uskutečněné akce

Nečekali nás, a přesto dopadlo všechno skvěle!

Výjezd byl domluven dlouho dopředu, v úterý jsem telefonicky návštěvu potvrdil…ale když jsme vešli, byli všichni velmi překvapeni. Zřejmě nějaký komunikační šum, nebo šotek. Nakonec to ale vůbec nevadilo, tety si poradily i s obědem pro nečekané hosty, a nikdo v žádném směru netrpěl. Naopak. Všichni jsme si celý den nádherně užívali.

V Nechanicích byla spousta nejrůznějších mrňat, která nás postupně okupovala, takže jsme měli občas na klíně až tři prcky. Obdivuhodné bylo, jak se o svá mrňata starali Ti velcí, V tomhle směru vynikal obzvlášť student Robert, ale nezaostávaly ani Maruška, Zdena, Vlasta a další. Představovací kolečko zvládli všichni bravurně, ale nejvíc mne dojalo, když si mrňata sama řekla o opakování Mezihorek. Zvlášť malinká Maruška se úplně rozzářila, plácala ručičkama a jásala „pívat, tanovat“.. Tomu ale ještě předcházelo představení nás všech, tedy Paulovo kouzlení, Adamovo žonglování, Pedrovo bubnování a zpěv Tambolaka namokili a Mbemba Jalulá. Na oběd jsme se rozdělili do jídelny a obýváku a dostali skvělou bramborovou kaši s kuřátkem a párky. Dávali jsme bedlivý pozor, aby někdo v koutku nepískal kudlu, zatímco my debužírujeme, naštěstí se nic takového nekonalo. Pak přišla ona procházka s Dixinou a házení klacíků a na dvoře jsme zjistili, že tady jsou vyslovené woodkopfové talenty: malá roztomilá Bára chodila po dvoře s prknem na hlavě, jako by to dělala od narození, Vlasta na tom byla podobně, velmi dobře se ukázal s prknem Robert, ale kdo nám úplně vyrazil dech, byl Honza. Ten si během chvilky osvojil i otočku, se kterou měli a mají potíže i nejlepší múzáčtí kebuláči. I tady jsme se domluvili, že pošleme rozměry závodních prken a vznikne tu líheň woodkopfového dorostu. A dají se čekat borci na slovo, nebo prkno vzatí!

Pak přišly dílny – Adam měl jednu v herně, Paul rozbalil kouzelnický krámek zázraků v obýváku, Pedro učil zájemce salsu, Bob rozjel koncert štětců a barev vedle kulečníku a díky pestré škále modelů se mu dařily neuvěřitelné kreace. Ve společenské místnosti pak došlo k obnovené premiéře „Mezihorek“. Tentokrát s Lucinkou v roli „režisérky“. Došlo i k obměně představitelů některých rolí, protože nám herci dorostli a tak Aničku hrála Jana, Janíček byl tuším Patrik, Bára hrála funebráka atd. Všichni byli skvělí a troufám si tvrdit, že šlo o skoro nejlepší představení za dobu, kdy Mezihorky v děcácích hrajeme!

Hned po děkovačce zazářil Adam se spoustou triků, které jsme ještě neznali. Jenže neúprosný čas nás pomalu nutil k odjezdu. Ještě jsme okusili skvostný štrúdl, který v netušené chvíli vytvořily děti a tety, kus jsme mimochodem dostali na cestu no a pak už přišlo nakládání, poslední zpívání Tambolaka namokili, které si jedna z odrostlejších dívek nahrávala a já prosím o zaslání záznamu a pak už trochu dojaté loučení.

Nu, a pak už zatroubil Krakonoš a jeli jsme plni dojmů a čerstvých vzpomínek zpět do Prahy. Bylo to krásný!

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Adam Jarchovský, Bob Hochman, Lucinka Šimková, Pedro Ngonga, Paul Merild, Karel Kryštof Navrátil + Dixi, Jarda Krakonoš Bureš