uskutečněné akce

Poprvé jsme se tentokrát po příjezdu do Dětského domova v Potštejně setkali i s paní ředitelkou. Přestože jsme tu byli už potřetí, byla na nás velmi zvědavá, protože se od dětí i vychovatelů vždy dozvěděla jen, že „to bylo skvělý“, a že „všichni byli bezva“, ale konkrétní představu neměla. On byl tentokrát scénář taky trochu jiný, protože pražská dopravní zácpa a tragická havárie na hradecké dálnici náš příjezd značně zdržely. Místo ukázek připravených uměn jsme tedy začali obědem. Tradičně výtečným. Protože jsem tu ovšem už jako doma, nebylo nikterak třeba bourat bariéry studu a nejistoty.

Po obědě se dětem nejdřív představil Toníček Novotný se svým všeumělským maňáskem Alíčkem a děti, vychovatelé i my návštěvníci jsme za chvilku řičeli smíchy. Dokonce se ozývaly hlasy, že „tenhle kouzelník je ještě lepší než ten minulý“. Protože Toníčkova „kouzla“ nejsou ani triky, ani magie, je to možná důvod k zamyšlení pro Paula Merilda i ostatní mágy.

Na terase pak následovaly ukázky žonglování v podání Renaty a ukázalo se, že i v tomto oboru tady budou velmi šikovní žáci. Někteří, jako třeba Pavel, Martin a Petr už dokonce měli jakés takés základy v práci s diabolem i flower sticky, takže námi přivezené dárky v podobě těchto předmětů tu určitě nebudou zahálet.

Terasa se pak proměnila v indické prostranstvím kde tanečnice Anička předváděla místním adeptkám tanečního umění ladné pohyby rukou, ale i boků při rytmech východu.
Když přivázala rolničkami opatřené provázky na nohy místních dívek, byla iluze Indie dokonalá. I paní ředitelka se připojila a synchronní zvonění znělo spolu s bubnováním k nácviku žonglování, které se mezitím nastartovalo na zahradě. Tam také proběhla zkouška Dixinina lezeckého umění a ti menší se s ní s nekonečnou chutí přetahovali o klacíček. I tady Dixi osvědčila svou výdrž a trpělivost.

Samozřejmě se ke slovu dostali i muzikanti. Nejdřív Honza a Karel bubnovali k tanci, pak Swetja předvedl elektrifikovanou fujaru a Jakub Noha se svými spoluhráči zahráli řadu svých hitů, které se ovšem pro děti staly hity až teď. Karel zahrál na požádání cikánskou Duj duj dešuduj a čechomoří Mezi horami …a ke slovu se dostaly i ukázky místních múzicckých zálib. Lucka s Mirkem hráli a zpívali s vervou i talentem dvě esoterní skladby, Angelika s druhou Luckou se dvakrát pokusily o čardáš, ale tady byla oproti naší minulé návštěvě znát absence mužských tanečníků, kteří byli dnes na brigádě. Angelika se od Aničky naučila velmi dobře základy tance indických dívek a Pavel s Daníkem předvedli velmi zdařilou parafrázi brazilského bojového tance.

Jako nesporná talent se ukázala vícenásobně Kristýna. Upekla nám skvělý dezert zvaný Míša, bravurně zvládala flower sticky a v tanci nezůstala nic dlužna svým zkušenějším kolegyním.

Paní ředitelka, stejně jako zdejší obětavý strejda trochu omlácená nekonečnými údery, které zdejší domov dostával po celý rok od státní i krajské byrokracie během naší návštěvy aspoň trochu pookřála a libovala si, že měla aspoň příležitost si chvíli s dětmi hrát.

Před odjezdem jsme těm nejlepším rozdali dárky od fy Otto Blanc i pár múzických triček a odznaků. Říkat, že jsme se opět vzájemně ujišťovali o sympatiích a že nás děti přemlouvali ať přijedeme co nejdřív, to by bylo asi nošení dříví do lesa. Tak na podzim…

Návštěvníci/účastníci: Renata Němečková, Anička Vlasáková, Petr Bubák Bublák, Karel Navrátil + Dixi, Jakub Noha, Jan Noha, Toníček Novotný, Swetja; Jaroslav Krakonoš Bureš