V neděli už se k nám Krakonoš připojil, takže jsme do Krnska vyrazili v šesti, pardon – s Dixi v sedmi. Na zasněžený dvůr domova jsme přijeli před desátou, ale žádného nedělního spáče jsme nebudili. Kluci už připravovali prosklený altán jídelny na společné řádění a s tetou Zuzanou, která všemu dění při naší návštěvě velela, jsme se na všem domluvili raz dva. Po sobotní zkušenosti bylo Krnsko radostným překvapením – všichni byli nejen připravení, ale také natěšení a dychtiví se pustit do všeho, co jsme jim třeba jen naznačili.
Dopolední improvizované představování šlapalo, jakoby šlo o brilantně nazkoušené představení. Začali jsme latinskou náborovkou Amigo, kterou všichni, děti i tety, za chvilku nadšeně zpívali.
Při první sérii kouzel se hlasitého potlesku a jásotu dostávalo nejen Paulovi, ale také všem jeho dětským asistentům.
Řeziho exhibice s diaboly byla skvělá i proto, že ho vlny pozitivní energie přicházející od dětí inspirovaly a ponoukaly ke špičkovému výkonu.
Dixina měla u dětí úspěch možná větší, než jí bylo milé. Kristýnka, Pepička a řada dalších jí pořád hladily a já jen musel dávat pozor, aby to nepřehnali.
Divadelní zpracování morytátu o hřbitovních hyenách bylo skvělé proto, že excelovala nejen teta Zuzana v roli olupovače mrtvol, ale stejně skvělá byla i Anetka jako hyena a všichni ostatní.
Přidali jsme i dramatizaci Mezihorek a nadšené výkony jsme viděli i v nich. Prostě radost převeliká na všech stranách a tvářích neutuchala až do oběda.
Ovšem i při obědě bylo nad čím jásat – polévka i vepřové na česneku se špenátem a bramborovými knedlíky se paní kuchařce povedly náramně.
Jediné, nač bychom si možná mohli stěžovat, byla absence chvilky oddechu. Děti byly totiž tak natěšené a dychtivé, že ani po obědě nenastala kýžená chvilka oddechu. Co ovšem nastalo, byla taneční a hudební produkce místních dětí. Ty už na festival Out of Home pravidelně jezdí, ale informace o tom, co je čeká na letošním ročníku uvítaly a ještě víc je potěšila možnost vyhrát tričko s logem festivalu. A bylo moc fajn, že jsme měli trička dvě, protože zdejší Pink Girls Emilka s Danielou byly skvělé a odměnit jen jednu z nich by byla nespravedlnost. Vynikaly už ve skupinovém tanci, ale jako taneční dvojice byly opravdu báječné a to, že si zajímavou choreografii dělají samy, jejich kvalitu ještě umocňuje. Moc jsem litoval, že s námi nebyli tanečníci Sahen a Honza. Ti by určitě holky pozvali do své taneční akademie. Doufejme, že se něco podobného stane v rámci OOH. :-)
Milá až roztomilá byla i vystoupení obou malých flétnistek.
V jídelně jsme s Řezim ještě předvedli řádný woodkopfový souboj pod obřím adventním věncem a řada malých kebuláčů s prkny zápolila tak vytrvale a usilovně, že je reálná naděje na to, že odtud vyjde nějaký špičkový woodkopfový borec.
Po návratu na baráček jsme se dočkali kýženého kafe a u stolu s tetami probírali nejrůznější aspekty výchovy dětí v dětském domově a úskalí jejich přechodu do samotného života. Kromě OOH jsme mluvili i o našem novém projektu PATRON a o Životě nanečisto. Samozřejmě přišel na řadu i objekt zdejšího DD, prostorově předimenzovaný a provozně finančně neúnosně náročný.
Za chvíli ale na nás zas dorážely děti dychtivé pokračování společného múzování. Zopakovali jsme si Amigo, tentokrát s ještě větší vervou, Paul přidal pár kouzel a pak jsme se rozdělili do dílen. V jídelně Řezy vedl tu žonglérskou, na domečku jsme otevřeli s Jirkou dílnu bubenickou, zatímco za rohem v kuchyňce rozbalil Bob barvy a jako obvykle kouzlil na tvářích a končetinách dětí i tet roztodivné květy, bytosti a kaligrafické obrazce.
Neúprosný čas nám zavelel k finále, takže jsme se opět všichni sešli v obýváku jednoho z domečků a po úvodních kouzlech si zopakovali dramatizaci Mezi horami se skvělými hereckými výkony i mohutným pěveckým sborem. Na závěr jsme si zařádili při poslední verzi AMIGO, tentokrát i s tancem dětí a tet.
Bylo to symbolické rozloučení, protože přátelé jsme byli všichni nejen při loučení, ale po celý čas naší návštěvy.
Ať to přátelství a skvělá nálada vydrží krnským dětem a tetám co nejdéle. DĚKUJEME!!
Karel, múzí principál
Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Jirka Kunecký, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Tomáš ŘEZI Řezáč a Jaroslav KRAKONOŠ Bureš