K vám domů občas také přijede milý host. Některé děti však mají jen náhradní domov. Proč by tam za nimi také nemohli přijet milí hosté? Třeba ze sdružení Múzy dětem...
...Zahrada dětského domova Solenice si ráchá unavenou trávu ve vlnkách Vltavy, ospalé podzimní slunce rozehřívá nedělní ráno...
Pochvalný a děkovný dopis od paní ředitelky Dětského domova se školou Hamr na Jezeře...
Část záznamu rozhovoru po internetu (Nethovor) na serveru Scena.cz, v němž se David Novotný dotýká mimo jiné i své spolupráce se sdružením Múzy dětem.
O projektu s Karlem Navrátilem.
Občanské sdružení Múzy dětem má po roce existence za sebou již na osmdesát návštěv v dětských domovech a podobných zařízení. „Věděli jsme, že do dětských domovů většinou přijedou soubory s hotovými inscenacemi, případně neziskovky někdy děti odvezou za kulturou,“ objasnil počátky projektu Múzy dětem Karel Navrátil a dodal: „Podobné akce ovšem nedávají prostor pro vznik vztahů.“...
Co dělají děti v dětských domovech ve volném čase? Většinou se dívají na televizi, ale jde to i jinak. Proto za nimi jezdí Múzy...
...Mezi domky zní africké bubny. V domcích bydlí děti, o které se jejich rodiče z různých důvodů nestarají. Jsme v dětském domově v Horním Krnsku. Je sobota a přijeli umělci z občanského sdružení Múzy dětem...
Dopis od vedoucího vychovatele Radima Koreše v němž se kladně vyjadřije o spolupráci s o.s. Múzy dětem:
Setkání s „Můzami“ bylo pro naše děti opravdovým setkáním. Ne, že by neměly možnost navštěvovat divadlo či koncerty. Ale najednou byli u nich na návštěvě lidé, kteří něco umí. Kteří ovládají hudební nástroje, umí rozmluvit a rozpohybovat obyčejné věci. A především se zajímají o ně samé. A tak si mohla většina z nich během setkání dopřát ten přepych, že měly pro sebe svého člověka skoro celý den...
Občanské sdružení Múzy dětem od loňska organizuje návštěvy umělců v dětských domovech. Mezi nimi je i divadelník Pavel Kočí, který nyní osudy opuštěných dětí ztvárnil do osmi příběhů knihy Odložené životy. Vstoupil tak na tenký led. Líčené události (týrání dětí, sebevražda matky, znásilnění dívky vlastním otcem) a osudy bývají doménou černých kronik i sentimentální literatury.První čteme, abychom se báli či pozvedli obočí, druhé, abychom se dojali, a obojí, abychom se ujistili o vlastním štěstí. Kočího kniha mezi úskalími senzace a kýče neproplouvá bez nehod, ale neuvízla na nich...
Ve čtvrtek 26. 8. přijedou již podruhé do dětského domova v Broumově Múzy. Múzy dětem, jak zní celý název občanského sdružení, jezdí více než rok do dětských domovů, uprchlických táborů a zařízení pro postižené, kam vozí kvalitní umělce všech možných žánrů.
Základní myšlenka je ta, že umělci jezdí přímo za dětmi, nekonají se tedy hromadné návštěvy divadelních představení, kdy se děti naženou do autobusů a po představení rychle domů. Podstatné pro všechny návštěvy je to, že dětem nevozí hotové představení, ale dětí zatahují do hry (stávají se herci, učí se písničky, zkoušejí žonglovat, snaží se přiučit kouzelnickým trikům, učí se orientální tance a mnoho jiného).
Neděle 19. září 2004. Brzo ráno se mě dotkly Múzy. Nezačal jsem psát knihu ani komponovat… V osm hodin ráno nasedám do modrého vozu s nápisem Múzy dětem. Posádka vozu ve složení – herec Ivan Trojan, principál Karel Navrátil, kouzelník, bubeník, žonglérka a tanečnice míří k Orlické přehradě do vesnice Solenice. Cíl: Dětský domov. Na místě se k nám přidávají herci Pavel Nový a David Novotný...
Dopis od zaměstnanců ÚSP Kadaň následovaný dětmi nakresleným plakátem, který vytvořily po naší múzácké návštěvě.