uskutečněné akce

Šušišíčkův pozdrav ze zámku!!!

Děti milé moje, tak si představte, že jsem se v sobotu ráno probudil a moc jsem se těšil na výjezd do DD v Budkově, na ten jejich zámek, jenže… Když jsem si ráno čistil zuby, zjistil jsem, že jsem samej pupínek. Kamarádka Monika, u které jsem zrovna nocoval, mi vysvětlila, že mě navštívily neštovice a že bych měl zůstat ležet v posteli (hlavně nikam nejezdit, abych nikoho nenakazil) a o budkovských dětech si nechat zdát. Já se ale nenápadně schoval k Monice do tašky pod Tatranku. Riskl jsem to. Vylezl jsem až v Budkově, opět zcela nenápadně a celé dění jsem sledoval z nedalekého stromu. Viděl jsem přímo do oken dětského domova. No a tam se vám teda děly věci: byli tam filmaři, lítali tam s kamerou a úplně všechno natáčeli, děti vymýšlely texty, rapovo- hip- hopový. Téma bylo: MIMO DOMOV. Já taky něco vymyslel, heč: „Přiběhl jsem domů, tam zrovna hořelo, díval jsem se do plamenů, srdce mě bolelo. Jo! Jsem mimo domov!!! Pak jsem přišel do obchodu, koupil jsem si Deli. Byl jsem z toho paf, dlouho ji neměli!!! Jo! Jsem mimo domov. Jo!!!“ To koukáte, jak jsem kreativní. I my skřítci můžeme být básníky. Pak mě děti malovaly, hned jsem si vytáhl svůj specielní skřítkovský dalekohled, abych dobře viděl. Obrázky, které děti jen a jen pro mě nakreslily, byly barevné a obrovské a srandovní. Díky, díky, stokrát díky za ně. Ale to nebylo všechno. Fousatej Toníček zahrál pohádky. A děti zas na oplátku návštěvě zatančily. Natáčely se dokonce i nějaké rozhovory, hrál se fotbal, jedly buchtičky, hrálo se na schovku. Pěkný to bylo, moc. Teda alespoň to, co jsem viděl z větve stromu. V jednu chvíli mi pak bylo šíleně líto, že jsem si nemohl s dětma pohrát. Až pojedeme do Budkova příště, určitě si to vynahradím! A taky se pokusím na tom nádherném zámku najít třináctou komnatu!!! Pusu všem dětem z Budkova a taky všem dětem na světě. Já padám, doufám, že se neupusinkuju. Váš Šušišíček.

P.S.: Šušišíčkův dopis přepsala Monika Zaťková, kamarádka Šušišíčka.