Už při přípravě se nám omlouvala paní ředitelka za to, že tentokrát nás nedokážou pozvat na oběd, protože vaří na skupinách strejdové a bylo by to na ně moc. Vlastně to pro nás byl dárek, protože jsme poobědvali na zahradě kamarádky a úžasné hudebnice Dáši Andrtové Voňkové. Návštěva byla oboustranně milá a místo komplikace jsme zažili velké potěšení.
Ale zpět do “děcáku”. Velká část dětí nás znala z předchozích návštěv a těšila se na nás i na některé konkrétní kousky. Neznali ale ještě Píďu ani Michala s jeho loutkové společníky. I jejich směrem tak tryskalo dětské nadšení...
Jediný zádrhel nás potkal hned na začátku. Zapovídali jsme se s Pildou, přehlédli odbočku a místo od Prahy jsme tak do Litoměřic přijeli od Ústí nad Labem. Zpoždění nám ale bylo odpuštěno a pak už se nad námi klenula duha radosti a souznění. Dětské nadšení nás nabíjelo energií, kterou jsme dětem hned hojnou měrou vraceli. A děti i tety se radovali s námi. O to víc, že je okouzlila i her a mazlení chtivá Píďa...
I po cestě do semilského dětského domova jsme žasli nad dlouhou, desetiletou pauzou dělící nás od poslední klasické múzí návštěvy. Ačkoli i tady jsme byli mezitím několikrát i díky programu Patron, setkali jsme se tu jen s jednou osobou, která si nás pamatovala, a to z dračích lodí. Tou byla “teta” Klára. Strejda Miloš zase vystudoval stejnou turnovskou “šperkárnu” jako Bob a oba pak byli náramně sympatickými a vše s námi i dětmi sdílejícími parťáky.
Děti byly zpočátku trochu zatažené, byť je fenka Píďa i Michalovy loutky evidentně náramně zajímaly, ale naplno rozvázaly až když jim Paul předehrával hroznýše při Marwanově flétnovém zaklínání hadů...
Skoro se mi nechtělo věřit vlastním očím, když jsem zjišťoval, kdy jsme byli v Dubé Deštné naposled na klasickém múzím výjezdu. Se zdejším domovem jsme totiž v živém kontaktu v rámci programu Patron, zdejší děti se také pravidelně zúčastňují našich dračích lodí, takže fakt, že jsme tu s Múzami byli naposled před 13 lety (!) mi skoro vyrazil dech.
Předlouhé pauze nenasvědčovalo ani vřelé a přátelské přivítání. Znali jsme se totiž nejen s oběma vychovateli, ale i s mnohými z dětí. O to snazší pak byla také komunikace a start společného múzického řádění. A navíc s námi byla i fenka Píďa, která je dokonalý bariéroborec...
Při seznamování dospívajících děvčat a chlapců ze zařízení ústavní výchovy dáváme v programu Patron jednoznačně přednost seznámení při k tomu účelu pečlivě a úspěšně konstruovaných a pravidelně konaných víkendových programech.
Ne všem dospívajícím se ovšem se svými dospělými protějšky podaří při těchto víkendech potkat. Z nejrůznějších důvodů se jich nemohou zúčastnit a pak nastává potřeba seznámení přímo v pobytovém zařízení...
Nemám rád termíny teambuilding a brainstorming, ale výjezd skvělého týmu programu Patron do Selského statku v Jiřicích byl v podstatě obojím. A opět STÁL ZA TO.
Práce v Patronu je přes svou naplňující podstatu a smysluplnost hodně individuální, takže podpora vědomí, že všichni, s nimiž po celý rok spolupracujete trochu na distanc, jsou skvělí lidé, kteří se navíc v životě občas perou s problémy, závažností podobnými těm, s jejichž řešením pomáháme dospívajícím v PATRONU...
I tentokrát jsme stáli před problémem, jak sladit patronské termíny.
Zjišťovat, kde v dětských domovech je kolik dospívajících chlapců a dívek, kteří by patrony a patronky potřebovali, nelze před tím, než budeme vědět odkud a kolik bude připravených nových patronů a patronek. A času zbývajícího do seznamovacích víkendů je pak zatroleně málo! Navíc osazenstvo děti v pobytových zařízeních se mění, takže v krátkém mezičase mezi finálním školením patronů a seznamovacími víkendy nastává fofr, kdy žhavíme telefony a jezdíme na “spanilé jízdy” po DD, při nichž seznamujeme dospívající s tím, čím a kým by pro ně dospělý a spolehlivý patron mohl být.
Tuhle dobrodružnou střemhlavou odyseu absolvujeme zpravidla 2x ročně a letošní podzim nebyl výjimkou.
Navštívili jsme postupně DD v Holicích, Novém Strašecí, Písku, Unhošti, Vrbně pod Pradědem a ve Řepišti. Premiéru měla on-line komunikace s dospívajícími v DD Zašová...
Na začátku to vypadalo na akci Múzy sobě. Ještě v 18:00 nebyl v galerii ani jeden divák, byť nás, múzáků, už bylo na místě osm. I tak jsme byli rozhodnuti, že si večer pořádně užijeme.
Pak se ale začali trousit hosté a byť mezi nimi byli i další autoři vystavených děl, už to nevypadalo na přesilovku. Protože jsem měl v telefonu seznam děl, která se měla dražit na dálku, se zahájením jsme moc neotáleli. Jen trochu nás pozdržel a notně překvapil vpád maminek s miminky a hodně malými slečnami. Večer se tedy rozjel vesele a nejen pro děti z „děcácků“, ale i pro děti přítomné na místě. A velkolepě!
Petr Nikl rozdováděl Píďu i nás ostatní písní pro pejska, obohacenou zvuky prasátek, hrošíků a dalších chrochtalů, kteří ho doprovázeli zprvu zpod svetru… a po salvách smíchu a zvířátkového rachotu z našich rukou...
Zdejší DD patří k těm, s nimiž spolupracujeme nejen dlouho, ale také nejintenzivněji. Přesto jsme se sem s Múzami na výjezd vraceli paradoxně po dlouhých deseti letech. Spolupracujeme totiž v poslední době hlavně v projektu Patron a dalších aktivitách zaměřených hlavně na dospívající. Mysleli jsme, že o ty malé se dostatečně starají jiné neziskovky, které sem pravidelně jezdí.
Byli jsme tedy tuze zvědaví, jak na proměny domova, tak na děti a vychovatele. Vítal nás velmi srdečně Denis, jehož jsem zpočátku pokládal za jednoho ze zdejších dospívajících, byl to ale (a je) moc fajn a vstřícný vychovatel. I milou „tetu“ Moniku bychom mohli pokládat za jednu z dívek, za nimiž jsme přijeli, ale mýlka byla hned napravena a pak už jsme se mohli věnovat nepočetným přítomným dětem...
Jedním slovem nádhera! Ačkoli z Fénixu s Hazukou hrálo jen trio, vše ostatní včetně zpívajícího návštěvnictva, účasti čtyř autorů darovaných a vystavených děl a sdílené radosti, která prýštila z nás všech přítomných, předčilo naše očekávání před aukcí notně chlazené odpolední plískanicí.
I na této akci došlo k premiéře, tentokrát v podobě komentované prohlídky děl přítomných autorů. Vladimír Kiseljov, Adriana Rohde Kabele i Basma al Shiekli posluchače zaujali a možná i inspirovali k následné licitaci, byť konkrétně jejich díla na své dražitele ještě čekají.
Nejčastějším dražitelem byla velká fanynka Fénixu a Hazuky Lucinka, která s tatínkem přijela z největší dálky (z Moravy)...