Do Lazce jezdíme dlouho a často. Zažili jsme tu i koňskou stáj, procházky s dětmi po okolí, rekonstrukci, woodkopfové zápolení v dlouhé chodbě i spolupráci v rámci programu Patron. Způsob i úspěch komunikace s dětmi záleží nejen tady na aktuální skladbě dětí i na celkové atmosféře v DD.
Skladba 17 přítomných dětí nebyla pro naši práci optimální, ale poradili jsme si i s nečekaným odmítnutím Bobova facepaintingu ze strany nepřítomné paní ředitelky, s větším počtem mrňousků i jazykovými hendikepy dvou Ukrajinek...
Do Dobřichovic jsme se vydali v sestavě ochuzené o čerstvě ochořelou Milli, ale protože i dětí tu bylo kvůli různým komplikacím jen pět, vůbec naše personální ochuzení nevadilo. A návštěva se vydařila náramně.
Skvělé je to tu ostatně vždy, ale tentokrát jsme se mohli dětem věnovat mnohem víc individuálně, zapamatovat si jejich jména a víc si s nimi povídat.
Samozřejmě jsme o sto šest zpívali a hlavy si pod vedením Lenky lámali. Při písničkách se Projevila jako zdatná flétnistka vedoucí vychovatelka Lucie, jejíž bezchybnou hrou byly udiveny i zdejší děti...
I děti z Unhoště se letos zúčastní Sametového posvícení a v rámci naší návštěvy jsme je chtěli s projektem trochu seznámit, navnadit je a motivovat. Těch latentních účastníků tu ovšem nebylo mnoho. Zato byly všechny přítomné děti vstřícné, většinou i natěšené, skvěle bubnovaly i zpívaly, jen s udržením pozornosti to bylo u některých dost složité.
Tentokrát došlo i na tradiční animaci “mezihorek” a jak dětští herci, tak do vody vhozená režisérka Milli byli náramní a užili si to i s námi, coby aktivním publikem, sborem a orchestrem...
Do Nového Strašecí jezdíme dlouho /od r. 2003/ a rádi. Je to zařízení výjimečné v pozitivním směru a každá naše návštěva tento fakt potvrzuje. Ani ta poslední nebyla výjimkou. Tedy až na technický problém s autem, který nás málem zabrzdil už při cestě tam. Problém aspoň provizorně vyřešil geniální Ivoš, takže jsme nakonec dorazili jen s malým zpožděním.
Pozitivně lze vlastně vyložit i malý počet přítomných dětí, většina byla totiž mimo “děcák” ať už u biologických rodičů, nebo na různých sportovních a dalších akcích. Příjemně na nás zapůsobila i dvojice mladých vychovatelů, které si někteří z nás pletli s adolescenty v “ústavce”. Jejich věková blízkost s dětmi zřetelně zlepšuje zdejší atmosféru. Neslyšeli jsme žádný křik od vychovatelů k dětem, ani naopak...
Do Racku, kde jsme byli naposled na jaře, jsme se tentokrát vydali jen ve čtyřech, zato s nebývalou spoustou rytmických nástrojů (djembe, cajonů a nejrůznějších perkusí). Hlavním účelem návštěvy totiž tentokrát byla část přípravy zdejších dětí na letošní průvod Prahou v rámci Sametového Posvíceni 17. listopadu.
Bubenický workshop provázela Paulova kouzla i pár obligátních písniček - dětmi tradičně vyžádané „mezihorky“, Krokodýl, Jdi mi z domu i Paulem animovaný hřbitovní morytát....
Dne 17. 5. jsme v rámci akce Múzy dětem navštívili dětský domov Racek. Na programu se podílela korálková dílna pod vedením Darí Eliášek Fejtkové, dalšími návštěvníky byli kouzelník Paul Merild, kytarista/baskytarista/řidič Ivo Procházka, malíř, bodypainter a hudebník Bohumír Bob Hochman a herečka Lenka Olivie Laštovičková.
I přes horší akustiku se děti dobře bavily, hlavně během kouzelnického vystoupení. Při hudební části se sice moc nezapojovaly do společného zpěvu, ale bylo vidět, že je hudba zajímá a samy si přály různé písničky. Některé děti si dokonce přinesly vlastní kytary. Jeden z chlapců si s námi zahrál píseň Cesta od Tomáše Kluse a také Zombie od skupiny The Cranberries. Poprvé si také vyzkoušel hru na ukulele a šlo mu to překvapivě dobře...
Draci 2026: Po sedmnácté vyjely 15.5.2026 na Vltavu dračí lodě s posádkami dětí z dětských domovů. Teprve podruhé v pátek.
Přesun z tradiční soboty je z hlediska firemních posádek, které zajišťuji finance pro podporované neziskovky jasný a potřebný, pro Múzy a dětské posádky to je ovšem trochu potíž. Pro DD kvůli složitější dopravě, pro nás kvůli dobrovolníkům na lodích i na souši, jimž pateční termín koliduje s pracovní dobou. Potíže jsou ovšem od toho, abychom je překonávali, a to se i tentokrát podařilo měrou vrchovatou. Děti z 8 dětských domovů z Čech i Moravy byly nadšené, ocenily i nové disciplíny a lektory a závodily “na krev”...
Do zdejšího domova jezdíme často a rádi nejen proto, že nás tu také rádi mají, ale i proto, že cítíme, jak moc je nás tu potřeba.
DD v zámku podobné budově je samozřejmě anachronismus, v tomto případě nevhodný prostorově, ekonomicky i akusticky. 40 nadšených dětí to asi nevnímá, ale ti starší, s nimiž mluví i jejich patroni a patronky zdejší nedostatek soukromí i další nedostatky pociťují citelně...
Tentokrát v DD Pepa zakázali Bobovi krášlit děti barvami. Ne že by je Bobovo umění pohoršovalo. Jen se báli, aby se čerstvé barvy na dětských pažích a tvářích nepřenesly na čerstvé barvy stěn rekonstruované části “děcáku”. Využili jsme to ovšem ke společnému muzicírování s Bobem, na něž jindy nemíváme prostor. Bob se tentokrát předvedl i jako rockový zpěvák.
Děti byly výrazně živější a vstřícnější než minule. Pepa, který má už i svého patrona, uplatnil svůj vtip, dvě loni mlčenlivá děvčata také výrazně rozvázala. Zjistili jsme, že jsou to Ukrajinky, které si od loňska notně vylepšily svou slovní zásobu...
V DD Husita v Dubenci jsme už opravdu jako doma a taky se tam tak cítíme. Děti i vychovatelé se tu na nás těší obdobně jako my na ně. I když jsme tentokrát přijeli jen v pěti, pardon, s Píďou v šesti, nestačili jsme ani uplatnit vše, co jsme si pro děti připravili. Děti byly radostné a vstřícné. Vše, co jsme jim nabídli si užívaly s radostí a vervou.
Tentokrát jsme se vyhnuli dramatizaci písničky Mezi horami, byť jsme ji zahrát museli, ale naše Lenka Olivie skvěle zrežírovala animaci Werichovy písničky Narodilo se štěně...