uskutečněné akce

Na druhou návštěvu „děcáku“ v Mladé Boleslavi se s námi vydali tři nováčci a dva ne zcela zkušení Múzáci. Novici byli herci David Novotný a Tomáš Racek s žonglérem Kubou Suškem, podruhé s námi jeli Táňa Vilhelmová a Honza Potměšil. Žádná neotrkanost se ovšem nekonala.

Vítání bylo bouřlivé a přiměřené vzájemnému nadšení z návštěvy minulé. Oba psí návštěvníci byli centrem dětského zájmu od začátku až do odjezdu, vystoupení kouzelníka i žongléra byla provázena hlasitými projevy úžasu a podobně děti reagovaly i na dramatizované pohádky. Tady se ukázali ve skvělém světle všichni herci. David byl jiskřivý rošťák, který nakazil svým veselím i poslední nezúčastněné, Tomáš byl nepřekonatelný jako lev i jako velryba, Honza Potměšil uměl přirozeně vnést do bujaré nálady prvky zadumanější a obě múzy, Táňa i Věrka hrály jak o život a hlavně přesně a citlivě reagovaly na všechny posuny dětské nálady.

Samozřejmě se také zpívalo. Některé písničky jsme zpívali společně, něco nám zazpívali dětští zpěváci. Zejména Honzík se svou interpretací Zlatých střevíčků pro nás byl téměř zjevením. Tento po narození z hrobařovy lopaty vytažený chlapec byl také naším nejvěrnějším a nejoddanějším průvodcem po dětském domově, ale také po krásné přilehlém parku Štěpánka. Dalším zázrakem pro nás byl Milánek. Těžce mentálně postižený chlapec, který Honzovi Potměšilovi málem rozmontoval vozík, trpělivou Dixinu přinutil svým upřeným pohledem z deseti centimetrů zavrčet a často kvůli své neschopnosti soustředění rušil byl důkazem neokázalé tolerance, která v tomto dětské domově vládne. Mnohde by s ním neměli vychovatelé trpělivost a ostatní děti by ho okřikovaly, v horším případě i šikanovaly. Tady ovšem budilo Milanovo chování jen mírné reakce provázené chápavými úsměvy. Podobně se děti i vychovatelé chovali k Esterce, která hrozně ráda zpívá, i když nemá sluch a intonuje ….neintonuje. I Esteřin sólový zpěv všichni trpělivě vyslechli bez posměšků a s pochopením. Podstatné pro skvělý průběh naší návštěvy byly procházky. Kromě házení klacíčků a Zdeňkova vytrvalého přetahování s Dixinou se při nich také konaly žonglérské dílny a kouzelník děti učil různým drobným trikům. Při „venčení psů“ jsme se toho od dětí dozvěděli ještě víc než při opět velmi dobrém obědě. Při zmínce o jídle nesmíme zapomenout na skvělé rolády, které pro nás po pátečním návratu z internátu v noci pekly cukrářské učnice Evka a Darča. Evin bratr, který už z domova odrostl pro nás navíc namaloval krásného klauna. Před loučením se ještě žonglovalo a rozličně řádilo na zahradě, zatímco Karel s třemi „gráciemi“ Darčou, Evou, Renatou a neúnavným Honzíkem opět korzoval Štěpánkou.

Tentokrát je třeba pochválit i malého múzáka Filipa. Nesnažil se vytahovat ani se nevěšel stále na maminku Věrku a byl stejně dobrý jako velcí návštěvníci. Jen ta loučení by měla nebýt! Zato na návrat se těšíme už od posledního pozdravného zatroubení.

Návštěvníci/účastníci: Věra Slunéčková + Filip a Vojta, Táňa Vilhelmová, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, David Novotný, Honza Potměšil, Tomáš Racek, Jakub Sušek; Jaroslav Krakonoš Bureši