uskutečněné akce

Do Solenic už jezdíme jako domů, ale přesto dokázal Krakonoš i tentokrát zabloudit…měl bych asi brát vždycky GPSku, když vím, jaký obrovský bludný kořen má náš řidič zabudovaný v harddisku… Ranní ospalé počasí navíc zřejmě způsobilo, že na sraz nedorazili Bengas. To ale bylo z nepříjemností nedělní cesty do Solenic vše.

Jakmile jsme zastavili auto za branami DD, byli jsme jak u nejlepších přátel. Oboustranné úsměvy, veselí a …radost na obou stranách.

Ačkoli tu došlo k nemalým změnám ve složení dětí, skoro všichni Múzy znali. Když ne přímo, tak aspoň z doslechu. Poznali jsme to hned po příjezdu, ale i během obligátního dopoledního představování. To načal kouzelník a příjemnou atmosféru nijak nezaklel. Právě naopak! Spolu s osvědčenou cannis terapeutkou Dixi se zasloužil o další lavinu úsměvů, úžasu, nadšení, které ale neopadlo ani při dalších ukázkách.

Pohádky v podání pana Zindulky a mne (pěkná opovážlivost číst po něm!) se líbily velmi, Toníčkovy pantomimické miniatury i ukázky základních pantomimických prvků zaujaly ještě víc. Marwan působí na děti vždy skvěle a ani ty solenické nebyly výjimkou.

Když si ovšem hrál na krotitele hadů, osmělila se k hadímu tanci jen Nikola. Asi byla tak dobrá, že jí nikdo další nechtěl následovat. Když jsme se ale učili arabsko českou písničku „…mléko ode krávy“, zapojili se do zpěvu snad všichni.

Před obědem ještě jsme vyšli na dvůr a vyzkoušeli si woodkopf. Nadějných kebuláčů se tu našlo požehnaně. Lukáš a Jirka skoro jakoby se s fošnou na hlavě narodili, ale pozadu nezůstávaly ani Patricie a Hanka, velký talent prokázala i teta Broňa a s vervou i se značným talentem si chůzi s fošnou i prkenné zápasy zkoušeli i další.

Oběd byl ovšem také skoro múzicky zážitek. Paní kuchařky uvařili lahůdky…a jejich um kromě našich mlsných úst okusila a ocenila v hojné míře i Dixina.

Po obědě jsme začali připomenutím „mezihorek“, která jsme tu hráli a dramatizovali už při první návštěvě v r. 2003. Zpívali skoro všichni, zdá se, že vzpomínka moc nevybledla.

Pak opět přišel ke slovu kouzelník a asistenty mu nedělali zdaleka jen malé děti, ale zapojili se i Eda, Michal a tety Dana a Broňa. Ty ale spíš byly zapojeny samotným kouzelníkem. Toníček pak sehrál příběh o ovečkách, při němž jsme se téměř doslova váleli smíchy.

Během odpoledne se mnou venčili Dixinu kolem řeky velcí kluci, kteří si náramně pochvalovali nové 2 „strejdy“. Ti s nimi jezdí na tábory i na ryby a kluci chválili i pobyt na kozí farmě s vegetariánskou stravou a kurzem ručního dojení. Absence „mužského elementu“ byla dřív jediným drobným stínem, který jsme tu vnímali. Rádi jsme slyšeli, že už tu ani tenhle stín není. Vyprávění tedy harmonicky zapadlo do příznivého dojmu, kterým na nás zdejší „děcák“ vždycky působil. A to prosím ten dojem ještě zesílila zpráva o tom, že tu momentálně mají jednoho vysokoškoláka a několik středoškoláků.

Ale zpět k múzování.

Skoro po celý den jemně či silněji zněly bubny. Na klasickou bubenickou dílnu sice nedošlo, ale bubeníci (Jakub, Jirka, Lukáš a David) citlivě a s ohledem na ušní bubínky ostatních zkoušeli celkem úspěšně různé rytmy. Samozřejmě bylo více zvuků podobných sypání brambor, ale rytmické bubnování se také občas vynořilo.

Když už jsem zmínil Lukáše, který měl právě svátek, je třeba zmínit i dalšího oslavence malého Lukáška. Ležel ve druhém patře v postýlce, ale Toníček, kouzelník, Marwan a pan Zindulka ho postupně navštívili a kouzlili, vyprávěli a zpívali jen pro něj. Stejně probíhaly i naše postupné návštěvy u druhého maroda Ládíka. Ten ztratil hlas (už před naším příjezdem) takže jen čím dál víc valil oči.

V obýváku, který byl naším hlavním stanem, jsme sehráli za Paulova vedení srdceryvný morytát o olupovači mrtvol a hyenách. Spolu s Lukášem jsme vytvořili vrzající vrata, ale ještě podstatnější byli: hlavní mladá hyena v podání Míry, matka hyena Andělka a spousta dalších dětí hrajících přesvědčivě mrtvoly. Hlavní zápornou roli olupovače mrtvol sehrála přesvědčivě teta Bláňa (nejsem si jménem jist, protože její jméno napsala teta Broňa dost nečitelně).

Když jsme dohyenili, postavil Krakonoš aparaturu, aby si děti mohly vyzkoušet zpěv, rapování a beat box na mikrofony. A že jim to šlo!! Patricie s Nikolou zpívaly, Patricie hrála na kytaru, Lukáš a Jirka (promiň milý průmyslováku, že si Tvým jménem nejsem jistý) rapovali a pokoušeli se celkem úspěšně o beat box.

Byť jsem jim k produkci chvílemi bubnoval, všechno jsem neslyšel. Odešel jsem totiž s Evou do tišších míst, kde jsme cvičili skladbu na flétnu s doprovodem kytary.

Bob Hochman už od Mezihorek neslyšel nic než přání dětí co a kam jim má namalovat. Pomalovával v protějším obýváku obětavě paže, záda, čela, krky a děti se postupně proměňovaly v kouzelné bytosti. Ne že by kouzelné předtím nebyly.

Přes vytrvalé dešťové kapky jsme si tu dosyta užili hřejivé atmosféry (málem bych zapomněl na skvostné pohoštění…toho jsme si také užili dosyta) a neradi odjížděli zpět do Prahy. Ještěže organizujeme Dračí lodě a další akce. Jinak bychom se s vámi sešli až za rok. Tak hezké Vánoce a u Korálků, na dračích lodích nebo na Životě nanečisto na viděnou!

Principál Múz
Karel + Dixi

Návštěvníci/účastníci: Stanislav Zindulka, Bob Hochman, Paul Merild, Karel Navrátil, Toníček Novotný, Marwan Al Solaiman, Jarda KRAKONOŠ Bureš