uskutečněné akce

„Tak vás tu vítám. Já jsem bohužel ředitel polepšovny“. To byla první slova, která jsme slyšeli při příjezdu do „dětského domova se školou“ v krásném prostředí u jezera mezi vzrostlými borovicemi. Kvůli předpisům EU se dosavadní diagnostické a výchovné ústavy pro děti do 15ti let přejmenovaly na ony dětské domovy se školou. Změna formy, ale nezměnila obsah.

Poprvé jsme se tak setkali s dětmi, které mají za sebou pestrou, někdy téměř kriminální minulost. Při naší návštěvě to ale na nich nebylo znát. Vstřícnost, zájem, otevřenost bez drzosti. To byly vlastnosti, které zdejší obyvatele charakterizovali od počátku naší návštěvy. I smyčcový kvartet kupodivu byly schopny vnímat docela soustředěně. Trochu to možná bylo díky tomu, že jsme jim „vážnou“ hudbu podávali v malých dávkách a patřičně zpestřenou slovem, někdy bubnováním, jindy i různými hrami a kreslením. Svůj podíl na bezprostřednosti možná měli oba naši psí společníci. O úspěchu kouzelníka už není třeba hovořit. Překvapivé byly spíš vztahy mezi dětmi, které jsme poznávali při různých hrách. Na „polepšovnu“ to rozhodně nevypadalo.

Jiný než v nám známých „děcácích“ byl ovšem systém ubytování. Byl tu chlapecký a dívčí barák. A až na barácích při individuálních hovorech jsme se dozvídali víc. O tom, že osm děvčat je právě na útěku, o incidentu, při němž dívčí andílci rozflákali čerstvě rekonstruovanou chatu jednoho z podnikatelů, který mj. sponzoroval výlety zdejších dětí, i o drogových a alkoholických zkušenostech některých z nich. Opakované LP (loupežné přepadení) sem přivedlo další dvě děvčata.

Zarážející bylo, že ve světě múz a bezprostředně kamarádských vztahů se všechny děti bez výjimky chovaly perfektně. I loučení proběhlo velmi srdečně. Budeme si opět muset své představy trochu poopravit.

Návštěvníci/účastníci: Rosťa Tvrdík, Rainbow kvartet / Drahomíra, Gábina, Katka, Mejla + Tomáš, Paul Merild, Karel Navrátil + 2 čtvernožci a jeden Krakonoš