uskutečněné akce

Výjezd č.129 - DD Česká Lípa IV

9.9.2006

Foto z akce Netradiční podoba našich prázdninových výjezdů se tentokrát přenesla i do první akce nového školního roku. Pan ředitel Heller z České Lípy nás totiž pozval na slavnostní otevření čerstvě rekonstruovaného kostela v Heřmanicích. Nebyli jsme ovšem pozváni jako přihlížející hosté, ale proto, abychom s dětmi nacvičili slavnostní program. Přijet ráno a odpoledne vystupovat je dost šibeniční lhůta, ale odjížděli jsme s klidnou myslí, protože s dětmi z DD v České Lípě máme bohaté a múzicky vesměs kladné zkušenosti.

Na místo jsme přijeli po deváté a hned se dali do práce. Místní dívčí sbor nám předvedl dvě písně (Pátá a Dvě malá křídla tu nejsou), které si připravil s „tetou“ Hanou Homzovou. Čisté hlasy byly sice trochu rozechvělé trémou, ale vše znělo přesvědčivě, takže na nás už bylo „jen“ program doplnit...no a doplnili jsme ho dost podstatně.

Využili jsme místních bubeníků, kteří se od naší poslední návštěvy značně zlepšili a postavili je před nelehkou úlohu celý odpolední koncertní blok zahájit. Pak nastoupil trojčlenný fragment Karlovy skupiny Fénix, přesněji Karel + cellistka Alice a flétnistka Bára. Ti dětem zahráli Johanku, kterou děvčata měla zaplnit sborovými party, Mezi Horami, píseň, která se pod režií hereček Martiny a Moniky v prostorách kostela proměnila v působivou animovanou tragédii, smutný příběh o Labutích a naopak velmi rytmickou Ovocnou.

Ve zkoušení jsme se pravidelně střídali, takže za chvíli převzali žezlo a pomyslnou taktovku Jacques a Pedro, naši černošští přátelé, kteří se cestou do České Lípy hádali, kdo je lepší Pražák. Africkou křesťanskou píseň Tambolaka namokili už děti znaly, takže šlo vlastně jen o pilování projevu velmi kvalitního sboru. To platí i o další písni Mbemba jalulá. I u ní došlo k přátelskému škorpení obou Afričanů nad významem pojmu Mbemba. Nedozvěděli jsme se tedy nakonec, jestli píseň zahání zlomocnou sovu, káně, orla, nebo dokonce hlemýždě, ale vzhledem k podobnosti s českými reáliemi a našemu zlověstnému sýčkovi jsme nakonec zůstali u sovy,

Zkoušení sice všechny bavilo, ale protože se nedá zkoušet bez přestávky, vyhlásili jsme 20 minutovou pauzu, která se protáhla na půl hodiny, ale byla vyplněna skotačením s Dixinou a bubnováním Radka, Jirky a Honzym takže se vlastně zkoušelo i při ní.

Po pauze jsme rychle vybrušovali poslední chybičky, naobědvali se a jako předvoj vyjeli obhlédnout místo budoucího vystoupení.

Na místo jsme dle poměrně přesného návodu dojeli hladce, jen čekání na autobus s dětmi, který nás měl následovat vzápětí se poněkud protáhlo. Seznámili jsme se aspoň s dobrým duchem, který má restaurování i budoucí využití kostelíka „na svědomí“ ing. Boškem. Ten, spolu s panem ředitelem Hellerem kostelíku přiřkl roli místa, kde DD bude pořádat různé společenské a umělecké akce.

Děti přijely sice pozdě, ale přece jen tak, abychom stihli naplánovat celou akci a vyzkoušet alespoň nástupy. Sbor ve složení Angelika, Monika, Petra, Lucie, Šárka, Růžena, Simona, Lenka, Martina jsme umístili na kůr odkud se jejich hlasy nesly opravdu andělsky.

Před vlastní produkcí přišly ještě projevy zasloužených díků, které pronesli ředitel DD Heller, Ing. Bošek, místostarosta Č. Lípy Stejskal, a inženýrka Bartoňová, ředitelka odboru mládeže na MŠMT. Pár slovy se zapojil i principál Múz, ale bylo na něm znát, že se už těší, až děti spustí bubnování, což se stalo za chvíli.

V ten moment se rozjel program, na němž vůbec nebylo znát, že byl šit horkou jehlou Hrozící hluchá místa látala brilantní moderací Martina Prášilová, ale ono vlastně látat nebylo co. Všechno šlapalo jak hodinky, píseň následovalo bubnování, černošské lidové, česká lidová, vystoupení Fénixu píseň z kúru a po bubnování obou černých Pražáků a jejich písních všechno završilo divadelní provedení písně Mezi horami. Všichni aktéři, Lipka-Kristýna; Anička-Elisabeth; Janík-Jiří; Myslivec–Michal, Kříž-Lukáš; Jelen–Petra, ale i Hory – 3 Janové a, Karel; se zhostili svých rolí se ctí a dokázali se vyrovnat i s omezeným prostorem před oltářem. Do vystoupení se zapojila i Dixina, která se umístila Karlovi k nohám, ale nikdo se nad její přítomností v překrásně rekonstruovaném kostele Sv. Václava nepohoršoval. Na závěr představení dorazili i vrcholní reprezentanti Řádu Sv. Václava, do jehož řad patří ing. Bošek.

Při malém, ale velmi příjemném rautu – čti studeném pohoštění pod stany - jsme sklízeli chválu, kterou aspoň touto formou předáváme dětem, s nimiž se nám pracovalo a zpívalo moc dobře. Před odjezdem jsme si domluvili nějaké další společné akce a neradi se rozloučili. Na cestě z Heřmaniček jsme ještě potkali děti, takže na úzké silničce se ozývalo bouřlivé ahóóój, přijeďte brzo a podobně.

Jak to tak vypadá, nebudou na nás děti v České Lípě čekat dlouho a my se na ně už těšíme...


Návštěvníci/účastníci: Martina Prášilová, Monika Zoubková, Alice Kodýtková, Bára Prokopová, Jacques Moliba, Pedro Joad Mocaxo, Karel Navrátil + Dixi; Jarda Krakonoš Bureš

Fotografie

Vlastní stránky

Další podobné akce (výjezdy):

 
 

ZakulaceníZakulacení Múzy dětem, z. s., Štefánikova 249/28, Praha 5, 150 00, IČ: 26636468, č.ú.: 250078927/0300, info@muzydetem.cz