uskutečněné akce

Potřetí v Nymburce a zase jiné dojmy. S dětmi už se známe dobře a vše podle toho probíhá, ale zdá se, že po naší poslední návštěvě vyslovená obava o vývoj zdejšího DD měla své opodstatnění. Zdá se, že jak se tu mění ředitelky ztrácejí tety vychovatelky dobrou náladu a snad i trpělivost. Nebo možná jen neměly v neděli dobrý den.

Ne že by se to odrazilo v komunikaci s dětmi, Ty byly skvělé a bylo znát, že jsou pro ně Múzy vítanými hosty, nebo spíš přáteli. Ochotně se učily africké písničky s Jacquesem Molibou, který je nejdřív nadchl virtuózní ukázkou bubnování na djembe.

Zaujaly je i arabské písničky v podání Marwana a Mouina ze Ziriabu. Premiéru tu dokonce měla skupina „Ode krávy“ ve složení Věrka a Karel, která zahrála jednu arabsko moravskou píseň, jíž vzápětí následovala verze arabská.

Kouzelník sklízel tentokrát úspěch nejen jako mág, ale také jako písničkář. Už při představování dal k lepšímu svou píseň o trpaslíkovi a poté, co jeho svazovaní doprovázeli Karel s Věrkou písní mírně škodolibou, pomstil se jim také písní. A to vydatně.

Různé múzické hrátky střídaly výlety na zahrádku a na dvůr. Tam byla středem pozornosti jako obvykle Dixina, která lezla opakovaně na strom a do sytosti se přetahovala s Jirkou, který jí dělal kolotoč a prokázal solidní fyzickou kondici. To ještě před obědem. Při obědě jsme se domluvili s dětmi na odpoledním žonglování i na některých podrobnostech odpoledních dramatických hrátek. Po celou dobu návštěvy vzbuzoval velkou zvědavost zejména Jacques, kterého všude obdivují pro jeho opravdu černou pleť i pro jeho stále dobrou náladu a umění.

Poobědní žonglování provázelo i další skotačení do té míry, že se několikrát projevila nelibost tet. Nejdřív jsme zaregistrovali zákaz fotbalu, na který jsme se těšili po zkušenostech z minulé návštěvy, pak přišel zákaz ježdění na kole a do třetice se ptala vychovatelka z dislokovaného bytu v Milovicích, „kdy konečně zase začne ten program?“. Trochu nás to překvapilo a samozřejmě nás mrzel i předčasný odjezd našich větších kamarádů zpět do Milovic, ale odpoledne jsme si nenechali zkazit ani my ani děti.

I dramatizace pohádek s dětmi v hereckých rolích měly úspěch a navíc jsme při nich objevili i pár hereckých talentů. Šlo jak o talenty pantomimické, které se uplatnily při čtené africké pohádce o lvu a býcích, tak o možné budoucí činoherce v opět africké pohádce o líném zajíci. Nejroztomilejší byl ovšem zřejmě lev v podání malé Sylvinky.

Na řadu samozřejmě přišly i tentokrát ukázky tanečních kreací v podání zdejších dětí. Chyběla sice vůdčí osobnost Zdena, ale Lenka, její malé kolegyně i oba breakdancoví sourozenci ji úspěšně zastoupili. Obětavá byla zejména Veronika, která nastoupila i přes zdravotní hendikep.

Zkrátka – děti skvělé, ale vychovatelky jsme tentokrát zaregistrovali jen při výtkách. Kromě úvodního vystoupení kouzelníka se totiž múzických her nezúčastnily, takže se ani nemohly dozvědět, na co by s dětmi mohly navázat. Škoda. Šlo o stejné vychovatelky, které na nás působily při minulých návštěvách dojmem spíš příznivým. Ale třeba se do naší další návštěvy situace ve vedení zdejšího dětského domova vyjasní a „tety“ se zase promění v tety bez uvozovek.

Návštěvníci/účastníci: Věra Slunéčková + syn Filip a chlupatec Vojta, Renata Němečková + Žuly, Paul Merild, Jacques Moliba, Karel Navrátil + Dixi, Ziriab (Marwan + Mouin); Jaroslav Krakonoš Bureš