uskutečněné akce

V dětském domově v Kralupech jsme byli naposled před loňskými Vánocemi. Určitou nesoustředěnost dětí jsme tehdy přičítali zmatkům, které vznikly přelidněním zdejších malých prostor současnou návštěvou Múz a pracovníků Rádia Impuls. Tentokrát jsme se ve zdejším „děcáku“ s nikým o prostor nepřetlačovali, ale snížená schopnost soustředění zdejší děti neopustila. Už při strhujícím vystoupení Víti Marčíka, které tentokrát po úvodních třech písničkách naši návštěvu zahajovalo, bylo zřejmé, že zdejší děti se sice skvěle baví, ale nedokáží být zcela koncentrované. Při divadle se chovaly jako při sledování televize, halasily a přes upřímné zaujetí se stále pošťuchovaly a hlasitě bavily. Víťa s vypětím všech sil situaci zvládl a poradil si i s poněkud rezervovanými reakcemi jedné vychovatelky.

Podobná situace trvala po většinu naší návštěvy. Děti nebyly sice nikterak zaražené, ale plně je strhla až hra na mimické znázorňování jmen, kterou geniálně po obědě navrhla Terezka.

Děti byly přítulné, kamarádské, ochotně se pouštěly do všeho, co jsme jim nabídli, ale koncentrace většinou chyběla. Výjimkou byl při minulých návštěvách mlčenlivý Pavel, který ve svém pokoji rozehrál hereckou exhibici. Zapisuje si do svých notýsků texty své i z různých jiných zdrojů a před námi se pustil do hereckého koncertu. Ten na dlouhé chvíle odtáhl Víťu, Věrku a Terezu od ostatních dětí.

Scénář oběda, při němž nás chtěly vychovatelky posadit stranou od dětí jsme trochu narušili a obědvali i hovořili s dětmi o sto šest, a to přes to, že zaznělo pro nás těžko pochopitelné „tak děti ticho, my při jídle přece nemluvíme!“

Dětský domov v Kralupech je malý, působí útulně, děti mají k dispozici spoustu hraček i počítače, ale …. něco tu chybí. Snad větší vzájemná důvěra, pocit, že tety jsou opravdu tetami a možná i nějaký výraznější strýčkovská autorita. Děti, ať jde o Reneého, Pepu, Petru?, obě Lucky, Janu, Honzu či další jsou skvělé jako kdekoli jinde a za svou spoupráci a nasazení si plně zasloužily i dnes už obvyklé textilní dárky od fy Otto Blanc. Zasloužily by si ovšem i domov, kde by bylo víc cítit všechny hřejivé významy tohoto slova.

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Věra Slunéčková+Vojta, František Kostlán, Víťa Marčík, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Swetja; Jaroslav Krakonoš Bureš