uskutečněné akce

Po dlouhých 19ti měsících zamířilo zase auto Múz za dětmi do Ledců. Tentokrát to byl ale konvoj, protože ve druhém autě jely „Uličnice“ Ljuba Krbová a Míša Maurerová, /pro děti Digi a Anča/ a ve třetím vezl dětem surfařské trenažéry a tiskové matriály zakladatel časopisu Xtream Robin Čumpelík. Přivítání bylo přátelské, jako při většině návratů a před obědem jsme v tělocvičně stihli ochutnávku všeho, co jsme dětem přijeli nabídnout ke sdílení.

Zopakovali jsme si s dětmi animované „Mezihorky“,Renátka žonglovala za bubnovacího doprovodu Davida a Karla, Míša vše glosovala, místní děvčata zatančila, Robin ukázal oceánské surfování na speciálním prkně položeném na stejně speciálním válci a asi nejúchvatnější byla sestava wu-šu s bojovým vějířem, kterou nás virtuálně přenesla Ljuba na zahajovací ceremoniál příští olympiády do Pekingu. Sílu, kterou vyzařovala okamžitě ocenili i psi, kteří chtěli proti neznámému nebezpečí vehementně hájit své páníčky.

Oběd, mimochodem velmi chutný, jsme spořádali v přátelském rozhovoru v jídelně a ocenili první stavební změny, které se tu během naší nepřítomnosti odehrály. Nová kuchyně zcela odpovídá požadavkům tohoto století, ale není v trojbudově sama. Všechny „rodinky“ už mají své byty, část i s novým, vkusným nábytkem, změnilo se i okolí, kde jsou barevné lavičky, upravené hřiště, velmi pěkný hlavní vchod. Neutěšenou minulost připomíná už jen oprýskaná fasáda. Nový je i pan ředitel, který také odpovídá tomuto tisíciletí a na svou dosavadní práci je zaslouženě hrdý.

Ale zpátky k dětem. Po obědě nás provedly domem, kde jsme obdivovali hlavně Veroničiny malířské úpravy podkrovního bytu. Veronika, autorka nového loga zdejšího DD nás pak překvapila brilantní kostymérskou prací při dramatizaci Macourkovy povídky o želvě, která si uřezala uši. To jsme se ovšem už přesunuli do odpoledne, které probíhalo na čtyřech frontách. Čtyři adepti dramatického umění zkoušeli s Míšou a Karlem povídku, Ljuba učila adepty wu-šu s vějířem, Robin se svými trenažéry byl obklopen malými, ale hlavně většími surfaři, Renáta dala dětem v plen sadu žonglérských potřeb, takže v tělocvičně poletovaly míčky, flower sticky, kužely a diabola za zběsilého rachotu vyluzovaného adepty bubnování. Ty se neúspěšně pokoušel usměrňovat David. Po 14té hodině nastalo velké stěhování. Nejdřív proběhlo nahoře v učebně divadelní představní. Angelika jako otravný pták, Robert jako p o m a l á želva i Zlatka coby elegantní kočka sklízeli zasloužený potlesk, který umocnily Veronikou vytvořené rekvizity (želví uši a krunýř, ptákův zoban a kočičí ocas). Po aplausu se dětští i dospělí diváci přesunuli do jídelny, kde nám vyrazila dech Ivetka. Která s Ljubou synchronizovaně předvedla podstatnou část oná vějířové wu-šu skladby. Prokázala jak pohybové nadání, tak neobyčejnou trpělivost a cílevědomost. Klobouk dolů před ní i její učitelkou! Umění surfařů jsme obdivovali, kdykoli jsme kolem nich na chodbě procházeli a vyzdvihovat někoho u nich by bylo nespravedlivé k těm ostatním. Při žonglování zvlášť vynikal jeden z nich, Lukáš. A určitě bychom neměli opomenout koncert Piosenek, který vyprovokoval podstatnou část dětí k tanci. Tady vynikali hlavně Renatka, Martin a Deniska, ale tanečníků bylo víc. Z múzáckého týmu se blýskly tanečními kreacemi Míša a Ljuba.

Po rychlém sbalení aparatury jsme dostali krabici krásných dárků a dlouze se loučili se sliby, že tentokrát nám návrat nebude trvat tak dlouho. Doufejme, že naše návštěva byla malým dárkem k narozeninám i pro oslavence Roberta. Jemu i ostatním přejem všechno dobré a těšíme se na shledanou!

Návštěvníci/účastníci: Ljuba Krbová, Míša Maurerová, Renáta Němečková + Žuly, Robin Čumpelík, PIOSENKI (Lenka, Petra, David + Kity a Václav), principál Karel + Dixi; Jarda Krakonoš Bureš