uskutečněné akce

Krásné údolí Vltavy, příjemné vychovatelky a nadšené děti. Tak by se daly shrnout nejvýraznější rysy našich návštěv dětského domova v Solenicích. A ani ta třetí nebyla výjimkou. Při příjezdu byly sice všechny branky i vrata na zámek, ale pak se dveře otevřely, vyhrnuly se z nich usměvavé vychovatelky a hlavně děti, které nás vítaly jako staré známé a do pokročilého odpoledne nás nepustily. A kdybychom přece jenom neměli fyzickou převahu, nepustily by nás snad dodnes. I když…fyzických sil nás tahle návštěva stála hodně. A to nejen proto, že s námi tentokrát přijeli i tři novináři.

Karel se opět ocitl v roli kolotoče, když neprozřetelně roztočil dva mrňousky hned po příjezdu. Podobně vytížení ovšem byli i všichni ostatní. To se ukázalo např. po obědě, kdy si Pavel Nový při kouzlení Pavla Merilda dokonce na chodbě na 10 minut zdříml na podlaze.

Na začátku ovšem bylo zpívání a tanec na dlažbě před domovem, kterých se děti zúčastnily s vervou a nadšením.

Stejné nadšení v nich vzbudila hra na rozhlas, s níž jsme se přesunuli do jednoho z obýváků. Všichni herci podávali skvělé a uvolněné výkony, i když Karel byl v ženské roli antilopy přece jen méně věrohodný.

Následující kouzelníkovy kousky vzbuzovaly obvyklou nedůvěru k vlastním očím.

A před obědem se ještě dostaly ke slovu i děti samotné. Dramatizovaly totiž za režijní pomoci múzáků písničku Mezi horami. A byly skvělé! Zejména malý Honzík v roli zelené lipky byl perfektní, ale podobně by se dalo hovořit o všech. Po několika zkouškách a jedné generálce pohybově ztvárněné písničky přišel oběd. Protože jsme se však všichni do jídelny nevešli, rozdělila Renata při hodování malých a části múzáků mezi větší děti žonglérské náčiní. A děti toho také patřičně využily. Skoro se nemohly od žonglování odtrhnout k obědu.

Po obědě se ve slunečném a podzimem vonícím vzduchu na dvoře vytvořily malé tvůrčí dílny. Nejvíc bylo žonglérů, ale dobře fungovala i bubenická sekce pod vedením nejmladšího múzáka Davida Landštofa a občas se do akce daly malé tanečnice.
Přes nadšení z žonglování se děti ochotně nechaly přemluvit k další dramatizované rádoby rozhlasové pohádce. Tentokrát se do jedné ženské role nechala jen s malým zdráháním obsadit místní všestranně talentovaná Ilona a obstála na jedničku stejně jako při bubnování. David Novotný skvěle křepčil a pitvořil se podle pokynů mírně škodolibého Ivana Trojana, Simona Vrbická zářila coby lehce podlá parmička a Pavel Nový byl, přes svou neochotu k některým pohybově náročným úkonům, skvělá velryba.

Další kouzelní Paula Merilda bylo zpestřeno mírně krutou písničkou, kterou k jeho spoutávání provazy zazpíval Karel, ale Paul se mu vzápětí pomstil písní o plešatém, chlupatém, nosatém a i jinak –tém, opičáku Karlovi.

Po opětném přestěhování na zahradu jsme s dětmi pro později dorazivší paní ředitelku zahráli po krátké oprašovačce znova pohybové drama Mezi horami, po němž kvůli večernímu představení odjela větší část herecké sekce.
Nu a pak už se zase bubnovalo zpívalo, kolotočilo a hlavně žonglovalo až do našeho odjezdu. Tomu předcházelo na začátku zmiňované bouřlivé loučení a samozřejmě také rozdělování tentokrát víc než zasloužených cen od fy Otto Blanc. Kromě cen tu po nás zůstala bonga se stojanem a kupa radosti, ze které jsme si na cestu notně uloupli.

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Renata Němečková, Simona Vrbická + dcera Fanynka, David Landštof, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, David Novotný, Pavel Nový, Ivan Trojan; Jaroslav Krakonoš Bureš