uskutečněné akce

Druhá část dvoudenního Múzáckého výjezdu proběhla bez Karla. Ten nás musel po odjedu ze Senožat opustit, neboť jej potřebovala skupina Extempore na svůj koncert. Převzal jsem tedy pomyslné principálské žezlo a navigoval Krakonoše, který nás zavezl do Pyšel.

V tomto „děcáku“ jsme již ostřílení návštěvníci. Přesto nás ale ti nejmenší neznali vůbec a ti větší si pamatovali hlavně mě a Boba. Všeho všudy tu bylo asi 15 dětí. A převažovali opravdu malí človíčkové. Proto jsme některé naše dovednosti při obvyklém úvodním představování museli zkrátit.

Vše začalo v jídelně, kde jsme odsunuli stoly a roztáhli židle do kruhu, aby všichni na vše dobře viděli. Děti právě měli svačinu, tak jsme se na ně připravovali v klidu sami. Pak postupně přicházeli, lákáni flétnami Marwana a Terezky. Poté si vzal Marwan slovo a představoval jednotlivé Múzáky. Akustika tu ovšem hrála proti nám. Vše se rozléhalo a zvlášť když někdo s mrňousků nevydržel a malinko rušil, nebylo skoro rozumět.

Honza zvaný Hároš udělal bravurní ukázku umění žonglérského. Tím spolehlivě nadchnul lidičky všeho věku a mezi tím už si za našimi zády u stolu Bob rozbaloval barvy.

Antonín sehrál divadlo o tom, co se mu všechno přihodilo, když ho navštívil Marťan.
A i když některé části musel trošku zkracovat, aby děti vydržely s pozorností, dokázal je do divadla zapojit téměř všechny. Například jeho Maňáskový pes Alíček už měl celou tlapku bolavou, jak si s ním všichni chtěli dát páku :-)

Marwan zahrál arabskou písničku, Terezka naučila děti, jak tancují hadi. A šlo jim to výborně.

Pak nastal čas kouzel. Nejvíc asi děti žasly nad tím, jak se šátek zázračně přemístil z mojí ruky do pečlivě ze stran uzavřené skleněné trubice. Mezi tím už ale byla na mnohých tvářích vidět práce Boba a tak udržet koncentrovanou pozornost nejmenších dětí nešlo ani za pomocí zázraků.

Zkusili jsme si ještě pod vedením Terezky s dětmi zazpívat kánon a pak už šli do krásného slunného počasí ven, kde jsme rozložili žonglovátka. Kdo se zrovna u Boba nenechal malovat, ten žongloval. A šlo to dětem, musím uznat, výborně. Marcel zvládal velmi šikovně míčky, Andulka se neúnavně trápila s Diabolem, nejmenší Maxík si se mnou házel s míčkem, několik dalších dětí chtělo, abychom s nimi zkoušeli „pád důvěry“. Zkrátka řádění podle hesla „Kdo si hraje, nezlobí.“

V samotném závěru zkusil Marwan s dětmi i krátkou bubenickou dílnu. Tady mě zase velmi mile překvapila Andulka, která ukázala, že má rytmus v krvi. Ty nejmenší jsem musel hlídat aby s bubnem neutíkali jinam a nedělali s ním věci, které se s bubny dělat nemají (jako je například převážení bubnu v malém zednickém kolečku coby náklad), ale navzdory tomu jsem se s dětmi pokusili i o několik romských písní před odjezdem.

V Praze Terezka při vykládání věcí v múzácké kanceláři zjistila, že nemá své brýle.
Pokud je nechala v Pyšelých určitě se najdou. Tak hodně štěstí při hledání a dětem a všem Múzákům velký dík.

Paul Merild 331 let

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Bob Hochman, Honza Hároš Hárovník, Marwan Alsolaiman, Paul Merild, Toníček Novotný, Jaroslav Krakonoš Bureš