uskutečněné akce

Při šesté návštěvě solenického dětského domova jsme omylem vjeli na dvůr policejní!

Zřejmě jsme byli tak zaujati nadcházející premiérou projektu KORÁLKY DĚTEM, že jsme si ty dva domy spletli a jen udivená Dixina a „změny“ na dvoře a zahradě nás upozornily na to, že jsme jinde. Pak jsme dorazili na správné místo a už všechno jelo jak po másle.

Uvítání jako obvykle vřelé, tentokrát samotnou paní ředitelkou Olgou, děti, které nás už vnímají jako staré známé, v obýváku, který si vybrali za útočiště písničky, káva a skvělé buchty, do toho se mísil zpěv múzáků a místních dívek, zkrátka obvyklá radostná pohoda.

Do ní skoro nepozorovaně vklouzli hosté z Jablonexu, kteří si v jídelně připravili korálky a krásné výrobky z nich. Jako entrée jejich představování předvedl kouzelník jedno kouzlo s korálky, které také naučil místní děti. Pak už přišli ke slovu Adéla a Jaruška s Petrem z Jablonexu, kteří dětem přiblížili záživnou formou jak historii, tak současnost bižuterie a navnadili je k navlékání příslibem možného výdělku. Děti byly na korálky ovšem tak nažhavené, že snad ekonomická pobídka nebyla ani nutná.

Před obědem ještě přišla na řadu sada kouzel a pár písniček, které přerostly v neřízený jam session. Během něho se naobědvala část dětí i hosté z Jablonexu, takže po druhé etapě hodování se mohlo přikročit k vlastnímu korálkování.

Ještě před ním ovšem dorazila viry zmožená, ale usměvavá a nadšeně vítaná patronka celé akce Míša Maurerová. Ta se také hned pustila s dětmi do výroby krásných náramků, náhrdelníků a dalších zdobných předmětů z přepestré škály korálků z Jablonexu. To, aby se výsledné exponáty blížily prodejnosti produkce Jablonexu zajišťovaly odbornou pomocí děvčata z Jablonexu.

Malé děti se mezitím nahoře prostřednictvím Moniky Zaťkové seznámily se skřítkem Šušišíčkem, větší kluci s Karlem bubnovali, ale nakonec se stejně všichni sešli dole, přitahování magnetickou mocí korálků. K poslední třetině tvorby šperků hrál Fénix písně své i lidovky a vznikl tu i základní motiv písničky, která se stala korálkovou hymnou nazítří v Sázavě. To ale předbíháme.

Na třetí hodinu vyhlásil Karel po dohodě a Adélou a Petrem z Jablonexu konec práce a po něm vyhlášení výsledků. Nešlo o soutěž, ale o to, aby děti slyšely, co mají napravit až budou vyrábět šperky bez asistence odbornic a jak by se svými dílky uspěly na trhu.

K překvapení všech dospělých se hlavně mezi solenickými chlapci ukázalo několik vyložených talentů. Dívky ovšem nezůstaly pozadu a korálky se tady evidentně dostaly do správných rukou. Svědčí o tom i zpráva, kterou poslala ředitelka Olga nazítří večer: „Děti dnes vyrobily 18 šperků. Nemohly dospat jak se těšily na vyrábění. O.“

V sobotu ovšem před naším odjezdem ověsily krásnými šperky svoji „Digi“ Míšu Maurerovou a nadšeně se rozloučily s námi všemi. Lepší začátek projektu jsme si přát nemohli.

Principál Múz Karel N.

Šušišíčkovi na stopě!!

Představte si, že děti z dětského domova v Solenici konkrétně Jára, Petr, Jonáš, Martínek, David, Slávek, Zdeněk a Pavel na vlastní oči viděli Šušišíčka. Jeho existence je tedy potvrzena!!! Všechno se to odehrálo šíííleně rychle.

Seděli jsme s dětmi u stolu, trošku si o Šušišíčkovi povídali a rozhodli jsme se, že ho namalujeme: jak hačá na hrníčku od kafe, jak jede autem, jak jí zmrzku, jak jeho bambulka plive na nějakého zlobivého hříšníka, jak jede v autě… Najednou se podívám z okna a ve větvích stromu, který si to pyšně stojí u dětského domova v Solenici, jsem si všimla jakéhosi podivného hnízda. Děti a tety mi vysvětlily, že tam bydlí jejich kamarádka veverka. Ta za chvíli vyběhla a ocáskem na nás zamávala. Za ní se vynořil Šušišíček. Divoce mával čepičkou, mrkal na nás a ta jeho bambulka plivala o sto šest modelínu. Lítalo to až k nám, já ji pak našla ve vlasech… Šušišíček se culil od ucha k uchu, byl v evidentně v dobré kondici.

Všechno vyvrcholilo tím, že na nás z legrace udělal dlouhý nos a vyplázl jazyk (ten má taky duhový) a pak zmizel. Byly jsme z toho všichni úplně vedle. Tím to ale neskončilo, zazvonil mi totiž telefon, volal mi Šušišíček: „Ahoj, jak se máš, Moniko? Pěkný obrázky děti nakreslily. Moc děkuji i za podobiznu mé kamarádky skřítky Šušičky v plavkách, jé, té to tam sluší. Sleduju vás kouzelným skřítkovským dalekohledem, takže vidím každou čárku na papíře a taky to, že má Jonáš nudli u nosu, ať se, prosím tě, vysmrká. Dětem posílám pusu velkou jak celý Skřítkov! Jo a ty obrázky mi určitě zanes na naše tajné místo. Páček.“

Po tomto telefonátu jsem si stoprocentně jistá, že se se Šušišíčkem určitě zase brzo setkáme. Je totiž zvědavý jak nejzvědavější děcko na světě, určitě mu to nedá a pojede s námi na návštěvu do dalšího dětského domova. Cítím to v kostech, ve vzduchu zkrátka všude. Teď už ale musím končit, jdu si zkusit vyčesat modelínu z vlasů. P.S.: Petře z DD Solenice, neboj, určitě tvůj originální korálkový náhrdelník Šušišíčkovi předám, možná ho bude používat jako švihadlo!

Monika Zaťková

Návštěvníci/účastníci: Fénix (Alice, František, Ivoš, Karel s psím doprovodem – Dixi, Marek a Marie), Monika Zaťková, Paul Merild, Patronka Korálků – Míša "DIGI" Maurerová, kvintet lektorů z Jablonexu (Petr, Adéla, Jaruška,Julka, Katka)