festivalu OUT of HOME 2007, který se koná jen pár set metrů od tohoto zeleného parádníka.
V České Lípě jsme jako doma a také nás tam tak vnímají. Hned po příjezdu vypuklo ptaní po známých, ti, co se vrátili ze Života nanečisto vyprávěli jak se jim daří, další se ptali na Jacquesa a Pedra, pozdravovali Moniku, prostě normální setkání dobrých přátel. Než přijel Korálkový tým z Jablonexu, Toníček už nahoře představoval svůj kouzelný kufřík, takže úsměvy střídal hlasitý smích a udivené tváře, které údiv ještě vystupňovaly tricích a kouzlech Paula Merilda...
Do Horního Slavkova jsme dorazili se zpožděním jak kvůli autobusu Italů, kteří nás předběhli při snídani v motorestu, tak kvůli tomu, že jsme cestování do tohoto horského, kriminální a důlní minulostí poznamenaného města trochu podcenili. A uniformně stavěné panelové domy mátly i Moniku a Katku, které jediné tu nebyly poprvé. Zvláštní izolovanost města ovšem vůbec nebyla znát na dětech a tetách. Všichni nás vítali nadšeně a srdečně, pomoc s nástroji byla okamžitá a nevynucená a od začátku jsme se všichni do všeho pouštěli s chutí a elánem. Začalo to žonglováním, při němž Tomáš opět vyvedl bubnujícího Karla z míry i z rytmu, pak nám předvedla místní sesterská trojice a malý bubeník Karlík tři písničky nacvičované pro odpolední produkci v domově důchodců...
Ve středu 4. dubna se foyer, chodby a sálek „ponorka“ divadla MINOR proměnily v prostory pro ojedinělou módní přehlídku. Krásné šperky vytvořené dětmi z dětských domovů ozdobily hrdla, zápěstí i uši slavných osobností, ale také jejich ratolestí a s rytmickým doprovodem kapely Tandem+ korzovali modely a modelky ruku v ruce s malými šperkaři...