uskutečněné akce

První cesta do dětského domova v Plzni byla nezvykle bezproblémová. Jelo po dlouhé době velké procento nováčků, zejména proto, že s námi jela romská skupina Bengas. Na místo jsme dorazili včas a jediným překvapením pro nás byla krychlovitá stavba dětského domova. Trochu rozpačitě přijala paní ředitelka naše čtyřnohé průvodce, ale právě ti nám během pár minut pomohli překonat počáteční dětské rozpaky. A pomohlo možná také naše složení, v němž převládali – stejně jako mezi zdejšími dětmi – lidé tmavší pleti.

Zatímco si Bengas v herně připravovali nástroje a aparaturu, v jídelně už zněly kytary a bubny, české písničky po chvíli vystřídaly africké a všechny opět přiváděl k úžasu kouzelník. Pohádky měly tentokrát početnější herecké obsazení než obvykle. Stabilně vítězící africká O líném zajíci měla nejen dětské rosničky, ale zajíce hrál místní Zajac a i rolí antilopy a gazely se chopila místní děvčata. Aby byla iluze rozhlasového studia dokonalá ztělesňoval červenou – tedy On air - Jacques…a úspěch byl veliký.

Největší úspěch ovšem tentokrát měli Bengas. Jejich plnokrevná cikánská muzika, s níž nás provedli celou Evropou od Balkánu přes Maďarsko do Španělska a do Švédska roztancovala skoro všechny. Jen horečkou přepadený Karel se věnoval pouze bubnování a občas roztočil nějakého mrňouska.

Z mrňat byl nejúžasnější skoro slepý Vítek. Ten také rozproudil o přestávce Bengas do ještě větších obrátek, když si jim postupně sedal na klín, zkoušel mikrofony a trpělivost všech.

Přestávka byla i obligátní příležitostí k venčení pejsků a Dixinině exhibici s lezením po stromech za klacíčky.A také oběd se nám do přestávky vešel, byť se odehrával kvůli prostoru na pokračování.

Málem bych zapoměl: setkali jsme se tu s několika dětmi, které jsme viděli už na letní návštěvě tábora V tišině. Na těchhle „starých známých“, ale i na ostatních zdejších dětech je znát nejen kvalitní péče zdejších rytmu chtivých tet, ale asi také práce občanského sdružení Tady a teď.

Po obědě se krom pohádek už jen tančilo a jásalo. Bengas s dvanáctiletým bubeníkem Radkem zapůsobili skvěle. Našli tu také ochotné místní zpěvačky Lucku a Martinu, ale zpívali jsme a do rytmu se vlnili všichni.

Navíc byla pro zdejší sebevědomím nepříliš obdařené děti skvělá jejich profesionalita, slib, že zapomenuté CD jim dodá manažer Bengas, prostě důkaz, že barva kůže není nepřekonatelný handicap. Takových důkazů potřebují děti ve všech zařízeních náhradní rodinné péče co nejvíc.

Návštěvníci/účastníci: Bengas (Martin, František, Miguel a Radek), Jacques Moliba, Věra Slunéčková + Filip a Vojta, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi