uskutečněné akce

Týž den, co jsme řádili v na táboře múzím v Dobčicích, nás večer čekaly děti na táboře Dobrých víl v Jizbici. Dorazili jsme večer a naše obvyklé krátké vzájemné představování s ukázkami dovedností všech múzáků jsme tak tak stihli u připravovaného táboráku před stmíváním. Pak jsme vytáhli nástroje, kytary a banjo, ale především zpěvy zněly u ohně až do půlnoci. Menší děti šly samozřejmě brzo spát, větší o něco později, ale někteří vychovatelé to s námi táhli až do té půlnoci.

Na spaní nám Víly připravily sedmilůžkový pokoj, jen Lenka jako múza sólistka, měla zaslouženě pokoj vlastní. Kdo z múzáků nejvíc chrápe vám prozrazovat nebudu.

Snídaně byla v 8:45 a hned po ní jsme zase venku rozbalili múzická stanoviště. Dětí tu bylo víc než v Dobčicích, a tak Franta Starý neúnavně učil další a další adepty kouzelnické dovednosti, Lenka půjčovala hlavolamy, u kterých se rádi zastavovali i dospěláci a Bob měl tolik práce, že musel slíbené malůvky dokončovat ještě po obědě o poledním klidu. Počasí bylo ideální, a tak se dalo venku i žonglovat, práskat bičem, nosit prkna na hlavách atd.

Měli jsme tu přece jen více času, a tak se Michal krom ukázek vedení loutky mohl předvést i jako neúnavný lektor chůze na chůdách. Sám bych na ty „klacky nemožný“, jak praví ve známém seriálu Dva písaři, nevlezl. Ale např. Dominika je zvládala na jedničku a malá Anežka zase předvedla velký cit pro origami.
Po obědě byl polední klid do půl druhé a následně jsme se všichni sešli v jídelně, kde jsme já a Franta Starý přichystali závěrečnou kouzelnickou show. Ale úplnou tečkou byla dětmi skvěle zdramatizovaná píseň hororová o hyenách.

Loučení nebralo konce. Tak jsem musel, stejně jako obvykle Karel, některé múzáky popohánět abychom vůbec odjeli. Troubilo se a mávalo ještě při odjezdu a určitě máme všichni na co vzpomínat…i na co se těšit pro rok příští.

Paul Merild - dvorní kouzelník Múz dětem a táborový principál v zastoupení.